16 C 222/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 184 944,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku , částka, aúrok 9,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 %,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku , částka, ve lhůtě do 3dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne „, datum, “ (správně , datum, ) uzavřel jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . (dále jen jako žalobce nebo právní předchůdce žalobce) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své závazky ze smlouvy nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze částku , částka, a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 175.943,95 s příslušenstvím. Smlouvou ze dne , datum, , právnická osoba, . koupila závod , právnická osoba, . a stala se tak právním nástupcem původního věřitele.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ve znění akceptace návrhu smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr v celkové výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit v celkové výši , částka, formou 96. měsíčních splátek po , částka, při úvěrové sazbě 9,99 % ročně a RPSN 10,62 %. V čl. VI., VII. a IX. smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Smlouva byla dne , datum, podepsána oběma stranami a dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce potvrdil uzavření smlouvy s tím, že datum první splátky určil na den , datum, . Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahovaly stejné parametry jako úvěrová smlouva.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, .Podle tvrzení žalobce, platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od , datum, do zesplatnění úvěru , datum, ve splátkách celkem , částka, . Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě podepsané účastníky dne , datum, a akceptované předchůdcem žalobce dne , datum, , soud z „protokolu , právnická osoba, . o prověřování úvěruschopnosti žalovaného pro úvěry převzaté od Sberbank a.s.“ zjistil, že žalovaný měl mít hlavní příjem , částka, , měl splácet závazky ve výši , částka, měsíčně, měl mít tzv. ostatní výdaje ve výši , částka, údajně za náklady na bydlení, stravu, ošacení, hygienu, že výše splátek včetně splátek ze sporného úvěru měla činit částku , částka, měsíčně a že žalovaný měl mít navíc k dispozici částku 10.007, Kč. Žádné konkrétní podklady k uvedeným údajům žalobce soudu nepředložil. Z výpisů žalovaného z účtu u , právnická osoba, . soud ale zjistil, že žalovaný není schopen ušetřit ze svých příjmů částky na dohodnuté splátky úvěru (, částka, ), neboť za období od 26.5. do , datum, měl počáteční zůstatek na účtu , částka, a konečný zůstatek , částka, , za období 26.6. do , datum, měl počáteční zůstatek na účtu , částka, a zůstatek ve výši , částka, a za období od 26.7. do , datum, měl počáteční zůstatek na účtu , částka, a konečný zůstatek ve výši , částka, . Řada výplat z účtu byla provedena formou výběrů z bankomatu, u nichž nebylo možno zjistit, na co byly reálně použity. Z výše uvedeného plyne, že žalovaný měl podstatně větší měsíční výdaje, než které zjistil předchůdce žalobce při svých výpočtech, o čemž předchůdce žalobce potažmo žalobce velice dobře věděl, avšak o skutečné reálné výdaje žalovaného se již nezajímal. Předchůdce žalobce tudíž s odbornou péčí neověřoval ani neposuzoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení, na energie, dopravu, internet, mobil ani zda bude žalovaný poskytnutý úvěr delší dobu řádně a včas splácet, což se ostatně projevilo. Žalovaný byl přitom v období před uzavřením sporné smlouvy stále na hraně plusu a minusu svého účtu. Předchůdce potažmo žalobce tak řádně ani s odbornou péčí neprováděl úvěruschopnost žalovaného.

7. Dopisy ze dne , datum, a , datum, vyzýval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a následně dopisem ze dne , datum, žalobce z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek zesplatnil poskytnutý úvěr. Smlouvou ze dne , datum, , právnická osoba, . koupila závod , právnická osoba, . a stala se tak právním původního věřitele. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Soud na sporný závazek aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele před uzavřením každé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr bez větších problémů dlouhodobě splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce po žalovaném nevyžadoval ani neověřoval, jaké má žalovaný skutečné pravidelné běžné výdaje na živobytí, na bydlení, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, vodné a stočné, za odpadky, za mobil, internet, dopravu aj. Žalobce se spokojil pouze s výpisem z účtu žalovaného, v němž byla ale řada plateb provedena výběry z bankomatů a nebylo možno zjistit, na co tyto výběry žalovaný skutečně používal. Výstrahou měly být pro něj údaje o zůstatcích na účtu začátkem i koncem každého měsíce, z nichž bylo zřejmé, že žalovaný je na hraně minusu na účtu a že žalovaný není schopen ušetřit na splácení dohodnutých splátek. Z výpisů z účtu žalovaného musel mít předchůdce potažmo žalobce hluboké a závažné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr dlouhodobě bez větších problémů splácet, což se ostatně projevilo. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl žalobce žalovanému na jistině částku , částka, a že žalovaný žalobci vrátil celkem částku , částka, a nedoplatek na jistině zůstal ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. Částka153.824,22 Kč, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku). Poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení s úhradou jistiny úvěru, nepřiznal soud žalobci ani zákonné úroky z prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny včetně příslušenství v celkové výši , částka, Kč a byla mu přiznána částka , částka, . Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 25 % (od úspěchu 62,5 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 37,5 %) v celkové výši , částka, . Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši , částka, a náklady na uplatnění pohledávky podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po , částka, v celkové výši , částka, . 25% z částky , částka, pak činí náklady řízení ve výši , částka, . (odstavec III. výroku rozsudku).