16 C 209/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 9.000 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Malta (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku v režimu smluveného českého práva, a to podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 9.000 Kč, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit jednorázově, nejpozději do [datum], t.j. do 29 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť dluh řádně nesplatil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sporné požadované částky představující jistinu úvěru včetně příslušenství. Sporná pohledávka byla nejprve postoupena z právního předchůdce na [právnická osoba] Collections [příjmení] [příjmení] republika Německo a tato společnost následně smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění.

5. Žalobce totiž neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z., neboť ničím nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobce ani neprokázal, že smlouva ve znění všeobecných obchodních podmínek byla předchůdcem žalobce a žalovaným elektronicky podepsána v souladu s § 561 a § 562 o.z. zaručeným případně uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., jimiž je zaručeno ztotožnění jednajícího. Tzv.„ jiný typ elektronického podpisu“ identifikaci jednajícího neumožňuje.

6. V řízení nebyla rovněž prokázána vážná vůle žalovaného uzavřít spornou smlouvu o uvedeném obsahu. Žalobcem předložená smlouva je dopředu vypracovaným formulářem, v němž chybí jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu smlouvy nelze ani zjistit, kdo žalobci údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl, případně zda předchůdce žalobce použil údaje žalovaného z možných předcházejících závazků. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto citlivé údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se týkají. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

7. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 86 cit. zákona prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.

8. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 9.000 Kč byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil ani jej neoznačil. Z Potvrzení Thepay je pouze zřejmé, že dne [datum] byla z účtu [právnická osoba] odepsána částka 9.000 Kč na neznámý účet, nic více. Z žalobcem předložených listin nelze však zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka 9.000 Kč skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.