16 C 208/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení 22 419,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, v pravidelných splátkách ve výši , částka, měsíčně splatných vždy k 25. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % aúrok 25,23 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel jeho právní předchůdce společnost Profi , právnická osoba, . , adresa, (dále jen jako žalobce nebo právní předchůdce žalobce) s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své závazky ze smlouvy nesplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku , částka, a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatila. Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, s příslušenstvím. Smlouvou ze dne , datum, společnost Profi , právnická osoba, . , adresa, postoupila spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaná při jednání soudu dne , datum, potvrdila, že od předchůdce žalobce obdržela částku , částka, , že předchůdci vrátila částku , částka, a že před uzavřením sporné smlouvy dokládala předchůdci pouze výši svých příjmů , částka, výplatními páskami. Pokud však šlo jde o její reálné výdaje, tak žalobce po ní nepožadoval žádné doklady k ověření a bylo u něj snadné úvěr získat. , adresa, .603 Kč dávala své babičce na bydlení, náklady na plyn, elektřinu, vodné, stočné za ní platila její babička, výdaje na mobil a internet hradil její otec. V rozhodné době ale vynakládala na ošacení cca , částka, měsíčně a tuto částku do formuláře předchůdce neuvedla, neboť v něm na tyto výdaje chyběla rubrika. Žalovaná nevěděla, jaká je výše životního minima ani nevěděla, kdo za ní do formuláře vepsal částku , částka, .

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, považuje soud za prokázané, že žalovaná dne , datum, požádala předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru , částka, se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkem částku , částka, v 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 22. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 66,82 % ročně a RPSN 91,61 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však , částka, . V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V rubrice podpis klienta se nachází jedinečný kód a zástupce žalobce návrh podepsal dne , datum, . Podle Přílohy č. , hodnota, se smluvní strany dohodly na pojištění schopnosti žalované splácet úvěr za částku , částka, měsíčně. Obvyklý akceptační dopis žalobce ani sjednaný splátkový kalendář ani formulář o standardních informacích o poskytovaném úvěru žalobce soudu nepředložil. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne , datum, .

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z vyjádření žalované soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil dne , datum, na účet žalované částku , částka, .Podle platební historie a vyjádření žalobce žalovaná zaplatila žalobci v době od , datum, do , datum, v různých dnech v 9 splátkách celkem částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované, žalobce vyplněný a podepsaný formulář „Prohlášení klienta“ o tom, že žalovaná nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a že je schopna úvěr splácet, soudu nepředložil. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, vznikl u žalované negativní příznak dne , datum, z důvodu nezaplacení poplatků za telekomunikační služby, přičemž žalovaná dluh zaplatila , datum, . Podle neoznačené listiny score card ze dne , datum, (mělo jít o vyhodnocení žalované z nebankovního registru Klientských informací NRKI) byla žalovaná ohodnocena skórem 296, což podle připojené legendy znamená, že jde o I. kategorii, u níž je nejvyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Podle formuláře předchůdce žalobce „Hodnocení klienta“ ze dne , datum, , byla finanční potřeba žalované , částka, , přesto jí žalobce poskytl úvěr , částka, , žalovaná měla mít příjmy z neoznačeného zdroje ve výši , částka, měsíčně, její výdaje činily údajně životní minimum ve výši , částka, měsíčně, měla bydlet samostatně ve vlastním bytu či domu, na samotné bydlení včetně inkasa měla vynakládat , částka, a na dopravu, internet, mobil, odpadky apod. nevynakládala nic. Z listiny nebylo možno zjistit, z jakých podkladů předchůdce žalobce ověřoval výše uvedené údaje o výdajích žalované a tyto údaje jsou nepodložené, neověřitelné a tudíž nevěrohodné. O závazky žalované se předchůdce žalobce nezajímal. Podle výpisu z účtu žalované u ČS a.s. měla mít žalovaná příjmy od SZÚ , adresa, v prosinci 2021 ve výši , částka, , v lednu 2022 ve výši , částka, , v únoru 2022 ve výši , částka, a v březnu 2022 ve výši , částka, , což za uvedené 4 měsíce činí průměrný měsíční příjem ve výši , částka, . Z předložených důkazů i z vyjádření žalované bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými výdaji ani dalšími závazky žalované a bez zjištění těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Navíc je naprosto zřejmé, že si údaje o životním minimu , částka, vkládá do svého formuláře sám předchůdce žalobce bez zjišťování skutečných běžných výdajů žadatele na živobytí.Z vyjádření žalované soud dále zjistil, že stále existují rozpory v tom, kde žalovaná v rozhodnou dobu bydlela, neboť podle formuláře hodnocení klienta měla bydlet ve vlastním bytu a v ústním vyjádření údajně u své babičky, které měla dávat na bydlení pouze částku , částka, měsíčně a další výdaje měl za ní hradit její otec. Faktem zůstává, že se předchůdce žalobce otázkou, kde žalovaná vlastně bydlela a za jakých podmínek, vůbec nezabýval.

7. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce úvěr zesplatnil, na základě společného prohlášení ze dne , datum, ve znění příloh spornou pohledávku postoupil žalobci a žalovanou o tom informoval dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, , podanou týž den k poštovní přepravě, vyzval žalovanou k úhradě úvěrového dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,8 % do 22,8 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,39 %, , právnická osoba, ve výši 12,36 a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,61 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné měsíční reálné výdaje žalované v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Předchůdce žalobce vůbec nezjišťoval ani neověřoval, kde vlastně žalovaná ve skutečnosti bydlí a zda a komu hradí náklady související s bydlením ve formě nájemného případně příspěvku na bydlení, zda a komu a v jaké výši hradí náklady na plyn, elektřinu, vodné, stočné, poplatky apod. Nezajímal se ani o reálné výdaje na její živobytí a sám do formuláře doplnil (tak jako ve všech předcházející sporech), že tyto výdaje jsou pouze ve výši zákonného životního minima. Předchůdce také z rejstříku SOLUS musel zjistit, že žalovaná má problémy s hrazením telekomunikačních poplatků. Zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí v pouhé výši , částka, a neověřenými náklady na bydlení předchůdce potažmo žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že předchůdce žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalované a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl vůbec posoudit její úvěruschopnost. Porušení této povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 66,82 % ročně. V řízení bylo prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem , hodnota, % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba 66,82 % ročně je téměř 5 x vyšší než obvyklá úroková sazba obchodních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne , datum, sp. zn. 1484/2004, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek NS ČR ze dne , datum, ). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalované předchůdci žalobce za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by předchůdce žalobce úvěrovou smlouvu s žalovanou vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku , částka, a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce na úvěrový dluh pouze částku , částka, , přičemž nevrácený nedoplatek činí částku , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .292 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

16. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, poukázala na své obtížné majetkové a sociální poměry s tím, že z důvodu skončení projektu byl ke dni , datum, skončen i její pracovní poměr u SZÚ , adresa, , že od , datum, pracuje v Charitě , adresa, pouze na základě dohody o pracovní činnosti, že za říjen 2024 ničeho nedostala a v listopadu 2024 obdržela mzdu ve výši , částka, a žádné další příjmy nemá, že i s dcerou bydlí v pronajatém městském bytě, za který platí městu , adresa, 500 Kč měsíčně, dále platí za plyn, elektriku celkem , částka, měsíčně, za sebe a dceru hradí za odpadky asi ve výši , částka, měsíčně, že výdaje na jídlo pro sebe i dceru jsou vyšší než , částka, a za ošacení a léky vynakládá zhruba částku , částka, měsíčně. Dcera žalované , jméno FO, má 9 let a její otec platí výživné ve výši , částka, měsíčně. S ohledem na uvedené skutečnosti soud umožnil žalované uhradit zbývající dlužnou částku , částka, podle jejích reálných možností, a to ve splátkách po , částka, měsíčně. Na stanovené splátky se podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. nevztahuje podmínka ztráty výhody splátek pro neplacení.

17. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně (odstavec I. výroku rozsudku).

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal žalobci ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdala. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).