16 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované: a) zaplacení další částky [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a b) zaplacení další částky [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a c) zaplacení další částky [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum], [datum] a [datum] celkem 3 smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o.z. a zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], označenou jako souběžná (s jinými smlouvami), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka], jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně) v dohodnutých týdenních lhůtách splatnosti. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a na dluh uhradila pouze částku [částka]. Žalovaná tak dluží žalobci částku [částka], z toho na jistině úvěru částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], označenou jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka], jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně) v dohodnutých týdenních lhůtách splatnosti. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a na dluh uhradila pouze částku [částka]. Žalovaná tak dluží žalobci částku [částka], z toho na jistině úvěru částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o třetí smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], označenou opětovně jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka], jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně) v dohodnutých týdenních lhůtách splatnosti. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a na dluh uhradila pouze částku [částka]. Žalovaná tak dluží žalobci částku [částka], z toho na jistině úvěru částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Ke všem smlouvám žalobce dále obecně popsal, jak jeho právní předchůdce s mimořádnou odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly všechny tři sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byla žalovaná informována.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Na základě první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] označené jako souběžná (s jinými smlouvami) ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], poplatku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]), jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové týdenní období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho [částka] na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž žalovaná hradila žalobci předchozí dluh v údajné výši [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně, měla jako operátorka pobírat mzdu ve výši [částka] měsíčně a údajnou podporu ve výši [částka], měla hradit měsíčně nájem a inkaso ve výši [částka], výdaje na domácnost [částka], a splácet předchozí úvěry žalobci ve výši [částka]. Příjmy ani výdaje nebyly konkretizovány ani doloženy žádnými podklady, z nichž měl předchůdce žalobce správnost uvedených údajů ověřovat, např. za které konkrétní období měla mít žalovaná příjem, jakou konkrétní dávku státní sociální podpory měla žalovaná pobírat a na základě jakého rozhodnutí, na jak dlouho byla uzavřena pracovní smlouva, ze kterých mzdových listů uvedená skutečnost vyplývá, komu žalovaná hradila inkaso či nájem, kolik nesplacených úvěrů či zápůjček měla žalovaná vůči žalobci apod. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a jsou tudíž nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalované z nich nelze vycházet.

5. Na základě druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] označené jako refinancování (předchozího dluhu) ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalované částku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], poplatku [částka], poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka] a pojištění [částka]), jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. [částka] měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové týdenní období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Podle čl. 9 smlouvy označeného jako refinancování žalobce si z dohodnuté částky [částka] ponechal částku [částka] za účelem úhrady jiného dluhu a žalované poskytl pouze částku [částka]. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho [částka] na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž žalovaná hradila žalobci předchozí dluh v údajné výši [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně, měla jako operátorka pobírat mzdu ve výši [částka] měsíčně a údajnou podporu ve výši [částka], měla hradit měsíčně nájem a inkaso ve výši [částka], přičemž“ zbytek měl hradit neoznačený přítel“, dále výdaje na domácnost [částka] a splácet předchozí úvěry žalobci ve výši [částka]. Příjmy ani výdaje nebyly konkretizovány ani doloženy žádnými podklady, z nichž měl předchůdce žalobce správnost uvedených údajů ověřovat, např. za které konkrétní období měla mít žalovaná příjem, jakou konkrétní dávku státní sociální podpory měla žalovaná pobírat a na základě jakého rozhodnutí, na jak dlouho byla uzavřena pracovní smlouva, ze kterých mzdových listů uvedená skutečnost vyplývá, komu žalovaná hradila inkaso či nájem, kdo je neznámý přítel, kolik nesplacených úvěrů či zápůjček měla žalovaná vůči žalobci apod. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a jsou tudíž nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalované z nich nelze vycházet.

6. Na základě třetí písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] označené jako refinancování (předchozího dluhu) ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalované částku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], poplatku [částka], poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka] a pojištění [částka]), jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. [částka] měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové týdenní období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Podle čl. 9 smlouvy označeného jako refinancování žalobce si z dohodnuté částky [částka] ponechal částku [částka] za účelem úhrady jiného dluhu a žalované poskytl pouze částku [částka]. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho [částka] na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž žalovaná hradila žalobci předchozí dluh v údajné výši [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně, měla jako operátorka pobírat mzdu ve výši [částka] měsíčně, nájem a inkaso v neoznačené výši měl údajně hradit její neoznačený přítel, žalovaná měla hradit výdaje na domácnost [částka] a splácet předchozí úvěry žalobci ve výši [částka] měsíčně. Příjmy ani výdaje nebyly konkretizovány ani doloženy žádnými podklady, z nichž měl předchůdce žalobce správnost uvedených údajů ověřovat, např. za které konkrétní období měla mít žalovaná příjem, na jak dlouho byla uzavřena pracovní smlouva, ze kterých mzdových listů uvedená skutečnost vyplývá, jaký konkrétní přítel měl údajně hradit za žalovanou nájem a inkaso, kolik nesplacených úvěrů či zápůjček měla žalovaná vůči žalobci apod. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a jsou tudíž nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalované z nich nelze vycházet.

7. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byly sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] byla žalované zasílána na adresu [adresa žalované], přestože od [datum] měla trvalý pobyt na adrese [obec a číslo]. Podací lístek ze dne [datum] se nemohl vztahovat k výzvě k úhradě dluhu ze dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaná přes předžalobní výzvu sporné dlužné částky žalobci uhradila ani že by se výzva ze dne [datum] dostala do dispozice žalované.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

9. Všechny tři smlouvy ze dne [datum], [datum] a [datum] byly uzavřeny podle § 2395 o.z. o úvěru, mají charakter smluv o spotřebitelském úvěru a požívají ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 84 až § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 10 Podle § 588 o.z. soud musí přihlížet i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěrů žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 84 až § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud jak podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) tak i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 a § 87 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou podrobně vyloženou již ustálenou judikaturou soudů uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

13. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalované poskytnuté úvěry řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 84 až § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Ke smlouvám ze dne [datum], [datum] a [datum] označil a předložil pouze karty zákazníka, z nichž však pravdivost tohoto odvážného tvrzení vůbec nevyplývá. Ze všech předložených karet je naopak zjevné, že z důvodu neodbornosti, nekompetentnosti a lajdáctví samotného předchůdce žalobce v nich nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje o tom, za jaké období byl zjišťován údajný čistý příjem žalované ze zaměstnání ani jaké konkrétní dávky státní sociální podpory a na základě jakého rozhodnutí žalovaná čerpala, není vůbec zřejmé, z jakých konkrétních podkladů či listin předchůdce žalobce ověřoval pravdivost údajných nákladů na nájem a inkaso ani na živobytí. Údajný přítel, který měl žalované pomáhat s úhradou nájemného nebyl vůbec označen a tudíž nelze ani zjistit, zda vůbec existoval. Rovněž údaje o tom, že žalovaná neměla žádné náklady na mobil, internet, dopravu do zaměstnání ani na jiné koníčky jsou zjevně nepravdivé. Údaje v kartách jsou nekonkrétní, neúplné, ničím nepodložené a tudíž nevěrohodné. Ze zákaznických karet pouze zřetelně vyplývá, že žalovaná má u žalobce další dluhy, na jejichž splácení jí žalobce postupně poskytuje další úvěry či zápůjčky a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované záměrně nezjišťoval, aby jí mohl poskytovat další a další finanční prostředky bez ohledu na jejich reálnou návratnost. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování všech tří úvěrů zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. za následek absolutní neplatnost všech tří smluv. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouvy o úvěru jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které u všech tří smluv představuje 74 %, 76 % a 76 % z dohodnuté jistiny zápůjček, tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalované finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost všech smluv o úvěru také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

16. Žalobce spojil ke společnému projednání a rozhodnutí závazky z absolutně neplatných smluv ze dne [datum], [datum] a [datum]. V řízení bylo prokázáno, že na jejich základě předchůdce žalobce poskytl žalované ve skutečnosti částky [částka], [částka] a [částka], což činí celkem částku [částka]. Žalovaná vrátila zase předchůdci žalobce potažmo žalobci částky [částka], [částka] a [částka], celkem částku [částka]. Neuhrazený nedoplatek na poskytnutých jistinách úvěrů tak činí částku [částka].

17. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. (podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon), dále z principu poctivosti podle § 3 odst. 2 písm. c) o.z. (podle něhož nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých), z principu odborných znalostí podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1, k němuž se žalobce přihlásil, z principu podle § 6 odst. 2 o. z. (podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal a je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů) a ze zásad na ochranu spotřebitelů o ochraně spotřebitele jako slabší strany (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum], nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Soud se ztotožnil se zcela přesvědčivými názory vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.4.2021, č.j. 15 Co 78/2021-91, na něž pro stručnost odkazuje.

18. Absolutní neplatnost sporných spotřebitelských úvěrových smluv způsobil žalobce tím, že svým buď hrubě nedbalým přístupem, nebo také záměrně, nerespektoval zákonem mu uložené povinnost prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, která měla právě takovým případům neplacení předejít. Pokud by žalobce řádně uloženou povinnost splnil, nemohl by žalované jako spotřebiteli úvěr vůbec poskytnout. Další důvod pro absolutní neplatnost sporných smluv způsobil samotný žalobce svojí hamižností, když úmyslně, za účelem dosažení maximálních zisků, vložil do textu smlouvy ujednání o nepřiměřeně vysokém souhrnném poplatku ve výši 74 % až 76 % z jistiny úvěrů. Z úřední činnosti je soudu známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], tak i zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým soustavným nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalované. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou zápůjčkovou nebo úvěrovou činnost.

19. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaná žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. Předžalobní výzva ze dne ze dne [datum] byla zasílána na jinou adresu, než se měla žalovaná (podle Centrální evidence obyvatel) zdržovat. Podací lístek ze dne [datum] směřující zásilku rovněž na jinou adresu žalované se k výzvě nevztahuje. Ničím nebylo prokázáno, že se na jiné adrese žalovaná zdržovala a že by se výzva ze dne [datum] dostala do její dispozice. Do její dispozice se prokazatelně dostala až výzva k úhradě ve formě žaloby, doručená žalované fikcí dne [datum]. Na úhradu dlužné částky měla žalovaná celkem 3 dny (což je kratší lhůta než v předžalobní upomínce) a po uplynutí této lhůty od [datum] vznikl žalobci nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za upomínky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelských úvěrech (odstavec II. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované, která měla v řízení větší procesní úspěch, náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).