16 C 199/2025
č. j. 16 C 199/2025-31
V PLATNOSTIOkresní soud v Přerově zamítl žalobu o náhradu úvěrové jistiny, protože žalobce neprokázal platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud zjistil, že smlouva neobsahuje platný podpis žalovaného a žalobce nesplnil povinnost ověřit úvěruschopnost spotřebitele podle § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň byla smlouva neplatná kvůli nepřiměřeně vysoké úrokové sazbě přesahující 480 % ročně, což porušuje dobré mravy podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 17 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, zbytek žaloby zamítl.
Plný text
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 550 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a další částku částka, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném (dále také spotřebitel) domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr do úvěrového limitu částka (ve skutečnosti pouze částka), který se žalovaný zavázal žalobci vrátit se sjednanou úrokovou sazbou 40% měsíčně, což je sazba 480 % ročně, a při RPSN 5518,06 %, dohodnutým způsobem. Žalovaný ale sjednané úvěrové podmínky nesplnil a na poskytnutý úvěr ničeho nevrátil. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení nevrácené úvěrové jistiny ve výši částka spolu se smluvními i zákonnými úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.
4. Ve vztahu k tvrzenému závazkovému vztahu mezi účastníky soud z písemné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum č. hodnota do výše úvěrového limitu částka za sjednanou úrokovou sazbou 40 % měsíčně, což činí 480 % ročně, a při RPSN 5518,06 %, zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalovaného. Žalobce tak neprokázal, že uzavřel dne datum (ani jindy) s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.
5. I v případě, že by byla smlouva žalovanou řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Přes výzvu soudu žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování běžných reálných výdajů žalovaného na jídlo, ošacení, bydlení, energie, odpady, léky, mobil internet, dopravu a pod. nepředložil ani je neoznačil. Z žalobcem předložených výpisů z účtů žádné takové konkrétní výdaje nelze zjistit, neboť žalovaný velkou část plateb hradil prostřednictvím karty. Navíc je z nich zřejmé, že počáteční a konečné zůstatky na účtu byly v minimální výši a že žalovaný není schopen finanční prostředky na splátky úvěru ušetřit. Žalobce pouhé výpisy z účtu žalovaného soudu předložil z důvodu, aby si soud zjistil úvěruschopnost žalovaného sám. Tak to ale nefunguje. Podle ustálené judikatury soudů bez zjištění a ověření běžných reálných výdajů nelze úvěruschopnost spotřebitele vůbec posoudit. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.
6. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoká úroková sazba 480 % mnohonásobně překračuje obecnou úrokovou sazbu bankovních ústavů ve výši 13,5 %, zaokrouhleně celkem hodnota x.
7. Pokud jde o vzájemné plnění, z doplněného žalobního návrhu a potvrzení právnická osoba. soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému dne datum na jeho účet částku částka. Pokud jde o plnění žalovaného, soud z žalobního tvrzení žalobce ze dne datum, které nebylo žádnými důkazy vyvráceno, zjistil, že žalovaný žalobci na úvěrový dluh ničeho nezaplatil.
8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.
9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl žalobce žalovanému celkem částku částka a že žalovaný žalobci z této částky ničeho nevrátil. Plnění, které předchůdce žalobce poskytl žalovanému, představuje plnění bez platného závazku. adresa.000 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.
10. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil soud jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
11. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).
12. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.