16 C 183/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se v rozsahu úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky částka od datum do datum, zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba. (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit (spolu s dohodnutým poplatkem částka) a s úrokem 15 % ve 14 měsíčních splátkách po částka. Výši RPSN žalobce raději neuvedl. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila. Žalobce tak po žalované požaduje pouze jistinu poskytnutého úvěru ve výši částka s 15% úrokem a zákonným úrokem s tím, že další nároky ze smlouvy po žalované nepožaduje. Žalobce v žalobě dále popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na společnost právnická osoba žalobce a další smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Po výzvě soudu, aby žalobce doplnil konkrétní skutková tvrzení k provádění úvěruschopnosti žalované jeho právním předchůdcem, vzal žalobce podáním ze dne datum bez uvedení důvodu žalobu částečně zpět. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4. o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odstavec II. výroku rozsudku). Žalobce nezměnil skutková tvrzení žaloby, že se domáhá přiznání zbývající části nároku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, č. hodnota ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba., se sídlem adresa se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s kapitalizovanými úroky ve výši částka, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši částka a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, tj. v celkové výši částka, formou 14 měsíčních splátek po částka, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a další do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. Zápůjční úroková sazba byla 15 % ročně a RPSN bylo ve výši 252,65 %. Převzetí částky částka potvrdila žalovaná podle prohlášení dlužníka podpisem smlouvy. V odstavci smlouvy o povinnosti dlužníka se strany mimo jiné dohodly, že v případě, že žalovaná nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas ani ve lhůtě 30 dnů od výzvy k úhradě, dochází k zesplatnění úvěrového dluhu. Ve smlouvě si strany také ujednaly poplatky za jednotlivé typy upomínky ve výši částka, částka a částka a smluvní pokutu ve výši částka. Smlouva byla podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovanou.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky částka v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaná na úvěrový dluh ničeho nezaplatila. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud z žádosti žalované o úvěr ze dne datum, z dohody o pracovní činnosti, ze mzdových listů a z poštovních poukázek zjistil, že ačkoliv žalovaná v žádosti uvedla, že pobírá celkem částka měsíčně, ve skutečnosti pouze doložila, že pobírala od společnosti Ahold Czech Republic a.s. za měsíc červenec 2017 částku částka, za září 2017 částku částka, za říjen 2017 částku částka a od Úřadu práce obdržela v listopadu 2017 celkem částka a v prosinci 2017 částku částka. Předchůdce žalobce se o reálné výdaje žalované na živobytí, ošacení, bydlení, mobil, internet apod. vůbec nezabýval. Přitom bez zjištění a ověření reálných výdajů žalované nemohl předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované vůbec zjistit natož posoudit, proto porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

8. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne datum včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce na společnost právnická osoba adresa a další smlouvou ze dne datum postoupila tato společnost spornou pohledávku na žalobce. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne datum a v předžalobní výzvě ze dne datum.

9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2017 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 3,9 % do 16,9 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 15,4 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 21,9 %, právnická osoba ve výši 13,6 % a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 18,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 17,5 %.

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce z doložených podkladů mohl pouze zjistit, že skutečný průměrný příjem žalované není částka měsíčně, nýbrž pouze částka měsíčně, což je zhruba výše životního minima. Předchůdce žalobce dále vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravdivost údajů o běžných pravidelných výdajích žalované na její živobytí, na bydlení, na energie, odpadky, léky apod. Přitom z uvedených a nepodložených příjmů a výdajů mu muselo být na první pohled zřejmé, že v žádosti uvedené údaje jsou nepravdivé a že u žalované zjevně hrozí, že nebude ani krátkodobě schopna poskytovaný úvěr předchůdce vrátit. Žalobce tak ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované Anonymizováno úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

15. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i kapitalizované úroky ve výši částka, které představují cca 82 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 17,5 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce jsou cca 5 x vyšší, než činila obvyklá úroková sazba obchodních domů a nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Je přitom nerozhodné, že tyto lichvářské a nemravné nároky žalobce v projednávané věci po žalované nevymáhá.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku 15.000 a že žalovaná žalobci ničeho nevrátila. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. adresa.000 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

17. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalované přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch (žalobce se domáhal zaplacení částka a byla mu přiznána pouze částka částka), avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.