16 C 183/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se v rozsahu úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky , částka, od , datum, do , datum, , zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit (spolu s dohodnutým poplatkem , částka, ) a s úrokem 15 % ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Výši RPSN žalobce raději neuvedl. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila. Žalobce tak po žalované požaduje pouze jistinu poskytnutého úvěru ve výši , částka, s 15% úrokem a zákonným úrokem s tím, že další nároky ze smlouvy po žalované nepožaduje.Žalobce v žalobě dále popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na společnost , právnická osoba, žalobce a další smlouvou ze dne , datum, postoupila spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Po výzvě soudu, aby žalobce doplnil konkrétní skutková tvrzení k provádění úvěruschopnosti žalované jeho právním předchůdcem, vzal žalobce podáním ze dne , datum, bez uvedení důvodu žalobu částečně zpět. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4. o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odstavec II. výroku rozsudku). Žalobce nezměnil skutková tvrzení žaloby, že se domáhá přiznání zbývající části nároku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s kapitalizovanými úroky ve výši , částka, , s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tj. v celkové výši , částka, , formou 14 měsíčních splátek po , částka, , přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a další do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. Zápůjční úroková sazba byla 15 % ročně a RPSN bylo ve výši 252,65 %. Převzetí částky , částka, potvrdila žalovaná podle prohlášení dlužníka podpisem smlouvy. V odstavci smlouvy o povinnosti dlužníka se strany mimo jiné dohodly, že v případě, že žalovaná nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas ani ve lhůtě 30 dnů od výzvy k úhradě, dochází k zesplatnění úvěrového dluhu. Ve smlouvě si strany také ujednaly poplatky za jednotlivé typy upomínky ve výši , částka, , , částka, a , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Smlouva byla podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovanou.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaná na úvěrový dluh ničeho nezaplatila. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud z žádosti žalované o úvěr ze dne , datum, , z dohody o pracovní činnosti, ze mzdových listů a z poštovních poukázek zjistil, že ačkoliv žalovaná v žádosti uvedla, že pobírá celkem , částka, měsíčně, ve skutečnosti pouze doložila, že pobírala od společnosti Ahold Czech Republic a.s. za měsíc červenec 2017 částku , částka, , za září 2017 částku , částka, , za říjen 2017 částku , částka, a od Úřadu práce obdržela v listopadu 2017 celkem , částka, a v prosinci 2017 částku , částka, . Předchůdce žalobce se o reálné výdaje žalované na živobytí, ošacení, bydlení, mobil, internet apod. vůbec nezabýval. Přitom bez zjištění a ověření reálných výdajů žalované nemohl předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované vůbec zjistit natož posoudit, proto porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

8. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne , datum, včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce na společnost , právnická osoba, , adresa, a další smlouvou ze dne , datum, postoupila tato společnost spornou pohledávku na žalobce. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne , datum, a v předžalobní výzvě ze dne , datum, .

9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2017 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 3,9 % do 16,9 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 15,4 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 21,9 %, , právnická osoba, ve výši 13,6 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 18,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 17,5 %.

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce z doložených podkladů mohl pouze zjistit, že skutečný průměrný příjem žalované není , částka, měsíčně, nýbrž pouze , částka, měsíčně, což je zhruba výše životního minima. Předchůdce žalobce dále vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravdivost údajů o běžných pravidelných výdajích žalované na její živobytí, na bydlení, na energie, odpadky, léky apod. Přitom z uvedených a nepodložených příjmů a výdajů mu muselo být na první pohled zřejmé, že v žádosti uvedené údaje jsou nepravdivé a že u žalované zjevně hrozí, že nebude ani krátkodobě schopna poskytovaný úvěr předchůdce vrátit. Žalobce tak ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované , Anonymizováno, úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

15. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i kapitalizované úroky ve výši , částka, , které představují cca 82 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 17,5 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce jsou cca 5 x vyšší, než činila obvyklá úroková sazba obchodních domů a nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.Je přitom nerozhodné, že tyto lichvářské a nemravné nároky žalobce v projednávané věci po žalované nevymáhá.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku 15.000 a že žalovaná žalobci ničeho nevrátila. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .000 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

17. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalované přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch (žalobce se domáhal zaplacení , částka, a byla mu přiznána pouze částka , částka, ), avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).