16 C 212/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 700 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 17.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum, číslo poskytl jeho právní předchůdce společnost právnická osoba obec (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 17.700 Kč dohodnutým způsobem, nejpozději do 30 dnů od uzavření smlouvy. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nezaplatil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 15.000 Kč a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.700 Kč, tj. celkem částky 17.700 Kč. Žalobce tvrdil, že smlouvou ze dne datum postoupil jeho předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Soud z žalobcem předložené písemné rámcové smlouvy mezi společností právnická osoba obec a žalovaným číslo ze dne datum a dále z písemné tzv. jednotlivé smlouvy o úvěru číslo rovněž ze dne datum na poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 15.000 Kč za poplatek 2.500 Kč, se lhůtou splatnosti 30 dnů od uzavření smlouvy, při RPSN 649%, zjistil, že výše uvedená rámcová smlouva ani jednotlivá smlouva ze stejného dne neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis žalovaného. Vlastoruční nebo elektronický podpis předchůdce žalobce a žalovaného chybí také na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne datum (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. v platném znění.

5. I v případě, že by byla jednotlivá smlouva o úvěru žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil.

6. V řízení nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že by předchůdce žalobce skutečně ze svého vlastního účtu dne datum minimálně odeslal (odepsal) ve prospěch žalovaného spornou částku 15.000 Kč, a už vůbec nebylo prokázáno, zda a kdy byla tato sporná částka připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby se dostala do jeho dispozice. Žalobce sice předložil soudu výpis z běžného účtu č. bankovní účet ze dne datum, jež však byl začerněn tak, že z něj nebylo možno ani zjistit, komu označený účet vlastně patří. Je zjevné, že do tohoto výpisu sám žalobce zasahoval, proto je výpis zcela nevěrohodný a nemůže představovat důkaz o připsání sporné částky 15.000 Kč právě na účet žalovaného. Z žalobcem předložených důkazů tak nelze zjistit, kdo a kdy žalovanému tvrzenou částku skutečně poskytl.

7. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne datum ve znění příloh není ani prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Žalobce totiž nepředložil soudu skutečnou Přílohu číslo k označené smlouvě, nepředložil ani dohodu o výši ceny za všechny postupované pohledávky ani doklad o zaplacení sjednané ceny. Žalobcem předložený soupis pohledávek o rozsahu 1 a ¾ stránek nebyl jako Příloha číslo ke smlouvě vůbec označen a nebyl ani datován ani podepsán, natož oprávněnými osobami. Soudu je z úřední činnosti známo, že nedůvěryhodné úvěrové firmy mající charakter úvěrových šmejdů mezi sebou převádí balíky údajných pohledávek dlužníků v údajně statisícových hodnotách za minimální cenu, např. za 1 Kč, která není ani v samotné smlouvě o postoupení uvedena. Účel takových převodů je nejasný a nelze tudíž vyloučit, že těmito fiktivními převody může docházet k obcházení daňových zákonů. Bylo na žalobci, aby prokázal, že sporná pohledávky byla na něj skutečně platně postoupena. Žalobce nic takového nedoložil a tudíž neprokázal, že je k vymáhání této pohledávky aktivně legitimován.

8. Žalobce sice v žalobě navrhl, aby si soud k otázce kdo byl majitelem označeného účtu k rozhodnému dni zajistil důkaz dotazem na právnická osoba Vzhledem ale ke skutečnosti, že žalobce ani neprokázal, že sporná částka byla skutečně odeslána z účtu jeho předchůdce na označený účet ani že žalobce je ve sporu aktivně legitimován, posoudil soud návrh na provedení tohoto důkazu za nadbytečný.

9. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalovanému a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.