16 C 202/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 516 Kč od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 6.000 Kč s příslušenstvím, kterou podle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci na základě smlouvy o půjčce ve výši 6.000 Kč, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] pod [číslo] na podkladě které se žalovaný zavázal vrátit půjčku i se souhrnným poplatkem ve výši 5.016 Kč, t.j. celkem částku 11.016 Kč v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 186 Kč. Žalovaný uhradil žalobci pouze částku 1.500 Kč Smlouva zanikla ke dni [datum]. Žalobce se domáhá zaplacení tvrzené dosud neuhrazené jistiny půjčky ve výši 6.000 Kč a úroku ve výši 3.516 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka postoupena z právního předchůdce na Secapital S.ar.l. a na základě další smlouvy ze dne [datum] byla sporná pohledávka postoupena na nynějšího žalobce.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval.

4. Soud se prvně zabýval otázkou, zda má pravomoc věc projednat a rozhodnout a podle jakého právního řádu se bude věc řídit. Vycházel přitom z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] (dále jen„ Brusel 1 [příjmení]“). Žalobce je právnickou osobou mající sídlo na území Malty, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, spornou spotřebitelskou smlouvu uzavřel na území ČR, místo plnění ze smlouvy bylo v České republice, kde se žalovaný zdržoval a zdržuje. Pravomoc je tudíž třeba určit podle kapitoly II., oddílu 1, článku 4 Nařízení EU, z něhož vyplývá, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být bez ohledu na svoji státní příslušnost žalována u soudu tohoto členského státu, a podle čl. 17 odst. 1 písm. c)„ Brusel 1 [příjmení]“ týkajícího se spotřebitelských sporů. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že má pravomoc ve věci jednat a rozhodnout. Pokud pak jde o rozhodné právo, tak soud věc posoudil podle ustanovení článku 6 odst. 1 písm. a) a také podle čl. 10 odst. 1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“) a uzavřel, že vztahy mezi účastníky řídí českým hmotným právem.

5. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci neměli proti tomuto postupu námitky.

6. Z předložených listin považuje soud za prokázané, že písemnou smlouvou o půjčce ve znění smluvních podmínek, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] na základě občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 6.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5.016 Kč, jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové výši 11.016 Kč v 60 týdenních splátkách po 186 Kč (t.j. ve výši 744 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Skutečnost, že žalovaný obdržel od předchůdce žalobce částku 6.000 Kč a žalovaný podle tvrzení žalobce vrátil jeho předchůdci částku 1.500 Kč, nikdo v řízení nezpochybňoval. Smlouvou ze dne [datum] převedl právní předchůdce tvrzenou spornou pohledávku na dalšího věřitele Secapital S.a.r.l.se sídlem v Lucemburském Velkovévodství a podle smlouvy ze dne [datum] na nynějšího žalobce. O postoupení byl žalovaný informován dopisy. Žádnými důkazy nebylo v řízení prokázáno, že by předchůdce žalobce s řádnou péčí, natož s odbornou péčí, zjišťoval úvěruschopnost žalovaného poskytovaný úvěr předchůdce žalobce vrátit.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

8. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 321/2001 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

11. Podle § 451 obč. zák. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

12. Podle § 457 obč. zák. 40/1964 Sb. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Podle § 657 obč. zák. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

15. Soud konstatuje, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou (musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku), má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 52 až § 57 obč. zák. a podle zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru.

16. Soud zdůrazňuje, že dne [datum] byla Evropským parlamentem a [jméno] přijata Směrnice č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen Směrnice 2008/48/ES). Členským státům Evropské Unie bylo uloženo do [datum] přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí.

17. Podle čl. 26 Preambule – důvodů pro její přijetí – Směrnice 2008/48/ES, členské státy by při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů měly přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Tato opatření mohou zahrnovat například informování a vzdělávání spotřebitelů, včetně upozornění na rizika spojených s prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením. Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů. Aniž jsou dotčena ustanovení o úvěrovém riziku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne [datum] o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (5), měli by mít věřitelé povinnost kontrolovat v jednotlivých případech úvěruschopnost spotřebitele. Za tímto účelem by jim mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté spotřebitelem nejen během přípravy dané úvěrové smlouvy, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního vztahu. Orgány členských států by mohly rovněž vydávat vhodné pokyny a obecné směry pro věřitele. Rovněž spotřebitel by měl jednat obezřetně a dodržovat své smluvní povinnosti.

18. Podle čl. 8 Směrnice 2008/48/ES o povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat (odst. 1). Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru (odst. 2).

19. Spotřebiteli se dostalo efektivní ochrany až novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. účinnou od 25.2.2013, kterou byl novelizován § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Až v tomto novelizovaném ustanovení je výslovně uložena sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy v případě, pokud věřitel neprovede zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Toto ustanovení bylo přijato až 5 let po přijetí Směrnice 2008/48/ES a 3 roky poté, co měla Česká republika splnit uloženou povinnost do [datum]. Podle rozvíjející se nejnovější judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019) sankce neplatnosti úvěrové smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti spotřebitele platí i tehdy, kdy tato sankce nebyla v zákonu č. 145/2010 Sb. výslovně stanovena, t.j. již od jeho účinnosti [datum].

20. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1648/10 Ústavní soud zopakoval názor, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudu nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (napři nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96).

21. V nálezech I. ÚS 199/11 ze dne [datum] a III. ÚS 4084/12 ze dne [datum] Ústavní soud dále vyslovil, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví za nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.

22. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí půjčky ve výši 6.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5.016 Kč, t.j. celkem částky 11.016 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 186 Kč, což činí za měsíc celkem částku 744 Kč. I když Směrnice 2008/48/ES byla přijata před uzavřením sporné smlouvy, avšak byla vtělena do českého právního řádu až zákonem č. 145/2010 Sb., její obecné zásady o prověřování schopnosti dlužníka poskytnuté finanční prostředky splácet lze použít i na projednávanou věc. Žalobce v tomto řízení ničím neprokázal, že před uzavřením smlouvy zjišťoval a posuzoval, zda žalovaný bude vůbec schopen poskytnutý úvěr věřiteli dohodnutým způsobem řádně splácet. Přitom mezi základní povinnosti (a to nikoliv odborné) poskytovatelů půjček a úvěrů přece patří povinnost zabývat se reálnou návratností poskytovaných peněz a za tím účelem si zjistit všechny potřebné informace. Takto běžně postupuje řádný hospodář a tato péče a starost je podstatou poskytování půjček a úvěrů, je samotnou podstatou smluvního vztahu a je také smyslem právní úpravy o půjčkách a úvěrech.

23. Pokud se však poskytovatel peněžních prostředků vůbec nezajímá ani nestará o jejich reálnou návratnost a nezjišťuje si ani elementární informace o solventnosti dlužníka ani je vůbec neověřuje, dopouští se buď nezodpovědného poskytování peněžních prostředků, před kterým již brojí Směrnice 2008/48/ES od jejího přijetí, t.j. od [datum] (a před tím i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne [datum]) nebo také úmyslného postupu, jehož smyslem je především snaha o čerpání nepřiměřeně vysokých smluvních zajišťovacích institutů a poškozování samotných spotřebitelů.

24. Je rovněž obecnou skutečností a potvrzuje to i uvedená Směrnice 2008/48/ES ze dne [datum], že existuje řada poskytovatelů finančních prostředků, jejichž skutečným úmyslem je poskytování peněz těm spotřebitelům, o nichž sami poskytovatelé předpokládají, že pro jejich nemajetné poměry nebudou moci dohodnuté splátky dlouhodobě hradit, a že stěžejním příjmem poskytovatelů nebude splácená jistina půjčky či úvěru a obecně přiměřené úroky, nýbrž že jejich stěžejní příjem bude z nepřiměřeně sjednaných zajišťovacích institutů, to je ze sjednaných nepřiměřeně vysokých sazeb úroků, nepřiměřené vysokých a nadbytečných poplatků a nepřiměřeně vysokých a nadbytečných smluvních pokut. Takové jednání je ale v rozporu se samotnou podstatou smlouvy o půjčce či úvěru, je v rozporu s dobrými mravy, nemůže požívat právní ochrany a takto uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné od samého počátku.

25. Soud projednávanou věc uzavírá s tím, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by se jeho právní předchůdce při poskytování půjčky žalovanému dne [datum] snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit a posoudit reálnou návratnost poskytovaných peněžních prostředků od žalovaného. Z dohodnutého souhrnného poplatku v celkové 5.016 Kč za poskytnutí půjčky 6.000 Kč nelze ani reálně zjistit, co vlastně představuje a z jakých nákladových položek sestává. Poplatek sám o sobě je nepřiměřeně vysoký. Z uvedeného je zřejmé, že smlouva o půjčce ze dne [datum] obchází zákon a je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku Smlouva je tedy podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. a také podle § 1 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (za použití ustanovení § [číslo]) absolutně neplatná s účinky ex tunc a nemůže požívat právní ochrany. Neplatnost smlouvy zavinil svým liknavým, nezodpovědným případně úmyslným přístupem samotný předchůdce žalobce.

26. Soud uzavřel, že na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] nelze žalobci požadované nároky přiznat.

27. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění z neplatné smlouvy, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit.

28. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 6.000 Kč a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce částku 1.500 Kč. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému zaplatit žalobci zbývající nedoplatek dluhu ve výši 4.500 Kč i s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (odst. I. výroku).

29. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky (poplatek a úroky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy (odst. II. výroku).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Z větší části procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).