16 C 234/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

3. Žalobce je právnickou osobou mající sídlo na území Kypru, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaný je občanem České republiky (rovněž členského státu Evropské unie), na jejímž území má bydliště. Příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou půjčku pak vyplývá z kapitoly II., oddílu 4 článku 17, odstavec 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), podle něhož jedná-li se o půjčku smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Poněvadž žalovaný má bydliště na území České republiky, jsou k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy a vztahy mezi účastníky se řídí českým hmotným právem.

4. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 1.000 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o zápůjčce ve znění VOP uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] se sídlem na Maltě a žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 1.000 Kč, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit i s poplatkem ve stanovené lhůtě. Žalovaný ale své smluvní povinnosti nesplnil, neboť dluh řádně nesplatil. Věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 1.000 Kč, kterou požaduje pouze se zákonným úrokem z prodlení. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádným věrohodným důkazem neprokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne [datum] (ani jindy) platnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobcem předložené formulářové prohlášení„ [jméno] aplication“ jako údajná smlouva neobsahuje totiž žádný podpis předchůdce žalobce ani žalovaného (a to ani elektronický) a v předloženém prohlášení nebo údajné smlouvě, které je podle obsahu dopředu vypracovaným formulářem, chybí jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu prohlášení nebo smlouvy nelze ani zjistit, kdo předchůdci žalobce údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto osobní údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat, neboť obdobné firmy s těmito osobními údaji obchodují, a použít je bez vědomí osoby, které se týkají. Smlouva o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

6. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 1.000 Kč byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Z potvrzení o provedené platbě, které si může kdokoliv vytvořit na počítači, je pouze zřejmé, že platba 1.000 Kč byla dne [datum] odepsána třetí osobou Thepay údajně z účtu zahraničního předchůdce žalobce jako platba odchozí na jiný účet a z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda číslo jiného účtu skutečně patří žalovanému, neboť toto číslo účtu označil toliko sám žalobce. Navíc tento výpis z účtu nemá pro výsledek sporu žádný relevantní význam, neboť neprokazuje připsání tvrzené částky na účet žalovaného podle § 1957 o.z., aby s ní mohl nakládat.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku vyplývajícího buď z tvrzené smlouvy o zápůjčce ani z titulu bezdůvodného obohacení nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.