16 C 236/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 105 147,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 45 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši 59 563,32 Kč s úrokem 10,6 % ročně z částky 105 147,32 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 105 147,32 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum a datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 105.147,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba obec (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne datum spotřebitelskou úvěrovou smlouvu vedenou na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 150.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v dohodnutých splátkách po 2.351 Kč měsíčně sjednaným způsobem. Žalovaná uhradila dluh pouze částečně. Do zesplatnění úvěru uhradila pouze částku 12.310 Kč a po zesplatnění úvěru po dni datum uhradila ještě další částku 92.106 Kč. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení zbývající neuhrazené jistiny úvěru s příslušenstvím v požadované výši. Žalobce rovněž popsal, jak jeho právní předchůdce podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Smlouvou ze dne datum postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na původního žalobce právnická osoba, IČO, se sídlem adresa původní účastnice a žalobkyně. V průběhu soudního řízení původní žalobce ke dni datum zanikl z důvodu fůze sloučením s firmou právnická osoba, IČO O procesním nástupnictví rozhodl soud svým usnesením ze dne 2.12.2022, č.j. 16 C 236/2022-36. Přes výzvy a upomínky žalovaná dosud žalobci dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru„ na sloučení předchozích úvěrů a půjček“ ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba obec se zavázal poskytnout žalované částečně vázaný úvěr ve výši 150.000 Kč na úhradu 2 předchozích dluhů: 1) vůči Cetelem BNP Parisbas ve zbývající výši 6.300 Kč a 2) vůči právnická osoba samotné ve zbývající neuhrazené výši 85.531 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v 96 splátkách po 2.351 Kč měsíčně v době od datum nejpozději do dne datum s úrokovou sazbou 10,6 % ročně a RPSN 11,63 %. Úvěr měl být veden na účtu č. bankovní účet. V čl. 8 bodu 1, 2 a 3 smlouvy se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení 2 a více splátek vznikne předchůdci právo mimo jiné prohlásit úvěr za splatný a požadovat všechny dluhy z úvěru, úroky z prodlení a úhradu smluvní pokuty podle sazebníku.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z vyjádření žalobce, z listiny stav úvěru v minulosti ze dne datum a z listiny Informace CCB soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba uhradil dne datum částku 84.684,09 Kč sám sobě na předchozí dluh žalované, dále dne datum uhradil částku 6.300 Kč pro věřitele žalované příjmení jméno příjmení a dne datum uhradil přímo žalované částku 59.015,91 Kč. Předchůdce žalobce zaplatil ve prospěch žalované celkem částku 150.000 Kč. Žalovaná vrátila žalobci podle úvěrové historie za dobu od datum do datum celkem částku 12.310 Kč a po zesplatnění úvěru za dobu od datum do datum další částku 92.106 Kč. Žalovaná vrátila na úvěrový dluh celkem částku 104.416 Kč.

6. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum, žalobce ve svém vyjádření ze dne datum uvedl, že jeho právní předchůdce vycházel z pohybů na bankovním účtu žalované, která měla mít ze zaměstnání příjem v průměrné výši 14.015 Kč. Poněvadž žalovaná žádné výdaje neuvedla, předchůdce stanovil výdaje podle své metodiky částkou 5.841 Kč měsíčně. Současně poukázal, že žalovaná měla hradit právnická osoba splátky z předchozího úvěru ve výši 1.968 Kč měsíčně a měla splácet další úvěr na kreditní kartu jiného subjektu s limitem 35.000 Kč s měsíční splátkou 1.750 Kč. K doložení svého tvrzení předložil žalobce soudu pouze výpis z účtu žalované za dobu od datum do datum. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou příjmů a výdajů žalované v době 3 měsíců před poskytnutím sporného úvěru. Z výpisů z účtu žalované za dobu od datum do datum soud zjistil, že žalovaná měla v lednu 2019 příjem ze zaměstnání ve výši 12.640 Kč, splácela splátky úvěrů pouze ve výši 98 Kč a ve výši 1.038 Kč a počáteční zůstatek účtu byl ve výši 956,23 Kč a konečný zůstatek účtu 1.013,41 Kč. V únoru 2019 měla žalovaná příjem od zaměstnavatele ve výši 16.517 Kč a dne datum obdržela neidentifikovanou částku 34.784 Kč a od jméno příjmení 7.082 Kč, přičemž nelze vyloučit, že obě tyto platby mohly představovat další úvěry nebo půjčky; žalovaná dále splácela úvěry ve výši 98 Kč a 850 Kč a počáteční zůstatek účtu činil částku 1.013 Kč a konečný zůstatek účtu činil částku 871 Kč. V březnu 2019 činil příjem žalované ze zaměstnání 11.946 Kč a žalovaná splácela úvěry ve výši 97 Kč a 1.798 Kč a počáteční zůstatek účtu činil částku 871 Kč a konečný zůstatek účtu – 29,39 Kč. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že za dobu od ledna do března 2019 měla žalovaná čistý průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 13.701 Kč, řádně a v plné výši nesplácela splátky dříve poskytnutých úvěrů jak ve prospěch právnická osoba, tak ani ve prospěch Cetelem BNP Parisbas a její příjmy na počátku i na konci měsíců se pohybovaly zhruba od 0 Kč do 1.000 Kč. Z výpisů je zřejmé, že žalovaná není schopna splácet řádně ani včas případné další splátky úvěrů. Z pouhého výpisu z účtu žalované nelze zjistit, jaké měla žalovaná reálné výdaje na živobytí ani na nájem a už vůbec ne pro kolik osob. Předchůdce žalobce si žádné údaje o reálných výdajích žalované nezjišťoval a bez těchto údajů nemohl předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované vůbec ověřit ani zhodnotit. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně, natož s odbornou péčí prováděl zjišťování a posuzování schopnosti žalované poskytovaný úvěr žalobci vrátit.

7. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne datum vypověděla žalovaná smlouvu o úvěru uzavřenou s Cetelem BNP Parisbas s tím, že zbývající dlužná částka bude této společnosti uhrazena právnická osoba ve výši 6.300 Kč. Dopisem ze dne datum právnická osoba oznámila žalované své rozhodnutí o okamžitém zesplatnění úvěrového dluhu pro prodlení s úhradou splátek. Smlouvou ze dne datum ve znění přílohy číslo – seznamu pohledávek a číslo – potvrzení o zaplacení kupní ceny předchůdce postoupil spornou pohledávku na původního žalobce. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvu ze dne datum, v níž byla také zmínka o postoupení pohledávky, doručoval žalobce žalované na adresu obec a číslo, o čemž předložil pouze sdělení pošty – sledování zásilek – že adresát nebyl zastižen. Žádný doklad o doručení této předžalobní výzvy žalované žalobce soudu nepředložil. Z Centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná má od datum dosud trvalý pobyt na adrese adresa žalované. Nebylo tudíž prokázáno, že by žalobce doručoval předžalobní výzvu na tuto adresu jejího trvalého bydliště.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne datum řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V prvé řadě se předchůdce žalobce vůbec nezajímal o reálné výdaje žalované, především na její živobytí ani na bydlení. Tyto skutečnosti nebyly z pouhého výpisu z účtu žalované zjistitelné. Z účtu bylo pouze zřejmé, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy od 1.1. do datum má průměrné příjmy ze zaměstnání ve výši 13.701 Kč, že řádně nesplácela splátky předchozích úvěrů ve prospěch právnická osoba ve výši 1.968 Kč měsíčně ani Cetelem BNP Parisbas ve výši 1.750 Kč, nýbrž je hradila v částkách podstatně nižších či vůbec. Žalobce ničím neprokázal, že by předchůdce žalobce vůbec zjišťoval reálné výdaje žalované na jídlo, ošacení, hygienu, ubytování, na energie apod. Bez zjištění těchto výdajů nelze provádět jejich posuzování. Navíc z výše označených výpisů nelze vyloučit, že si žalovaná vzala další úvěry nebo zápůjčky od neidentifikovaných věřitelů. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované poskytovaný úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalované částku 150.000 Kč a že žalovaná vrátila žalobci pouze částku 104.416 Kč (do zesplatnění úvěru částku 12.310 Kč a po zesplatnění úvěru další částku 92.106 Kč), přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 45.584 Kč. Žalovaná dosud žalobci nevrátila zbývající částku v celkové výši 45.584 Kč, která představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z. (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

14. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci částku 45 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

15. Pro svůj naprosto pasivní a nepochopitelný přístup k soudnímu řízení žalovaná ničím neprokázala, že jí osobní a majetkové poměry brání uhradit úvěrový dluh žalobci jednorázově v zákonné třídenní lhůtě. Žalovaná se tak sama zbavila zákonného dobrodiní vtěleného do ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. spočívajícího v možnosti uhradit pouhý úvěrový dluh bez úroků z prodlení v delší přiměřené lhůtě.

16. Žalobce v řízení neprokázal, že se předžalobní upomínka ze dne datum, obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do datum, dostala do dispozice žalované, neboť výzvu zasílal na adresu odlišnou od jejího trvalého bydliště. Nebylo zjištěno, že by se žalovaná na doručovací adrese v rozhodnou dobu zdržovala. Žalované byla výzva k úhradě prokazatelně doručena formou žaloby až dne číslo. Ode dne datum se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky a poplatky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Z větší části procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.