16 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení a) další částky ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, b) a další částky [částka], a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] a dne [datum] celkem 2 smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. a zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou jako SOU (souběžná s jinou smlouvou), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] ( ([částka] měsíčně) v dohodnutých týdenních lhůtách splatnosti. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku [částka]. Žalovaný tak dluží žalobci částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně) v dohodnutých týdenních lhůtách splatnosti. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku [částka]. Žalovaný tak dluží žalobci částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. K oběma smlouvám žalobce dále obecně popsal, jak jeho právní předchůdce s mimořádnou odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly obě sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byla žalovaný informován.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Na základě první písemné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ze dne [datum] označené jako souběžná (s jinou smlouvou) ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové týdenní období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho [částka] na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž žalovaný hradil žalobci předchozí nekonkretizované dluhy ve splátkách po [částka] měsíčně, měl jako vedoucí stavby pobírat mzdu ve výši [částka] měsíčně, hradit měsíčně nájem a inkaso ve výši [částka], výdaje na domácnost [částka] a na telefon [částka]. Příjmy ani výdaje nebyly konkretizovány ani doloženy žádnými podklady, z nichž měl předchůdce žalobce správnost uvedených údajů ověřovat, např. za které konkrétní období měl mít žalovaný příjem, kdy a na jak dlouho byla uzavřena pracovní smlouva, ze kterých mzdových listů uvedená skutečnost vyplývá, komu žalovaný hradil inkaso či nájem bytu, kolik nesplacených úvěrů či zápůjček žalovaný a v jaké výši měl vůči žalobci apod. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a jsou tudíž nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z nich nelze vycházet.

5. Na základě druhé písemné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ze dne [datum] označené jako refinancování (předchozích dluhů), ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové týdenní období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho na jistinu [částka] a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž žalovaný hradil žalobci předchozí nekonkretizované dluhy ve splátkách po [částka] měsíčně, měl jako vedoucí stavby pobírat mzdu ve výši [částka] měsíčně, hradit měsíčně nájem a inkaso ve výši [částka], výdaje na domácnost [částka] a na telefon [částka]. Příjmy ani výdaje nebyly konkretizovány ani doloženy žádnými podklady, z nichž měl předchůdce žalobce správnost uvedených údajů ověřovat, např. za které konkrétní období měl mít žalovaný příjem, kdy a na jak dlouho byla uzavřena pracovní smlouva, ze kterých mzdových listů uvedená skutečnost vyplývá, komu žalovaný hradil inkaso či nájem bytu, kolik nesplacených úvěrů či zápůjček a v jaké výši měl žalovaný vůči žalobci apod. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a jsou tudíž nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z nich nelze vycházet.

6. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byly sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalovaný přes předžalobní výzvu ze dne [datum] sporné dlužné částky žalobci uhradil.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

8. Obě smlouvy ze dne [datum] a [datum] byly uzavřeny podle § 2390 o.z. o zápůjčce, mají charakter smluv o spotřebitelském úvěru a požívají ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování zápůjček žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018.

10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 a § 87 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou podrobně vyloženou již ustálenou judikaturou soudů uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

11. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

12. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K oběma smlouvám označil a předložil pouze karty zákazníka, z nichž však pravdivost tohoto odvážného tvrzení vůbec nevyplývá. Z předložených karet je naopak zjevné, že z důvodu neodbornosti, nekompetentnosti a lajdáctví samotného předchůdce žalobce v nich nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje o tom, za jaké období byl zjišťován údajný čistý příjem žalovaného ze zaměstnání, z jakých konkrétních podkladů či listin předchůdce žalobce ověřoval pravdivost údajných nákladů na nájem a inkaso, na telefon, na spoření i na splátky úvěrů údajně ve výši [částka] a [částka] měsíčně samotnému žalobci. Údaje v kartách jsou nekonkrétní, neúplné, ničím nepodložené a tudíž nevěrohodné. Ze zákaznických karet pouze zřetelně vyplývá, že žalovaný má u žalobce další dluhy, na jejichž splácení mu žalobce postupně poskytuje další zápůjčky a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného záměrně nezjišťoval, aby mu mohl poskytovat další a další finanční prostředky bez ohledu na jejich reálnou návratnost. Soud dále uvádí, že pokud žalovaný měl ještě přede dnem [datum] splácet žalobci splátky ve výši [částka] měsíčně, po uzavření smlouvy ze dne [datum] došlo k navýšení splátek údajně o [částka] na částku [částka] měsíčně. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování obou zápůjček zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost obou smluv. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouvy o zápůjčce jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které u obou smluv představuje 74% z jistiny zápůjček, tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

15. Žalobce spojil ke společnému projednání a rozhodnutí závazky z absolutně neplatných smluv ze dne [datum] a [datum]. V řízení bylo prokázáno, že na jejich základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkem částku [částka] (částky [částka] a [částka]) a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku [částka] ([částka] a [částka]). Neuhrazený nedoplatek na poskytnutých jistinách zápůjček tak činí částku [částka].

16. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. (podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon), dále z principu poctivosti podle § 3 odst. 2 písm. c) o.z. (podle něhož nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých), z principu odborných znalostí podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1, k němuž se žalobce přihlásil, z principu podle § 6 odst. 2 o. z. (podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal a je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů) a ze zásad na ochranu spotřebitelů o ochraně spotřebitele jako slabší strany (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum], nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Soud se ztotožnil se zcela přesvědčivými názory vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.4.2021, č.j. 15 Co 78/2021-91, na něž pro stručnost odkazuje.

17. Absolutní neplatnost sporných spotřebitelských úvěrových smluv způsobil žalobce tím, že svým buď hrubě nedbalým přístupem, nebo také záměrně, nerespektoval zákonem mu uložené povinnost prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, která měla právě takovým případům neplacení předejít. Pokud by žalobce řádně uloženou povinnost splnil, nemohl by žalovanému spotřebiteli úvěr vůbec poskytnout. Další důvod pro absolutní neplatnost sporných smluv způsobil samotný žalobce svojí hamižností, když úmyslně, za účelem dosažení maximálních zisků, vložil do textu smlouvy ujednání o nepřiměřeně vysokém souhrnném poplatku ve výši 74 % z jistiny zápůjček. Z úřední činnosti je soudu známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], tak i zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým soustavným nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalovaného. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou zápůjčkovou činnost.

18. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaný žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

19. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a předžalobní výzvu ze dne ze dne [datum] zasílal žalobce na jiné adresy, než na kterých se měl žalovaný (podle Centrální evidence obyvatel) zdržovat. Toto oznámení a výzva se tak nemohly dostat do dispozice žalovaného. Do jeho dispozice se dostala až výzva k úhradě ve formě žaloby, doručená žalovanému fikcí dne [datum], na úhradu měl žalovaný celkem 9 dnů (což je kratší lhůta než v předžalobní upomínce) a po uplynutí této lhůty od [datum] vznikl žalobci nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za upomínky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelské zápůjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který měl v řízení větší procesní úspěch, náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).