16 C 208/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované o zaplacení 22 419,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka v pravidelných splátkách ve výši částka měsíčně splatných vždy k 25. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a úrok 25,23 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s s odůvodněním, že dne datum uzavřel jeho právní předchůdce společnost Profi právnická osoba. adresa (dále jen jako žalobce nebo právní předchůdce žalobce) s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své závazky ze smlouvy nesplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku částka a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatila. Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka s příslušenstvím. Smlouvou ze dne datum společnost Profi právnická osoba. adresa postoupila spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaná při jednání soudu dne datum potvrdila, že od předchůdce žalobce obdržela částku částka, že předchůdci vrátila částku částka a že před uzavřením sporné smlouvy dokládala předchůdci pouze výši svých příjmů částka výplatními páskami. Pokud však šlo jde o její reálné výdaje, tak žalobce po ní nepožadoval žádné doklady k ověření a bylo u něj snadné úvěr získat. adresa.603 Kč dávala své babičce na bydlení, náklady na plyn, elektřinu, vodné, stočné za ní platila její babička, výdaje na mobil a internet hradil její otec. V rozhodné době ale vynakládala na ošacení cca částka měsíčně a tuto částku do formuláře předchůdce neuvedla, neboť v něm na tyto výdaje chyběla rubrika. Žalovaná nevěděla, jaká je výše životního minima ani nevěděla, kdo za ní do formuláře vepsal částku částka.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalovaná dne datum požádala předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru částka se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkem částku částka v 48 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 22. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 66,82 % ročně a RPSN 91,61 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však částka. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V rubrice podpis klienta se nachází jedinečný kód a zástupce žalobce návrh podepsal dne datum. Podle Přílohy č. hodnota se smluvní strany dohodly na pojištění schopnosti žalované splácet úvěr za částku částka měsíčně. Obvyklý akceptační dopis žalobce ani sjednaný splátkový kalendář ani formulář o standardních informacích o poskytovaném úvěru žalobce soudu nepředložil. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne datum.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z vyjádření žalované soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil dne datum na účet žalované částku částka. Podle platební historie a vyjádření žalobce žalovaná zaplatila žalobci v době od datum do datum v různých dnech v 9 splátkách celkem částku částka.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované, žalobce vyplněný a podepsaný formulář „Prohlášení klienta“ o tom, že žalovaná nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a že je schopna úvěr splácet, soudu nepředložil. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne datum vznikl u žalované negativní příznak dne datum z důvodu nezaplacení poplatků za telekomunikační služby, přičemž žalovaná dluh zaplatila datum. Podle neoznačené listiny score card ze dne datum (mělo jít o vyhodnocení žalované z nebankovního registru Klientských informací NRKI) byla žalovaná ohodnocena skórem 296, což podle připojené legendy znamená, že jde o I. kategorii, u níž je nejvyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Podle formuláře předchůdce žalobce „Hodnocení klienta“ ze dne datum, byla finanční potřeba žalované částka, přesto jí žalobce poskytl úvěr částka, žalovaná měla mít příjmy z neoznačeného zdroje ve výši částka měsíčně, její výdaje činily údajně životní minimum ve výši částka měsíčně, měla bydlet samostatně ve vlastním bytu či domu, na samotné bydlení včetně inkasa měla vynakládat částka a na dopravu, internet, mobil, odpadky apod. nevynakládala nic. Z listiny nebylo možno zjistit, z jakých podkladů předchůdce žalobce ověřoval výše uvedené údaje o výdajích žalované a tyto údaje jsou nepodložené, neověřitelné a tudíž nevěrohodné. O závazky žalované se předchůdce žalobce nezajímal. Podle výpisu z účtu žalované u ČS a.s. měla mít žalovaná příjmy od SZÚ adresa v prosinci 2021 ve výši částka, v lednu 2022 ve výši částka, v únoru 2022 ve výši částka a v březnu 2022 ve výši částka, což za uvedené 4 měsíce činí průměrný měsíční příjem ve výši částka. Z předložených důkazů i z vyjádření žalované bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými výdaji ani dalšími závazky žalované a bez zjištění těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Navíc je naprosto zřejmé, že si údaje o životním minimu částka vkládá do svého formuláře sám předchůdce žalobce bez zjišťování skutečných běžných výdajů žadatele na živobytí. Z vyjádření žalované soud dále zjistil, že stále existují rozpory v tom, kde žalovaná v rozhodnou dobu bydlela, neboť podle formuláře hodnocení klienta měla bydlet ve vlastním bytu a v ústním vyjádření údajně u své babičky, které měla dávat na bydlení pouze částku částka měsíčně a další výdaje měl za ní hradit její otec. Faktem zůstává, že se předchůdce žalobce otázkou, kde žalovaná vlastně bydlela a za jakých podmínek, vůbec nezabýval.

7. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne datum předchůdce žalobce úvěr zesplatnil, na základě společného prohlášení ze dne datum ve znění příloh spornou pohledávku postoupil žalobci a žalovanou o tom informoval dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvou ze dne datum, podanou týž den k poštovní přepravě, vyzval žalovanou k úhradě úvěrového dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,8 % do 22,8 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,39 %, právnická osoba ve výši 12,36 a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,61 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné měsíční reálné výdaje žalované v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Předchůdce žalobce vůbec nezjišťoval ani neověřoval, kde vlastně žalovaná ve skutečnosti bydlí a zda a komu hradí náklady související s bydlením ve formě nájemného případně příspěvku na bydlení, zda a komu a v jaké výši hradí náklady na plyn, elektřinu, vodné, stočné, poplatky apod. Nezajímal se ani o reálné výdaje na její živobytí a sám do formuláře doplnil (tak jako ve všech předcházející sporech), že tyto výdaje jsou pouze ve výši zákonného životního minima. Předchůdce také z rejstříku SOLUS musel zjistit, že žalovaná má problémy s hrazením telekomunikačních poplatků. Zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí v pouhé výši částka a neověřenými náklady na bydlení předchůdce potažmo žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že předchůdce žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalované a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl vůbec posoudit její úvěruschopnost. Porušení této povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 66,82 % ročně. V řízení bylo prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem hodnota % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba 66,82 % ročně je téměř 5 x vyšší než obvyklá úroková sazba obchodních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. 1484/2004, ze dne datum sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek NS ČR ze dne datum). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalované předchůdci žalobce za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by předchůdce žalobce úvěrovou smlouvu s žalovanou vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku částka a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce na úvěrový dluh pouze částku částka, přičemž nevrácený nedoplatek činí částku částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. adresa.292 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

16. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum poukázala na své obtížné majetkové a sociální poměry s tím, že z důvodu skončení projektu byl ke dni datum skončen i její pracovní poměr u SZÚ adresa, že od datum pracuje v Charitě adresa pouze na základě dohody o pracovní činnosti, že za říjen 2024 ničeho nedostala a v listopadu 2024 obdržela mzdu ve výši částka a žádné další příjmy nemá, že i s dcerou bydlí v pronajatém městském bytě, za který platí městu adresa 500 Kč měsíčně, dále platí za plyn, elektriku celkem částka měsíčně, za sebe a dceru hradí za odpadky asi ve výši částka měsíčně, že výdaje na jídlo pro sebe i dceru jsou vyšší než částka a za ošacení a léky vynakládá zhruba částku částka měsíčně. Dcera žalované jméno FO má 9 let a její otec platí výživné ve výši částka měsíčně. S ohledem na uvedené skutečnosti soud umožnil žalované uhradit zbývající dlužnou částku částka podle jejích reálných možností, a to ve splátkách po částka měsíčně. Na stanovené splátky se podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. nevztahuje podmínka ztráty výhody splátek pro neplacení.

17. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka ve splátkách po částka měsíčně (odstavec I. výroku rozsudku).

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal žalobci ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdala. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.