16 C 218/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, další částku [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,50%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,00%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,75%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9,00% zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) uzavřel s žalovaným dne [datum] a dne [datum] dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Žalovaný ale dohodnuté podmínky půjček nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o půjčce ze dne [datum], vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 53 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas, přičemž naposledy uhradil příslušnou částku [datum]. Žalovaný tak dluží dosud na jistině této půjčky částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka], celkem částku [částka] s příslušenstvím. Pokud jde o druhou smlouvu o půjčce ze dne [datum], vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas, přičemž naposledy uhradila příslušnou částku [datum]. Žalovaný tak dluží dosud na jistině této zápůjčky částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka], celkem částku [částka] s příslušenstvím. Ke smlouvě ze dne [datum] žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly obě dvě sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, a přestože obě sporné pohledávky jsou podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčeny, žalovaný žádnou námitku promlčení nevznesl, proto soud nemohl k promlčení pohledávky přihlédnout. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedení a zhodnocení uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Soud považuje za prokázané, že podle písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum] na základě občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka], jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka], což činí měsíčně částku [částka]. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby vyplynulo, že před podáním žaloby uhradil žalovaný žalobci na sporný dluh celkem částku v zaokrouhlené výši [částka], kterou si žalobce započetl na jistinu ve výši [částka] (zůstává k úhradě [částka]) a na souhrnný poplatek si žalobce započetl částku [částka] (zůstává k úhradě [částka]), přičemž celková dlužná částka činí [částka] Tyto tvrzené skutečnosti žalovaný ničím nezpochybňoval. Podle druhé písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum] na základě občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému jako údajnou refundací půjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku [částka], z poplatku za administrativní činnost [částka] a z poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka]), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], což činí měsíčně částku [částka]. V čl. 11 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby vyplynulo, že před podáním žaloby uhradil žalovaný žalobci na sporný dluh celkem částku [částka], kterou si žalobce započetl na jistinu ve výši [částka] (zůstává k úhradě [částka]) a na souhrnný poplatek si žalobce započetl částku [částka] (zůstává k úhradě [částka]), celkem dlužná částka činí [částka] Tyto tvrzené skutečnosti žalovaný ničím nezpochybňoval. Přestože žalobce tvrdil, jak u smlouvy ze dne [datum] zjišťoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, žádné důkazy ani zákaznickou kartu žalovaného soudu nepředložil ani v tomto směru žádné důkazy konkrétně neoznačil. Na předžalobní upomínku žalobce ze dne [datum] žalovaný nereagoval. Podle smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatků a příloh byla pohledávka postoupena z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum].

5. Soud na projednávanou věc aplikoval tyto právní předpisy.

6. Smlouvu o půjčce ze dne [datum] soud posuzoval podle § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) a současně podle zák. č. 321/2001 Sb. ve znění ke dni [datum]. Druhou smlouvu o půjčce ze dne [datum] soud posuzoval podle § 657 a násl. obč. zák. a podle zákona č. 145/2010 Sb. ve znění ke dni [datum], přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.).

7. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

10. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do novely provedené zákonem [číslo] t.j. do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Pokud jde o první smlouvu o půjčce ze dne [datum], tehdy platná právní úprava povinnost provádět šetření a ověřování úvěruschopnosti dlužníka výslovně neupravovala.

12. Nicméně dne [datum] byla Evropským parlamentem a [jméno] přijata Směrnice č. 2008 [číslo] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen Směrnice 2008 [číslo]). Členským státům Evropské Unie bylo uloženo do [datum] přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Podle čl. 26 Preambule – důvodů pro její přijetí – Směrnice 2008 [číslo], členské státy by při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů měly přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Tato opatření mohou zahrnovat například informování a vzdělávání spotřebitelů, včetně upozornění na rizika spojených s prodlením při splátkách a s nadměrným zadlužením. Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů. Aniž jsou dotčena ustanovení o úvěrovém riziku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006 [číslo] ze dne [datum] o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (5), měli by mít věřitelé povinnost kontrolovat v jednotlivých případech úvěruschopnost spotřebitele. Za tímto účelem by jim mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté spotřebitelem nejen během přípravy dané úvěrové smlouvy, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního vztahu. Orgány členských států by mohly rovněž vydávat vhodné pokyny a obecné směry pro věřitele. Rovněž spotřebitel by měl jednat obezřetně a dodržovat své smluvní povinnosti. Podle čl. 8 Směrnice 2008 [číslo] o povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat (odst. 1). Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru (odst. 2).

13. Ústavní soud ČR dále vyslovil řadu obecně závazných pravidel pro posuzování spotřebitelských smluv. Z celkové právní úpravy a soudní judikatury na ochranu spotřebitele vyplývá požadavek na poskytovatele úvěrů, aby při celém procesu uzavírání úvěrových smluv a při samotném poskytování finančních prostředků jednal transparentně, srozumitelně, odborně a aby dodržoval zásady fair play. Je to z důvodu nerovného postavení smluvních stran. Poskytovatel úvěru má obvykle k dispozici velké finanční zdroje, odborný aparát vyškolený v oboru, dobře placené právní zástupce, a jeho zájmem a cílem je co nejvyšší profit (zisk) z poskytnutých financí. Oproti němu je žadatel o úvěr či zápůjčku obvykle laik bez jakéhokoliv právního povědomí, bez právní podpory, bez finančních prostředků, velmi často finančně negramotný, nemajetný a zadlužený.

14. Při posuzování celého procesu uzavírání a realizace spotřebitelských smluv se soud musí řídit mimo jiné i následujícími pravidly: a. při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]), b. nejsou zakázaná ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (viz § 1813 poslední věta o.z.), c. neurčité a nesrozumitelné ujednání o ceně podléhá přezkumu nejen gramaticky, ale i ekonomicky, aby řádně informovaný spotřebitel mohl na základě jasných a srozumitelných kritérií předvídat ekonomické důsledky, které z toho pro něj plynou (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] v. OTP Jelzálogbank Zrt, C [číslo], ze dne [datum], d. otázku, zda poskytovatel úvěru řádně zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost spotřebitele, je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (viz. výklad článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum], usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41, rozsudek KS [obec] ze dne 11.4.2019, sp. zn 15 Co 118/2019 ve věci žalobce [příjmení] [jméno], nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum], rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance), e. je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]), f. články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance).

15. Soud se musí rovněž řídit přikázáním, které již Ústavní soud mnohokrát vyslovil (např. ve věci sp. zn. II. ÚS 1648/10), že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Ústavní soud přitom mj. zdůraznil, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sbírka rozhodnutí, svazek 7, nález [číslo] str. 87, vyhlášen pod [číslo] Sb., nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 19/98, Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález [číslo] str. 131, vyhlášen pod [číslo] Sb.). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí půjčky ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], t.j. celkem částky [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po [částka], což činí za měsíc celkem částku [částka]. I když Směrnice 2008 [číslo] byla přijata před uzavřením sporné smlouvy, avšak byla vtělena do českého právního řádu až zákonem č. 145/2010 Sb., její obecné zásady o prověřování schopnosti dlužníka poskytnuté finanční prostředky splácet lze použít i na projednávanou věc. Žalobce v tomto řízení ničím neprokázal, že před uzavřením smlouvy zjišťoval a posuzoval, zda žalovaný bude vůbec schopen poskytnutý úvěr věřiteli dohodnutým způsobem řádně splácet. Přitom mezi základní povinnosti (a to nikoliv odborné) poskytovatelů půjček a úvěrů přece patří povinnost zabývat se reálnou návratností poskytovaných peněz a za tím účelem si zjistit všechny potřebné informace. Takto běžně postupuje řádný hospodář a tato péče a starost je podstatou poskytování půjček a úvěrů, je samotnou podstatou smluvního vztahu a je také smyslem právní úpravy o půjčkách a úvěrech.

17. Pokud se však poskytovatel peněžních prostředků vůbec nezajímá ani nestará o jejich reálnou návratnost a nezjišťuje si ani elementární informace o solventnosti dlužníka ani je vůbec neověřuje, dopouští se buď nezodpovědného poskytování peněžních prostředků, před kterým již brojí Směrnice 2008 [číslo] od jejího přijetí, t.j. od [datum] (a před tím i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006 [číslo] ze dne [datum]), nebo také úmyslného postupu, jehož smyslem je především snaha o čerpání nepřiměřeně vysokých smluvních zajišťovacích institutů a poškozování samotných spotřebitelů.

18. Je totiž obecnou skutečností, a potvrzuje to i uvedená Směrnice 2008 [číslo] ze dne [datum], že existuje řada poskytovatelů finančních prostředků, jejichž skutečným úmyslem je poskytování peněz těm spotřebitelům, o nichž sami poskytovatelé předpokládají, že pro jejich nemajetné poměry nebudou moci dohodnuté splátky dlouhodobě hradit, a že stěžejním příjmem poskytovatelů nebude splácená jistina půjčky či úvěru a obecně přiměřené úroky, nýbrž že jejich stěžejní příjem bude z nepřiměřeně sjednaných zajišťovacích institutů, to je ze sjednaných nepřiměřeně vysokých sazeb úroků, nepřiměřené vysokých a nadbytečných poplatků a nepřiměřeně vysokých a nadbytečných smluvních pokut. Takové jednání je ale v rozporu se samotnou podstatou smlouvy o půjčce či úvěru, je v rozporu s dobrými mravy, nemůže požívat právní ochrany a takto uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné od samého počátku.

19. Soud uzavírá s tím, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by se jeho právní předchůdce při poskytování půjčky žalovanému dne [datum] snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit a posoudit reálnou návratnost poskytovaných peněžních prostředků od žalovaného. Z dohodnutého souhrnného poplatku v celkové výši [částka] za poskytnutí půjčky [částka] nelze ani reálně zjistit, co vlastně představuje a z jakých nákladových položek sestává. Poplatek sám o sobě je nepřiměřeně vysoký. Z uvedeného je zřejmé, že smlouva o půjčce ze dne [datum] obchází zákon a je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku Smlouva je tedy podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. a také podle § 1 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (za použití ustanovení § 3030 o.z.) absolutně neplatná s účinky ex tunc a nemůže požívat právní ochrany. Neplatnost smlouvy zavinil svým liknavým, nezodpovědným případně úmyslným přístupem samotný předchůdce žalobce. Soud uzavřel, že na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] nelze žalobci požadované nároky přiznat a plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění z neplatné smlouvy, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit.

20. Pokud jde o druhou smlouvu o půjčce ze dne [datum], tehdy platná právní úprava sice povinnost věřitele zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí sice obsahovala, porušení této povinnosti ale nebylo zákonem výslovně sankcionováno.

21. Povinnost provádět zjišťování a prověřování úvěruschopnosti spotřebitele byla sice vložena do ustanovení § 9 odst. 1 č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011, ale bez jakékoliv sankce za porušení této povinnosti. Až novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. účinnou od 25.2.2013 byla v novelizovaném ustanovení § 9 cit. zákona výslovně uložena sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy v případě, pokud věřitel neprovede zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Toto ustanovení bylo přijato až 5 let po přijetí Směrnice 2008 [číslo] a 3 roky poté, co měla Česká republika splnit uloženou povinnost do [datum]. Podle již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019) ale sankce neplatnosti úvěrové smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti spotřebitele platí i tehdy, kdy tato sankce nebyla v zákonu č. 145/2010 Sb. výslovně stanovena, t.j. již od [datum].

22. Věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče předpokládá, že věřitel ověří údaje i informace, které mu dlužník o svých osobních, příjmových, výdajových a majetkových poměrech uvede, jak z veřejných rejstříků, tak i z objektivních podkladů, které mu musí spotřebitel doložit. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele objektivně zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla již mnohokrát vyložena v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu ČR i Ústavního soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. 33 Cdo 201/2018, rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí ÚS ČR ze dne 5.3.2019, č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne 1.4.2015, č.j. 1 As 30/2015) a na tato rozhodnutí soud pro stručnost odkazuje. Podle uvedené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr tehdy, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

23. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K tomuto tvrzení ale nepředložil ani neoznačil žádné konkrétní a relevantní důkazy. Žalobce tudíž v řízení ničím neprokázal, že při poskytování půjčky žalovanému dne [datum] posuzoval jeho schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. ve znění rozsudku NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. 33 Cdo 201/2018 za následek absolutní neplatnost smlouvy o půjčce. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

24. Plnění z obou smluv, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.

25. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě první absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku [částka], žalovaný vrátil žalobci pouze částku ve výši [částka] a neuhrazená jistina dluhu činí částku [částka]. Dále bylo v řízení prokázáno, že na základě druhé absolutně neplatné smlouvy ze dne [datum] poskytl žalobce žalovanému částku [částka], žalovaný žalobci na tuto půjčku vrátil [částka] a neuhrazená jistina dluhu činí [částka]. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku v celkové výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měl větší procesní úspěšnost žalovaný, kterému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.