16 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 272 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci: a) částku 16 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 712,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a b) částku 2 272 Kč, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 18.272 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným ve„ znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]“, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16.000 Kč, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit i s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 16.000 Kč s příslušenstvím a na smluvní pokutu ve snížené výši 2.272 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] stejného [číslo] zjistil, že za věřitele [právnická osoba] [obec] ani za žalovaného ani jedna ze smluv neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis oprávněného zástupce předchůdce žalobce ani žalovaného. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne [datum] ani dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění.

5. I v případě, že by byly smlouvy za předchůdce žalobce i žalovaným řádně podepsány, byly by stejně podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné, neboť žalobce netvrdil ani ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.

6. Žalobce rovněž žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že žalovaný od předchůdce žalobce skutečně obdržel tvrzenou částku 16.000 Kč v hotovosti nebo připsáním této částky na účet žalovaného ani že by se žalovaný na úkor předchůdce žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky ve smyslu § 1957 o.z. na účet žalovaného nepředložil ani jej neoznačil. Ze začerněných výpisů z účtu zřejmě předchůdce žalobce u [právnická osoba] je pouze zřejmé, že žalobce odeslal dne [datum] částku 8.000 Kč a dne ze dne [datum] další částku 8.000 Kč na označený účet, ovšem z žádných důkazů nevyplývá, že by se prokazatelně jednalo právě o účet žalovaného. Listiny zaznamenávají pouhé„ odesílání“ finančních prostředků, nikoliv jejich„ připsání“ na účet žalovaného, aby se dostaly do jeho dispozice, jak má na mysli § 1957 o.z. Tuto skutečnost nelze dovodit ani z dalšího začerněného účtu žalobce, podle něhož měla být údajně z účtu žalovaného zaslána předchůdci žalobce částka 0,10 Kč. Výpisy z účtů jsou navíc nevěrohodné, neboť samotný žalobce do nich evidentně zasahoval. Z žalobcem předložených listin tak nelze ani zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka 16.000 Kč skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat.

7. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bezdůvodně nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. a doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.