16 C 229/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a další částku ve výši [částka], se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel pod tehdejším obchodním jménem [právnická osoba] s žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku (jehož postup podrobně popsal) smlouvu o hotovostním spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úroky v celkové výši [částka] v pravidelných 23 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 16 dni v měsíci. Žalovaný ale své smluvní povinnosti nesplnil, neboť se dostal do prodlení se splátkami za listopad a prosinec 2019, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Za období od [datum] do [datum], tj. před podáním žaloby, žalovaný uhradil žalobci celkem částku [částka], kterou si žalobce započetl na neuhrazenou jistinu ve výši [částka] a zbývající zaplacenou částku [částka] na dlužný smluvní úrok, smluvní pokutu a poplatky. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného smluvního úroku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 3% z nesplacené jistiny ve výši [částka] a další smluvní pokuty ve výši [částka]. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. Po výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. žalobce podrobně popsal, jakým způsobem uzavíral s žalovaným spornou smlouvu elektronicky i jak zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

4. Pokud jde o tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, z elektronické Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne [datum] předložené žalobcem v písemné formě, z listiny označené jako potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a o následném podpisu smlouvy [číslo] až ze dne ze dne [datum], z fotografií řidičského průkazu i občanského průkazu žalovaného pořízených na kamení a z nepodepsaného a nedatovaného formuláře žalobce [příjmení] podstatné o úvěru na [webová adresa], považuje soud z prokázané, že dne [datum] mělo mezi žalobcem užívajícím v té době názvu [právnická osoba] se sídlem v [obec] a žalovaným [celé jméno žalovaného] dojít k uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši [částka], na podkladě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za službu [částka], roční úrokovou sazbou 10,99 % a RPSN 13,97 %, celkem částku [částka], žalobci vrátit v 23 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 16 dni každého měsíce z účtu žalovaného [bankovní účet] na účet žalobce č. [bankovní účet], přičemž první splátka byla splatná [datum] a poslední dne [datum]. Podle čl. 5 smlouvy pro případ prodlení žalovaného měl mít žalobce mimo jiné právo zesplatnit úvěr a požadovat úhradu celého nesplaceného dluhu. Návrh smlouvy byl podepsán jednatelem žalobce a u rubriky podpis žalovaného se nacházel pouze SMS kód [číslo] bez data a minutovníku, nic více. Podle následného potvrzení až ze dne [datum], do jehož textu byly žalobcem vkopírovány 2 vybrané neautorizované záznamy z interní databáze žalobce bez návaznosti na celistvost a souvislost podkladů z databáze (z níž byly zkopírovány), byla ze systému žalobce dne [datum] v 14: 19:15 hod. zaslána SMS zpráva pro žalovaného, že kód pro potvrzení nabídky je [číslo] a že nabídka žalobce platí do 16:24 hod. Žalovaný zaslaný kód zapsal do systému žalobce a odklikl rubriku podepsat. V„ systému“ došlo k „ podepsání“ smlouvy dne [datum] v 16: 19:33 hod. Na předložené smlouvě se žádný záznam o datu i čase, kdy došlo žalovaným k „ podepsání smlouvy SMS kódem“ překvapivě nenachází 5. Pokud jde obecně o způsob uzavírání smluv o úvěru mezi žalobcem a zájemci elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobce, ze sdělení žalobce soud zjistil, že na internetové stránce žalobce se nachází formulář, jehož součástí jsou rubriky týkající se identifikace žadatele i rubriky pro nahrávání dokumentů do systému, jako skenu občanského průkazu, výpisů z účtu spotřebitele, jeho mzdových listů, pracovních smluv apod. Po vyplnění formuláře se pro spotřebitele (automaticky v systému) vytvoří uživatelský účet. Pracovník žalobce ověří dokumenty nahrané spotřebitelem a posoudí jeho úvěruschopnost. Poté prověří i identifikaci spotřebitele podle občanského průkazu případně jiných dokladů. Následuje zaslání autorizačního kódu zájemci, který je zasílán ke každému z jednotlivých postupných kroků. Poté se v elektronickém systému žalobce automaticky vytvoří text smlouvy, do něhož jsou automaticky vloženy podstatné údaje. Text smlouvy ověří pracovník žalobce, přitom automaticky probíhá i ověření účtu spotřebitele, na který jsou peněžní prostředky zasílány, i u jiných bank. Poté je spotřebitel informován SMS zprávou o tom, že byla ověřena jeho úvěruschopnost, totožnost a identifikace a informuje zájemce, že byla vytvořena smlouva, kterou má spotřebitel k nahlédnutí ve svém uživatelském profilu (účtu). Tento návrh smlouvy je již„ podepsán“ zástupcem žalobce a když spotřebitel s textem smlouvy souhlasí, je mu žalobcem zaslán k podpisu smlouvy autorizační kód formou SMS zprávy. Spotřebitel poté zadá unikátní SMS kód do rubriky k podpisu smlouvy a kliknutím smlouvu potvrdí, čímž dochází k podepsání této smlouvy a k jejímu uzavření. Tento postup je soudu rovněž známý z úřední činnost (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 10.2.2021, č.j. 16 C [číslo]).

6. Žalobce v projednávané věci žádné další důkazy o konkrétním postupu žalovaného při uzavírání sporné smlouvy (jako např. Analýza průchodu žalovaného) přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. nepředložil ani je neoznačil. Nebylo také tvrzeno ani ničím prokázáno, že by se text sporné smlouvy vůbec dostal z elektronického systému žalobce do dispozice žalovaného.

7. Pokud se jedná o otázku, zda záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému žalobce byly v rozhodnou dobu uzavírání smlouvy [datum] spolehlivé, prováděly se systematicky a posloupně a především zda byly chráněny v té době i následně proti změnám, z vyjádření samotného žalobce i z dříve projednávané obdobné věci vedené pod sp. zn. 16 C 73/2020 soud zjistil, že ochrana proti změnám klientských dokumentů v jeho elektronickém systému spočívá v omezení počtu pracovníků, kteří mají právo již vložený dokument změnit, a také ve sledování a v kontrolách, který pracovník změnu učinil. Toto tvrzení je souladné se Směrnicí [právnická osoba] [číslo] O provozní bezpečnosti IT ze dne [datum], z níž nelze zjistit, že by jednotlivé postupné kroky žalovaného i závěrečný text smlouvy o úvěru byly automaticky tzv. zapečetěny“ tak, aby vložené údaje i text konečné smlouvy nemohly být měněny byť omezenou skupinou pracovníků žalobce. Monitorování pracovníků, kteří provedli výměnu již vloženého textu dokumentu, nemá ve vztahu k ochraně žalovaného žádný relevantní význam. Rovněž z formulářových počítačových záznamů nelze bez dalšího zjistit, zda je systém žalobce chráněn proti změnám ani zda došlo nebo nedošlo k zásahům do sjednávané smlouvy. Soud uzavřel, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že údaje a záznamy o právních jednání v elektronickém systému žalobce jsou chráněny proti změnám.

8. Pokud jde o vzájemné plnění, tak ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal dne [datum] na účet č. [bankovní účet] (bez označení majitele) částku [částka]. Podle žalobního tvrzení a úvěrové historie k půjčce [číslo] měl žalovaný zaplatit žalobci dne [datum] dohromady částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaný v době od [datum] do [datum] uhradil žalobci celkem částku [částka]. Dále již žalobci neuhradil ničeho.

9. Pokud jde o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného, z nikým nepodepsaných formulářů žalobce označených jako Osobní informace soud zjistil, že žalovaný má 28 let, je svobodný, bezdětný, vyučen, bydlí v nájmu, jehož výše není uvedena, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho příjem ze zaměstnání činí [částka], má novou půjčku jako refinancování a splácí ji ve splátkách ve výši [částka] měsíčně, dále splácí kontokorent ve výši [částka]. Výdaje má [částka] z toho na bydlení hradí [částka]. Podle dalšího nedatovaného a nepodepsaného formuláře Splátky úvěrů žalovaný splácí hypotéční úvěr ve výši [částka] po 361 splátkách po [částka] měsíčně a dále splácí kontokorentní úvěr ve výši [částka] po splátkách [částka] měsíčně. Poslední delikvence se žalovaný dopustil [datum]. Z listiny označené jako Kontomatik výpis ze dne [datum] soud dále zjistil, že: - za měsíc březen 2019 měl žalovaný příjem ze mzdy od firmy Agosa c.z. ve výši [částka]. Výdaje měl ve výši [částka] – [anonymizováno] majiteli (zřejmě pronajímateli za nájem), hradil splátku [částka] měsíčně (hypotéční úvěr), hradil [jméno] částku [částka], další výdaje z výběru bankomatu a na úhradu mobilu a UPC činily [částka]. Smluvené pojistné bytu neuhradil. Příjmy činily celkem [částka] a výdaje celkem [částka], - za měsíc duben 2019 měl žalovaný příjem ze mzdy od firmy Agosa c.z. ve výši [částka] a [částka] od finančního úřadu. Výdaje měl za splátku [částka] měsíčně (hypotéční úvěr), hradil [jméno] částku [částka], další výdaje z výběru bankomatu a na úhradu mobilu a UPC činily [částka]. Nájemné za byt neplatil, smluvené pojistné bytu neuhradil. Příjmy činily celkem [částka] a výdaje celkem [částka] bez nájemného a pojištění, - za měsíc květen 2019 měl žalovaný příjem ze mzdy od firmy Agosa c.z. ve výši [částka] a [částka] od ČSSZ. Výdaje měl za splátku [částka] měsíčně (hypotéční úvěr), další výdaje z výběru bankomatu a na úhradu mobilu a UPC činily [částka]. Nájemné za byt neplatil, smluvené pojistné bytu neuhradil. Příjmy činily celkem [částka] a výdaje celkem [částka] bez nájemného a pojištění, - za dobu od 1.6. do [datum] měl žalovaný příjem ze mzdy od firmy Agosa c.z. ve výši [částka]. Výdaje měl ve výši [částka] [anonymizováno] majiteli (zřejmě pronajímateli za nájemné), za splátku [částka] měsíčně (hypotéční úvěr), další výdaje z výběru bankomatu a na úhradu mobilu, UPC, pojistného za byt činily [částka]. Příjmy činily celkem [částka] a výdaje celkem [částka].

10. Z dopisů žalobce a ze zpráv pošty považuje soud za prokázané, že dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu pod sankcí jeho zesplatnění, dne [datum] žalobce zesplatnil úvěrový dluh a vyzval žalovaného k jeho úhradě a předžalobní upomínkou ze dne [datum] upozornil žalovaného na případné soudní vymáhání neuhrazené pohledávky.

11. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. (dále jen z.s.ú.) a zákon č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen zákon o elektronickém podpisu), všechny ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru [datum], a dospěl k následujícím právním závěrům.

12. Soud nejprve obecně uvádí, že právní jednání podle § 545 o.z. představuje projev vůle, který směřuje k vyvolání právních následků, které právní řád s takovým projevem vůle spojuje. Vůle je vnitřní psychický vztah jednajícího k zamýšlenému (chtěnému) právnímu následku. Vůle je založena na tom, jaké právní následky chce účastník svým projevem vyvolat. Má-li být vůle právně relevantní, musí být projevena navenek určitým objektivně poznatelným způsobem. Právní jednání je založeno na jednotě vůle a jejího projevu, základním pojmovým znakem každého právního jednání je projev vůle. Samotná vůle bez projevu nemůže vést ke vzniku právního jednání. Vůle může být projevena konáním (komisivně), nebo nekonáním (omisivně), komisivní jednání pak může být výslovné či konkludentní. 13. [příjmení] právního jednání je upravena v ustanovení § 559 o.z., podle něhož každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Ustanovení § 2395 a násl. o.z. o smlouvě o úvěru výslovně žádnou formu smlouvy nestanoví. Pouze v ustanovení § 104 z.s.ú. zákonodárce výslovně uložil, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu, ale současně výslovně uvedl, že nesplnění písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Pokud tedy nebude písemná forma splněna, nemá to žádné důsledky. Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru může být uzavřena v písemné formě, v ústní formě nebo také konkludentně.

14. Pokud si účastníci pro právní jednání zvolí písemnou formu, pak podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání v této písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Pojem podpisu není v o.z. definován, rozumí se jím však uvedení - jména a příjmení - jednající osoby na konci textu právního jednání. Podpis totiž stvrzuje obsah písemného ujednání. Podpis má plnit zejména funkci určení osoby, která právní jednání uskutečnila. Proto se trvá na požadavku vlastnoručního podpisu (viz rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 368/99).

15. Pokud účastníci uskutečňují právní jednání v elektronické podobě (tj. elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby), pak písemná forma podle § 562 odst. 1 a 2 o.z. je zachována tehdy, jsou-li záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Zkoumání těchto podmínek není podmíněno námitkou žalovaného a při posuzování platnosti smlouvy v elektronické podobě musí soud nejprve vyřešit předběžnou otázku, v jaké formě byla smlouva vůbec uzavřena, neboť každá forma smlouvy může nést pro každý jednotlivý sporný nárok jiné důsledky (např. neplatnost části ujednání pro nesplnění písemné formy). Pokud věřitel pořídil záznam právního jednání v rámci své činnosti a ve svém elektronickém systému, může se druhá strana (v daném případě žalovaný) dovolat ke svému prospěchu správnosti tohoto záznamu údajů a v takovém případě se nebudou přezkoumávat výše uvedené zákonné podmínky o spolehlivosti, systematičnosti, posloupnosti a ochrany proti změnám a bude se vycházet z právní fikce vzniklé dovoláním, že takový záznam je spolehlivý. Právo dovolání se správnosti záznamu přísluší pouze žalovanému, nikoliv žalobci. Z uvedených zákonných podmínek vyplývá, že jednotlivé kroky úvěrovaného nebo vydlužitele (dlužníků) při uzavírání spotřebitelské úvěrové smlouvy nebo smlouvy o zápůjčce prostřednictvím internetu na webových stránkách úvěrujících či zapůjčitelů (věřitelů), týkající se označení účastníků smluvního vztahu, obsahu textu postupně vytvářené smlouvy a především tzv. definitivního textu smlouvy, musí být chráněny tak, aby nikdo jiný, především věřitel nebo dlužník, již nemohli do jednotlivých fází uzavírání smlouvy ani do konečného textu smlouvy včetně jejích příloh v žádném případě zasahovat a záznamy a text samotné smlouvy včetně příloh měnit. Jednotlivé kroky spočívající v označení účastníků smluvního vztahu, postupně vytvářený text i definitivní text smlouvy včetně příloh smlouvy musí být proti neoprávněným zásahům ze strany věřitelů i dlužníků tzv.„ zapečetěny“. Nepostačí pouhé tzv. vnitřní„ bloky“ v počítačových systémech věřitelů, které si sám věřitel může kdykoliv odstranit a do textu smlouvy či příloh zasahovat. Musí jít o skutečné„ zapečetění údajů i textu smlouvy“ působící vůči všem osobám. Jedná se o zajištění ochrany právních jednání v písemné (elektronické) formě.

16. Právní jednání učiněné elektronicky vyžaduje také elektronický podpis jednajícího. Ustanovení § 562 o.z. pak doplňuje § 561 o.z. ohledně jednání a podpisu v elektronické podobě. I z tohoto ustanovení vyplývá, že elektronický podpis nesmí u právního jednání v elektronické formě chybět. Úprava elektronického podpisu je od [datum] upravena zákonem o elektronickém podpisu, z jehož ustanovení § 5 písm. b) vyplývá, že při podepisování elektronického dokumentu, kterým se právně jedná, je osoba při výkonu své působnosti povinna použít pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Z § 6 odst. 1 cit. zákona dále vyplývá, že podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná mimo jiné i vůči jiné osobě v souvislosti s výkonem její funkce, lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, kterým se podle odst. 2 cit. ustanovení rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Z § 7 cit. zákona dále vyplývá, že pokud se bude podepisovat elektronický dokument, kterým se právně jedná v jiných případech, než podle § 5 a § 6 odst. 1 cit. zákona, pak je nutno použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis případně jiný typ elektronického podpisu.

17. Soud v projednávané věci žádnou objektivní ochranu jednotlivých kroků při uzavírání smlouvy ani ochranu definitivního textu smlouvy před změnami nezjistil. Z tvrzení žalobce i z provedených důkazů naopak vyplynulo, že údaje i dokumenty vložené do elektronického systému žalobce i konečný text smlouvy může měnit oprávněná část zaměstnanců žalobce a že„ ochrana“ spočívá v monitorování těchto provedených změn. Je nabíledni, že když oprávnění zaměstnanci z jakýchkoliv důvodů vymění nebo změní uložené dokumenty o postupu žalovaného případně definitivní text uzavřené smlouvy v elektronické podobě ve prospěch samotného žalobce, nebudou o tom žalovaného a už vůbec nikoho dalšího informovat. A pokud byl spotřebitel neprozíravý a dohodnutý text smlouvy si okamžitě neuložil (pokud to z elektronického systému žalobce vůbec lze), neměl by před žalobcem jakoukoliv právní ochranu. Soud zastává názor, že tzv.„ zapečetění“ označení účastníků i obsahu smlouvy lze učinit zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis. Tímto zaručeným elektronickým podpisem je dlužník jednoznačně ztotožněn a současně potvrzen (uzamčen) definitivní text uzavřené spotřebitelské smlouvy podle § 561 i § 562 o.z. Zaručeným elektronickým podpisem musí být rovněž potvrzen i text smluvních podmínek nebo příloh. Pokud smlouvy nebo smluvní podmínky v elektronické podobě nebudou zapečetěny zaručeným elektronickým podpisem, nesplňují náležitosti písemné formy. Uznávaný elektronický podpis nebo jiný elektronický podpis podle § 7 zák. č. 297/2016 Sb. podmínku zapečetění jednotlivých kroků i konečného textu smlouvy, a tudíž ochranu před změnami, neumožňují. Od účinnosti o.z. od [datum] a z.s.ú. od [datum] dosud došlo v souvislosti s rozvojem právních jednání v elektronické podobě skrzevá internet k velkým změnám. Z důvodu masivního zneužívání osobních i citlivých údajů občanů i firem dochází k neustálému zpřísňování podmínek pro ochranu elektronických právních jednání spočívajících ve zlepšování ochrany proti internetovým podvodníkům. Proto výklad podle Velkého komentáře Občanského zákoníku I., autora [příjmení] a spol. z roku 2014 považuje soud za překonaný, neboť nereflektuje novou právní úpravu platnou a účinnou od 19.9.2016. V projednávané věci se zaručený elektronický podpis za textem sporné smlouvy ani za textem jednotlivých příloh nenacházel a SMS kód [číslo] nesplňuje náležitosti řádného elektronického podpisu. Absenci zaručeného elektronického podpisu nemůže zhojit ani zjištění, že částku [částka] žalobce skutečně poskytl na účet žalovaného. Soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že s žalovaným uzavřel dne [datum] spotřebitelskou smlouvu o úvěru ve znění úvěrových podmínek a příloh v písemné formě.

18. I v případě, že by snad sporná smlouva (včetně smluvních podmínek) splňovala náležitosti písemné formy, v řízení nebylo prokázáno, že by text sporné smlouvy podepsal právě žalovaný podle § 562 odst. 2 o.z. Žalobcem předložená formulářová smlouva o úvěru vygenerovaná elektronickým informačním systémem žalobce zaručený elektronický podpis (ani uznávaný elektronický podpis) žalovaného ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb. ani podle § 561 odst. 1 o.z. neobsahuje. Přitom podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání v písemné formě, je podpis jednajícího nezbytný. Nebylo tudíž prokázáno, že by žalovaný spornou smlouvu v elektronické podobě platně podepsal.

19. Stručně shrnuto, žalobce existenci sporné úvěrové smlouvy v písemné formě ani existenci platného podpisu žalovaného na této smlouvě neprokázal. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že smlouva o úvěru byla uzavřena v ústní formě.

20. K uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] nedošlo mezi účastníky ani konkludentně. Žalobce žádné důkazy k jednání žalovaného vyjma předloženou úvěrovou formu neoznačil ani nedoložil a je zřejmé, že žalovaný se podle smlouvy při hrazení 1. splátky dne [datum] ani neřídil, neboť neuhradil sjednanou splátku ve výši [částka], nýbrž splátku vyšší [částka]. Nelze považovat za prokázané, že by se žalovaný seznámil s parametry úvěru, podle nichž měl úvěr splácet ve 23 splátkách po [částka] měsíčně splatných vždy k 16. dni každého měsíce. Žalovaný se podle úvěrových podmínek nechoval.

21. I v případě, že by sporná úvěrová smlouva splňovala podmínku písemnosti a byla řádně podepsána žalovaným, byla by stejně absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z.s.ú.

22. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] totiž uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., neboť žalobce jako podnikatel (ve smyslu § 420 o.z.) se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli (ve smyslu § 419 o.z.) peněžní prostředky a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na žalovaného se tak vztahuje ochrana spotřebitele podle § 1810 a násl. o.z. a také podle zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Ochrana spotřebitele vychází z příslušných předpisů Evropské unie, kterými je ČR podle čl. 10 Ústavy ČR prostřednictvím mezinárodních smluv vázána, a které mají přednost před vnitrostátními zákony. U poskytování spotřebitelských úvěrů se jedná především o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“), která ve zvýšené míře chrání práva spotřebitele (žalovaného), který je považován za slabší stranu, a zároveň na poskytovatele úvěrů (žalobce) jako na profesionála v oboru finančnictví a úvěrování klade zvýšené požadavky, které je při jednání se spotřebitelem povinen dodržovat. Poskytovatel úvěrů během celého procesu uzavírání úvěrových smluv i při samotném poskytování finančních prostředků musí se spotřebitelem jednat transparentně, srozumitelně, s odbornou péčí a dodržovat zásadu poctivosti (jednat fair play). Poskytovatel úvěrů má totiž obvykle k dispozici značné finanční zdroje, odborný aparát vyškolený v oboru, dobře placené právní zástupce, a jeho zájmem a cílem je dosažení co nejvyššího zisku z poskytnutého úvěru. Oproti němu je spotřebitel jako žadatel o úvěr obvykle laik bez právního povědomí, bez právní podpory, bez finančních prostředků, velmi často finančně negramotný, nemajetný a zadlužený. Soud se proto při posuzování nároků ze spotřebitelských smluv musí řídit jak pravidly vycházejícími z uvedené Směrnice, tak i vycházejícími z rozhodovací praxe Soudního dvora EU i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, mimo jiné: a. při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení upravujících spotřebitelské vztahy musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Umožňuje-li zákon více výkladů, musí soud zvolit ten nejpříznivější pro spotřebitele (nález Ústavního soudu I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]), b. neurčité a nesrozumitelné ujednání o ceně podléhá přezkumu nejen gramaticky, ale i ekonomicky, aby řádně informovaný spotřebitel mohl na základě jasných a srozumitelných kritérií předvídat ekonomické důsledky, které z toho pro něj plynou (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] v. OTP Jelzálogbank Zrt, C [číslo], ze dne 30. 4. 201), c. otázku, zda poskytovatel úvěru řádně zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost spotřebitele, je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (viz. výklad článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum], usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41, rozsudek KS [obec] ze dne 11.4.2019, sp. zn 15 Co 118/2019 ve věci žalobce [příjmení] [jméno], nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum], rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] 18 OPR-Finance), d. k textu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. (že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy) se nepřihlíží, neboť je v rozporu s právem Evropské unie (rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] 18 OPR-Finance), e. je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]), f. v případě spotřebitelského úvěru nelze posuzovat práva i povinnosti ze smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků a sjednaných sankcí. Zneužívajícími podmínkami jsou taková smluvní ujednání, která byla sepsána předem a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na jejich obsah, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou (rozhodnutí NS ČR ze dne 20.2.2019, č.j. 33 Cdo 3575/2017), g. při posuzování platnosti spotřebitelské smlouvy se obecné soudy musí zabývat celkovou vyvážeností práv účastníků smlouvy a vycházet z principu ochrany spotřebitele, jako jednoho z klíčových principů současného občanského práva. Opačný postup vede k porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 LZPS (nález sp. zn. I. ÚS 913/16).

24. Z hlediska ochrany spotřebitele je tak soud povinen přezkoumávat nejen každé ujednání spotřebitelské smlouvy, nýbrž také posuzovat i právní úpravu, podle níž bude věc rozhodovat. A pokud se vnitrostátní právní úprava dostane do rozporu se Směrnicí, má Směrnice při výkladu přednost před vnitrostátním právem (čl. 10 Ústavy ČR).

25. S ohledem na principy na ochranu spotřebitele se soud v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, a zda na základě výsledku posuzování mohly u žalobce objektivně vzniknout důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, pro které by nesměl podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru úvěr žalovanému vůbec poskytnout.

26. V souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu ČR zkoumal soud otázku úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti podle § 588 o.z., t.j. bez návrhu účastníků, a k textu § 87 věty druhé zákona o námitce relativní neplatnosti smlouvy o úvěru soud nepřihlížel, neboť je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum], tj. s právem Evropské unie 27. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných případně i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (viz. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se přihlásil podle § 5 odst. 1 o.z. (nikoliv s běžnou laickou neodbornou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je zjevně nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a s vysokou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu bude mít zvýšené výdaje například na výživné na děti, pak profesionální přístup předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí laika předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel schopen splátky v krátké době řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem ze zaměstnání. V takovém případě jde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko (viz. důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od [datum] dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

28. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že se žalobce sice zabýval příjmem žalovaného za období od března 2019 do [datum], t.j. 3,5 měsíců před uzavíráním sporné úvěrové smlouvy, avšak ničím jiným. Jeho zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální, nedostatečné, neodborné a nedbalé. Žalobce z předloženého Kontomatik výpisu sice zjistil, že v březnu 2019 měl žalovaný celkem příjem [částka], ale jeho výdaje pouze za nájemné ve výši [částka], za splátku [jméno] [částka] a za splátky hypotéčního úvěru [částka] a kontokorentního úvěru [částka] činily celkem [částka]. Pokud se k této částce přičte i životní minimum [částka], činí výdaje [částka] a to bez ohledu na další nutné výdaje za mobil, internet, náklady na dojíždění do zaměstnání, za náklady za vodné stočné, plyn, odpady apod. Výdaje značně převyšovaly příjmy žalovaného. [příjmení] z bankomatů ve výši [částka] také nasvědčují tomu, že žalovaný zřejmě splácí v hotovosti další neuvedené dluhy. Obdobně je tomu i v měsíci dubnu 2019, kdy žalovaný měl celkem příjmy [částka] a jeho výdaje činily [částka], aniž by do nich bylo zaúčtováno nájemné, vodné, stočné, plyn, elektrika, poplatky za odpady, mobil a internet. Rovněž v měsíci květnu bylo zjištěno, že žalovaný má příjem [částka] a výdaje ve výši [částka], avšak bez úhrady nájemného, pojištění bytu, vodného, stočného, elektriky, plynu, mobilu a internetu. Obdobně je tomu i v měsíci červnu 2019, kdy příjmy žalovaného činily [částka] avšak jeho výdaje bez vodného, stočného, elektriky, plynu, odpadů a poplatků za mobil a internet činily [částka]. Z uvedených údajů je zjevné, že žalobce se výdajovou stránkou žalovaného vůbec nezajímal, bylo mu jedno, že výdaje žalovaného za každý jednotlivý měsíc značně přesahují jeho příjmy, nevyzýval žalovaného k vysvětlení ani k doložení, zda má další závazky či dluhy. Bylo povinností žalobce jako profesionála v oblasti úvěrování ověřovat správnost výdajů, vyžadovat další relevantní informace a ověřovat jejich pravdivost. Z žalobcem předložených listin je ale zjevné, že nic takového neprováděl se zřetelným záměrem poskytnout žalovanému požadovaný úvěr bez ohledu na jeho reálnou návratnost. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neexistujícího nebo neplatného právního jednání (protiprávním užitím cizí hodnoty), a kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil (viz. § 2991 odst. 1 a 2 a násl. o.z.).

30. V řízení bylo prokázáno, že na základě neuzavřené nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku [částka], z níž si žalobce započetl na neuhrazenou jistinu pouze [částka] a zbývající zaplacenou částku [částka] na dlužný smluvní úrok, smluvní pokutu a smluvní poplatky.

31. V projednávané věci soud zdůrazňuje, že neuzavření smlouvy případně absolutní neplatnost sporné spotřebitelské úvěrové smlouvy způsobil samotný žalobce tím, že svým nedbalým přístupem při uzavírání smlouvy elektronicky nebo při prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele nepostupoval v souladu se zákonnou úpravou. Pokud by žalobce řádně úvěruschopnost žalovaného ověřoval, nemohl by žalovanému úvěr vůbec poskytnout.

32. Pokud jde o stanovení doby přiměřené možnostem spotřebitele poskytnutou jistinu úvěru věřiteli vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, soud při výkladu tohoto ustanovení vyšel z důvodové zprávy zákonodárce k citovanému ustanovení. Z důvodové zprávy vyplývá, že důsledkem nesplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je absolutní neplatnost smlouvy, přičemž spotřebitelé, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, mají vlastní vnímání svých schopností splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více záleží na řádném a pečlivém posuzování úvěruschopnosti věřitelem prováděném s odbornou péčí. Pokud však nepoctivý věřitel hrubě nedbale nebo záměrně poskytne spotřebiteli úvěr za účelem dosažení nepřiměřených zisků především z nepřiměřeně vysokých úroků, poplatků nebo smluvních pokut (jako v této projednávané věci), přestože s odbornou péčí musel předpokládat, že spotřebitel poskytnutý úvěr neprodleně vyčerpá (často na úhradu předcházejících dluhů) a přestane poskytnutý úvěr věřiteli řádně splácet, v takovém případě se spotřebitel ocitne v bludném kruhu, neboť nebude mít k dispozici dostatek finančních prostředků na jednorázové vrácení vzniklého bezdůvodného obohacení věřiteli v plné výši, což spotřebitele nutí k vyhledávání dalších úvěrů či zápůjček přímo od věřitele nebo od jiných nebankovních subjektů, kteří takovému spotřebiteli další úvěr bez problémů poskytnou. Tento stav lze nazvat úvěrovou pastí a způsobil jej buď z hrubé nedbalosti, nebo také záměrně žalobce. Zákonodárce si byl této situace dobře vědom, proto v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na ochranu spotřebitele v takové situaci výslovně stanovil, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (a nic jiného) hned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Jde o hmotně právní ustanovení. Slova„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vracení poskytnuté jistiny úvěru v „ takových splátkách, v jakých je schopen je splácet“. A pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu úvěru podle svých možností, nemůže se ocitnout s úhradou úvěrového dluhu od jeho poskytnutí až do jeho zaplacení stanoveným způsobem do prodlení, což je hlavním smyslem ochrany spotřebitele. Zákonodárce nepodmínil využití tohoto institutu podle § 87 odst. 1 cit. zákona tím, že by o něj musel spotřebitel výslovně požádat. Naopak. Zákonodárce zjevně vyšel z faktického stavu, kdy zadlužení spotřebitelé v celé naší společnosti masivně rezignovali na oprávněné bránění svých práv u soudů proti nepoctivým nebankovním subjektům, kteří je do takové bezvýchodné situace vehnali. Ze smyslu tohoto ustanovení i z obsahu důvodové zprávy nemá soud jakékoliv pochybnosti o tom, že lhůtu k vrácení úvěrové jistiny stanoví soud bez návrhu spotřebitele, t.j. z úřední povinnosti, a až do vrácení jistiny úvěru soudem stanoveným způsobem a ve stanovené lhůtě se nemůže spotřebitel ocitnout v prodlení s úhradou jistiny. Věřiteli proto nelze přiznat ani zákonný úrok z prodlení. I to je sankce za nepoctivé jednání žalobce.

32. Ke stanovení lhůty ke splacení jistiny úvěru ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti soud dále uvádí, že pokud bude spotřebitel v řízení aktivní a v řízení prokáže, že jeho poměry mu neumožňují zaplatit dlužnou úvěrovou jistinu jednorázově, může soud stanovit plnění v přiměřených splátkách, přičemž text i smysl ustanovení § 87 odst. 1 (i odst. 2 a odst. 3) zákona o spotřebitelském úvěru podle důvodové zprávy nepřipouští stanovení splátek pod ztrátou výhody splátek pro neplacení. Do úhrady dlužné jistiny podle rozhodnutí soudu se spotřebitel nemůže dostat do prodlení, takže mu nelze uložit ani povinnost uhradit zákonné úroky z prodlení. Pokud je spotřebitel v řízení pasivní (jako ve většině případů, s čímž úvěroví věřitelé počítají), nic soudu nebrání uložit spotřebiteli povinnost vrátit úvěrovou jistinu jednorázově v přiměřené lhůtě stanovené obdobně podle § 160 o.s.ř., ovšem s tím, že do uplynutí této soudem stanovené přiměřené lhůty se spotřebitel rovněž nemůže dostat do prodlení s vrácením jistiny úvěru, proto mu opětovně nelze zákonný úrok z prodlení uložit. I v takto stanoveném způsobu vrácení jistiny se projevuje sankce pro úvěrového věřitele, jenž neměl věřiteli úvěr vůbec poskytnout, a přesto to udělal. Na rozdíl od § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vznikne-li podle § 87 odst. 2 mezi účastníky spor o dobu odpovídající možnostem spotřebitele, rozhodne o ní soud, ale podle tohoto ustanovení. A pokud se změní podmínky na straně spotřebitele, tak podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru mezi účastníky sjednanou nebo soudem stanovenou dobu změnit.

33. S ohledem na vše uvedené soud podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti zaúčtoval vzájemná plnění a uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] (odst. I. výroku rozsudku).

34. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, smluvní pokutu, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Zamítl rovněž požadované zákonné úroky z prodlení, neboť se žalovaný do lhůty stanovené soudem ve výroku rozsudku s úhradou dluhu do prodlení dosud nedostal (odstavec II. výroku rozsudku).

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu [částka] a neúspěšný v rozsahu [částka] (počítáno z punkta [částka] představujícího částku [částka], úrok 10,99% ve výši [částka], zákonný úrok [částka] a další částku [částka] ke dni rozhodnutí). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 36 % (od úspěchu 68 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 32%) v celkové výši [částka]. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem [částka], a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem [částka], dále za účast při jednání soudu dne [datum] náleží advokátu také odměna za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a podle § 7 bod 5. a § 14b odst. 3 citované vyhlášky ve výši [částka] a paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky ve výši [částka], vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. Podání žalobce ze dne [datum] není účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť podle jeho obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], z toho 36 % činí částku [částka].