16 C 233/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 742,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 22,02 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum a datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba adresa (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr do celkové výše úvěrového limitu částka, který se žalovaný zavázal vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nevrátil. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka, poplatku ve výši částka a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne datum postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne datum, č. hodnota označené jako „osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že smlouva není vůbec vlastoručně ani elektronicky podepsána zástupcem předchůdce žalobce ani žalovaným. Podle nikým nepodepsaného formuláře smlouvy měl předchůdce žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu částka s roční úrokovou sazbou 54 % a RPSN 70,81 %, který měl žalovaný předchůdci žalobce vrátit v měsíčních splátkách podle rozpisu plateb dostupném na webových stránkách Creditea.cz. Žalobce žádný rozpis měsíčních splátek soudu nepředložil.

5. Z potvrzení ČSOB o provedení transakce ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba uhradil na účet žalovaného dne datum částku částka.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce před uzavřením tvrzené smlouvy, žalobce přes výzvu soudu ze dne datum a datum žádné konkrétní podklady k této otázce nepředložil. Doložil pouze výpis z běžného účtu žalovaného za dobu od datum do datum zjevně s tím, aby si soud sám zjistil, ověřil a posoudil, zda žalovaný byl schopen úvěr splácet. Tak to ale nefunguje. Důkazní břemeno o provádění úvěruschopnosti leželo na žalobci. Navíc z předloženého běžného účtu nelze ani zjistit, co které příjmy a výdaje vůbec znamenají. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného nezjišťoval ani neověřoval a evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době údajného uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2021 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 13,85 % ročně, Raiffeisen bank a.s. požadovala úrokovou sazbu ve výši 14,25 % ročně, právnická osoba. ve výši 13,31 % ročně a právnická osoba. ve výši 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 14,1 % ročně.

8. Podle smlouvy ze dne datum včetně příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do datum. Podle podacího lístku byl dopis podán k poštovní přepravě dne datum.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že dne datum (ani jindy) jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným platnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobcem předložený formulář smlouvy nebyl totiž podepsán ani jeho předchůdcem ani žalovaným a žalobce ani nedoložil, zda vůbec existoval rozpis plateb, který měl žalovaný údajně splácet.

11. I v případě, že by byla smlouva o úvěru předchůdcem žalobce a žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými relevantními důkazy neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. zjistit, ověřit a posoudit příjmy a výdaje žalovaného, a v této souvislosti posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr bez větších problémů žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Nesplnění této zákonné podmínky má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

12. V řízení bylo pouze prokázáno, že na základě neexistující nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka. Nebylo prokázáno, že by žalovaný předchůdci nebo žalobci dlužnou částku byť částečně vrátil. Na základě nezměněných skutkových tvrzení tato částka částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

13. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

15. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch (počítáno z punkta částka), avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.