16 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 272 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci: a) částku 16 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 712,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a b) částku 2 272 Kč, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18.272 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným ve„ znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum“, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16.000 Kč, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit i s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do datum. Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 16.000 Kč s příslušenstvím a na smluvní pokutu ve snížené výši 2.272 Kč Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z písemné smlouvy o úvěru ze dne datum stejného číslo zjistil, že za věřitele právnická osoba obec ani za žalovaného ani jedna ze smluv neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis oprávněného zástupce předchůdce žalobce ani žalovaného. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne datum ani dne datum (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. v platném znění.

5. I v případě, že by byly smlouvy za předchůdce žalobce i žalovaným řádně podepsány, byly by stejně podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné, neboť žalobce netvrdil ani ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.

6. Žalobce rovněž žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že žalovaný od předchůdce žalobce skutečně obdržel tvrzenou částku 16.000 Kč v hotovosti nebo připsáním této částky na účet žalovaného ani že by se žalovaný na úkor předchůdce žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky ve smyslu § 1957 o.z. na účet žalovaného nepředložil ani jej neoznačil. Ze začerněných výpisů z účtu zřejmě předchůdce žalobce u právnická osoba je pouze zřejmé, že žalobce odeslal dne datum částku 8.000 Kč a dne ze dne datum další částku 8.000 Kč na označený účet, ovšem z žádných důkazů nevyplývá, že by se prokazatelně jednalo právě o účet žalovaného. Listiny zaznamenávají pouhé„ odesílání“ finančních prostředků, nikoliv jejich„ připsání“ na účet žalovaného, aby se dostaly do jeho dispozice, jak má na mysli § 1957 o.z. Tuto skutečnost nelze dovodit ani z dalšího začerněného účtu žalobce, podle něhož měla být údajně z účtu žalovaného zaslána předchůdci žalobce částka 0,10 Kč. Výpisy z účtů jsou navíc nevěrohodné, neboť samotný žalobce do nich evidentně zasahoval. Z žalobcem předložených listin tak nelze ani zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka 16.000 Kč skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat.

7. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bezdůvodně nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. a doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.