16 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 080 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 233,95 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 600 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1.080 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná jako držitelka televizního přijímače (fyzická osoba) v rozporu s § 6 a § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon o televizních poplatcích) neuhradila za období od července 2020 až do února 2021 (celkem za 8 měsíců) zákonem stanovené poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, t.j. celkem částku 1.080 Kč. Z důvodu prodlení žalované s úhradou dlužných poplatků vznikl žalobci podle § 10 cit. zákona také nárok na zákonné úroky z prodlení v kapitalizované výši 233,95 Kč a poněvadž žalovaná neuhradila dlužnou částku dobrovolně, vznikl žalobci také nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Žalovaná dlužné částky přes výzvy ani předžalobní upomínku žalobci dosud neuhradila.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Z předložených listin považuje soud za prokázané, že podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpisu z evidence České pošty - přihlásila žalovaná televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v srpnu 2005 a dosud jej neodhlásila. Podle výpisu žalobce o detailu dluhu žalovaná neplatila žalobci televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v období od července 2020 až do února 2021 (celkem 8 měsíců) a vzniklý dluh činí částku 1.080 Kč. Podle specifikace výpočtu činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za uvedené období částku 233,95 Kč. Přes předžalobní upomínku žalobce žalovaná dlužnou částku neuhradila.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 6, § 7 a § 10 zákona o televizních poplatcích č. 348/2005 Sb., podle něhož měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč, a v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

6. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaná přes citované zákonné ustanovení za výše uvedené období v trvání 8 měsíců ani přes výzvu žalobce dlužné poplatky Kč neuhradila, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku v celkové výši 1.080 Kč včetně zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 233,95 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.)

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení v částce 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na uplatnění pohledávky podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč v celkové výši 200 Kč Náklady na právní zastoupení advokátem nejsou podle názoru soudu náklady účelně vynaloženými. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. číslo ze dne datum a I. ÚS 3705/14 ze dne datum, z nichž vyplývá, že„ činnost České televize není sice výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých pohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci“. Soud rovněž poukazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 30.3.2015, č.j. 69 Co 116/2015-12, s nímž se ztotožňuje. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.