16 C 214/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 121 888,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 98.593,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku 23.294.61 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5.462,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.547,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 121.888,16 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 10,7 % ročně z částky 120.388,16 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 11.555,20 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 121.888,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru – Expres půjčka, na podkladě které poskytl žalované neúčelový úvěr ve výši 140.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 208.082,30 Kč v 96 měsíčních splátkách po 2.176,59 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 41.606,45 Kč. Pro prodlení žalované předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 120.388,16 Kč a poplatku a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč (celkem částky 121.888,16 Kč) a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce s účinností od [datum]. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o úvěru – Expres půjčka ze dne [datum] ve znění vysvětlení některých pojmů, VOP, VPP a Sazebníku poplatků (dále jen Smlouva) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec] se zavázala poskytnout žalované částku 140.000 Kč jako neúčelový úvěr, který měl předchůdce žalobce podle čl. III. bodu 2 a 3 Smlouvy odeslat na běžný účet č. [bankovní účet], z něhož měla žalovaná splácet úvěrový dluh předchůdci žalobce na číslo účtu č. [bankovní účet] dohodnutou formou zápočtu. V čl. II. bod 1 a bodu 4) písm. a) až d) a bodů 5. - 9. Smlouvy se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce poskytnutý úvěr 140.000 Kč v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2.176,59 Kč, počínaje dnem [datum], splatných vždy ke každému 18. dni v měsíci, s roční úrokovou sazbou 10,7 %, RPSN 11,23 % v celkové výši 208.082,30 Kč. V čl. III. bodu 10 – 16 Smlouvy bylo mimo jiné ujednání o tom, že pokud ze strany klienta dojde k prodlení se splněním jakékoliv pohledávky předchůdce žalobce, je předchůdce žalobce oprávněn prohlásit kterékoliv dluhy klienta za splatné a požádat o jejich předčasné splacení. Smlouva byla elektronicky podepsána dne [datum] zástupci [právnická osoba] a žalovanou. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahoval shodné parametry úvěru jako Smlouva.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, z platební historie soud zjistil, že žalobce poskytl žalované dne [datum] částku 140.000 Kč na běžný účet č. [bankovní účet]. Podle doplněného tvrzení žalobce ze dne [datum] a platební historie žalovaná na úvěrový dluh uhradila v době od [datum] do [datum] ve splátkách v nestejné výši celkem částku 41.406,45 Kč. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, žalobce přes výzvu soudu ze dne [datum], ze dne [datum] ani po poučení soudu o koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. při jednání dne [datum] provedení důkazu„ žádostí žalované o úvěr nebo kartou klienta“ nenavrhl ani žádný takový důkaz k provedení nepředložil. Z vyjádření předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] je zřejmé, že se předchůdce o žádné reálné příjmy ani výdaje žalované vztahující se k době krátce předcházející uzavření sporné smlouvy ze dne [datum] vůbec nezajímal. Uvedené vyjádření sice odkazuje na údajnou žádost žalované o úvěr ze dne [datum], ale v deklarovaném a také zjištěném čistém měsíčním příjmu žalované uvedl předchůdce žalobce částku 15.000 Kč s tím, že tento příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Tuto skutečnost potvrdil žalobce ve svém podání ze dne [datum], v němž výslovně uvedl, že předchůdce při posuzování žádosti ke smlouvě ze dne [datum] vycházel z potvrzení o příjmu žalované ze dne [datum], tj. z doby 7 měsíců před uzavření sporné smlouvy. Z žalobcem předloženého potvrzení o výši příjmů žalované ze dne [datum] soud ale zjistil, že žalovaná měla za 3 předcházející měsíce (tj. od srpna do října 2019) čistý měsíční příjem 11.318 Kč, že pracovala jako dělnice u [právnická osoba] a že v té době měla mít 2 vyživovací povinnosti. Předchůdce žalobce tak do svého vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] uvedl zjevně nepravdivé údaje, když prokazatelný průměrný čistý měsíční příjem žalované za dobu od srpna do října 2019 byl 11.318 Kč a nikoliv 15.000 Kč, že počet příjmů v domácnosti byl pouze jeden (žalované), přesto do rubriky čistý měsíční příjem domácnosti předchůdce žalobce uvedl částku 25.000 Kč, aniž by vysvětlil a doložil, co tento zvýšený příjem představuje a kdo jej vůbec hradí. Žalovaná měla dále bydlet v pronajatém domě nebo bytu, přesto ohledně nákladů na bydlení nejsou uvedeny žádné konkrétní náklady za nájemné, vodné, točné, elektriku, plyn, odpadky apod. Z přílohy vyjádření předchůdce je pouze zřejmé, že žalovaná v té době splácela měsíčně 3 závazky ve výši 109,56 Kč, 1.040 Kč a 100 Kč, což činí měsíčně částku 1.249,56 Kč. Žalobce ale tyto závazky nekonkretizoval ani neuvedl, zda je žalovaná splácí řádně a včas. Stručně shrnuto. Z žalobcem předložených listin soud zjistil, že předchůdce žalobce ke dni uzavření sporné smlouvy ze dne [datum] skutečné příjmy ani výdaje žalované (případně další osoby) na živobytí, bydlení, na dopravu, koníčky apod. nezjišťoval ani neověřoval. Potvrzení o příjmu žalované z období [datum] se vztahovalo ke zcela jinému období a k jiné smlouvě, o jejíž existenci se žalobce ani nezmínil, a především šlo o doklad, z něhož nebylo možno při zjišťování úvěruschopnosti žalované ke dni [datum] pro jeho zastaralost vycházet. Přes výzvy soudu žalobce žádné další podklady o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy soudu nepředložil.

7. Z výpisů z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] je u žalované evidována jistina po splatnosti ve výši 120.388,16 Kč, splatný smluvní úrok ve výši 5.547,61 Kč, splatný úrok z prodlení jistiny ve výši 5.115,98 Kč, splatný úrok z prodlení úroku ve výši 346,06 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 1.500 Kč. Dopisem ze dne [datum] předchůdce žalobce zesplatnil úvěrový dluh žalované pro opakované porušování smluvních podmínek ke dni [datum] Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh, dohody ze dne [datum] a potvrzení o platbě ze dne [datum] předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. O jejím postoupení informoval žalovanou předchůdce žalobce dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě sporné pohledávky nejpozději do [datum] zaslal žalobce žalované na adresu [adresa žalované], což doložil podacím lístkem ze dne [datum]. Na této adrese se měla žalovaná podle CEO zdržovat.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,4 % do 15,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 10,05 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,11 %, Equa bank ve výši 11,95 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 9,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 11,25 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce skutečné příjmy žalované z období uzavření sporné smlouvy [datum] vůbec nezjišťoval ani neověřoval. Spokojil se pouze s potvrzením o příjmu žalované z [datum], tj. z doby 7 měsíců před smlouvou, což je naprosto nedostačující. Žalobce rovněž žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že jeho předchůdce zjišťoval a ověřoval reálné výdaje žalované na živobytí její případně další osoby, na bydlení, na hygienu, ošacení na energie, odpady apod. Bez zjištěných reálných příjmů a reálných výdajů nemohl předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované vůbec posoudit. Žalobce v řízení neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované poskytnutý úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Soud ještě dodává, že ve smlouvě sjednaná úroková sazba 10,7 % ročně v zásadě odpovídá průměrné roční úrokové sazbě všech bankovních domů, která byla ve výši 11,25 % ročně a je přiměřená.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku [číslo] a že žalovaná žalobci vrátila na úvěrový dluh pouze částku 41.606,45 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 98.593,55 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 98.593,55Kč, kterou žalovaná dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

16. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit žalobci částku 98.593,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

17. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž byla uvedena lhůta k zaplacení nejpozději do [datum], předal k poštovní přepravě dne [datum]. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku žalobci uhradila. Žalovaná se tak ode dne [datum] ocitla v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny včetně příslušenství v celkové výši 165.427 Kč Kč a nebyla mu přiznána jistina s příslušenstvím v celkové výši 66.834 Kč. Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 32 % (od úspěchu 66 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 34 %) v celkové výši 11.555,20 Kč. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 4.876 Kč, dále účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, za návrh ve věci samé a za účast při jednání) ve výši 5.980 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby podle § 7 bod 5. cit. vyhl. ve výši 23.920 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 300 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby, t.j. 4 x 300 Kč celkem částka 1.200 Kč, za cestovné ve výši 493 Kč a za ztrátu času 2 x 100 Kč, celkem částku 200 Kč, vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 5.421 Kč. Podání žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] považuje soud za neúčelně vynaložené úkony právní služby, neboť se jedná o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny v žalobě samotné. Celkové náklady řízení žalobce činily částku 36.110 Kč, z toho 32 % činí částku 11.555,20 Kč (odstavec III. výroku rozsudku).