16 C 2/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 971 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a další částku ve výši , částka, a úrok ve výši 89,28 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úrok ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, , č. , hodnota, poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal žalobci vrátit ve výši , částka, spolu se zápůjční úrokovou sazbou 89,29 % p.a. při RPSN 136,6 % v dohodnutých 36 splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil celkem částku , částka, . Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky č. , hodnota, splatné , datum, došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání dalšího nedoplatku jistiny úvěru ve výši , částka, (představujícího neuhrazenou jistinu , částka, se smluvní pokutou ve výši , částka, a s náklady ve výši , částka, ), další smluvní pokuty ve výši , částka, a dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil.V podání ze dne , datum, žalobce popsal, jak s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne , datum, ve znění splátkového kalendáře, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru , částka, se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku , částka, v 36 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 24. dni každého měsíce v době od , datum, do , datum, , přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 89,29 % ročně a RPSN 136,6 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však , částka, . V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Žalovaný návrh podepsal dne , datum, , žalobce návrh akceptoval dne , datum, a v Oznámení ze dne , datum, žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne , datum, . Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne , datum, . Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou podepsal žalovaný dne , datum, .

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne , datum, na účet žalovaného částku , částka, . Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta , Jméno žalovaného, .Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období , datum, do dne , datum, celkem částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne , datum, formulář žalobce „Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny score card ze dne , datum, obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 324, což podle připojené legendy znamená, že jde o I. kategorii, u níž je nejvyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Podle formuláře žalobce Hodnocení klienta ze dne , datum, byla finanční potřeba žalovaného , částka, , přesto mu žalobce poskytl úvěr , částka, , žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši , částka, , jeho výdaje činily životní minimum ve výši , částka, měsíčně, na bydlení ve vlastním vynakládal i za související náklady dohromady částku , částka, měsíčně a na dopravu, kurzy a záliby nevynakládal nic. Žalovaný byl svobodný bydlel ve vlastním a podle Ligové profesionální hráčské smlouvy ze dne , datum, sjednané do termínu , datum, hrál jako fotbalista u , právnická osoba, za základní měsíční odměnu ve výši , částka, s dalšími bonusy za startovné, výsledek zápasu (od , právnická osoba, – , částka, a za vstřelené góly , částka, za 1 gól. Podle selektivního výpisu z účtu žalovaného měl žalovaný příjem v prosinci 2019 ve výši 51.000 a , částka, , v lednu 2020 ve výši , částka, a v únoru 2020 ve výši , částka, . O reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení i dopravu a další běžné náklady se žalobce vůbec nezajímal. Do rubriky výdaje pouze napsal, že žalovaný má náklady ve výši životního minima , částka, měsíčně a na bydlení ve výši , částka, měsíčně. Žalobce ale zjevně přehlédl, že žalovaný je mladý profesionální fotbalista a z tohoto úhlu pohledu se uvedená částka , částka, měsíčně na jídlo, ošacení a hygienu jeví jako legrační a na první pohled vysoce podhodnocená. A pokud jde o údajné náklady na vlastní bydlení za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odpadky, údržbu apod. v pouhé výši , částka, měsíčně, tak tato částka se pohybuje v rovině sci-fi a je evidentně rovněž vysoce podhodnocená. Soud rovněž zaujalo, že žalovaný neměl mít žádné náklady na dopravu, koníčky apod. Kdo však kdy spatřil fotbalistu bez auta, bez žen a bez mobilu? O internetu a televizi nemluvě. Na jakých neplacených médiích by snad žalovaný mohl sledoval ligové a mistrovské fotbalové zápasy? Uvedené výdaje ve výši , částka, a , částka, měsíčně by mohly být u žalovaného reálné pouze v případě, že by se nejednalo o koruny české, ale o americké dolary. Tato skutečnost ale z uvedené listiny nevyplývá, proto je nutno se vrátit do všední reality, z níž je zřejmé, že se žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného.

7. Z žádosti žalovaného ze dne , datum, , ze sdělení žalobce ze dne , datum, a z upraveného splátkového kalendáře soud dále zjistil, že žalovaný požádal žalobce o odklad splátek z důvodu snížení příjmů pro pandemii koronaviru, že žalobce s tím souhlasil a posunul termín k úhradě poslední splátky na den , datum, . Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne , datum, považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v únoru 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 3,9 % do 22,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,3 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,41 %, , právnická osoba, ve výši 12,23 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,96 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné měsíční reálné výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Šlo o reálné výdaje na jeho živobytí, na bydlení údajně ve vlastním ani na dopravu, mobil, internet apod. Proto nelze vyloučit, že přes zjištěné příjmy cca , částka, měsíčně měl žalovaný v rozhodném období i vysoké výdaje, které jeho příjmy převyšovaly. Jak je rozvedeno v bodě 6. rozsudku, údaje o skutečných výdajích žalovaného jsou samotným žalobcem účelově zkreslené a podhodnocené a zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí v pouhé výši , částka, a na bydlení v neuvěřitelné výši , částka, žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem bylo ryze formální a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 89,29 % ročně. V řízení bylo prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem , hodnota, % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba 89,29 % ročně je takřka 7 x vyšší, než obvyklá úroková sazba obchodních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne , datum, sp. zn. 1484/2004, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek NS ČR ze dne , datum, ). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku , částka, a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci pouze tuto částku , částka, podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení (viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalovaný ale uhradil žalobci částku , částka, , tedy o , částka, více, než byla jeho zákonná povinnost. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další sporné částky, je žaloba naprosto neoprávněná.

16. S ohledem na vše uvedené soud žalobu jako zjevně neoprávněnou v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).