16 C 237/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované fakticky bytem Adresa žalované o zaplacení 71 210 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované bylo uloženou zaplatit žalobci částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a úrok 21,69 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to je v celém zbývajícím rozsahu, se zamítá.

II. Řízení se v rozsahu částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 23,79 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum a datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba adresa (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou ve dnech datum a datum dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila. Na svůj dluh ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši částka ze dne datum žalovaná zaplatila pouze částka a ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši částka ze dne datum žalovaná zaplatila celkem částku částka. Přes výzvy a upomínky zbytek dluhu žalovaná nezaplatila, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne datum předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce.

2. Podáním ze dne 16.10 2024 a datum vzal žalobce žalobu ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne datum č. hodnota částečně zpět s odůvodněním. že se mu nepodařilo tvrzenou smlouvu dohledat.

3. Žalovaná při jednání soudu dne datum potvrdila, že obě tvrzené smlouvy o úvěru s předchůdcem žalobce uzavřela, že od předchůdce žalobce obdržela tvrzené částky, že předchůdci žalobce oba úvěry splácela a že výpočet žalobce o tom, že na smlouvu ze dne datum předchůdci žalobce uhradila částku částka je pravdivý, a že při uzavírání smlouvy ze dne datum předchůdce žalobce po ní nepožadoval žádné podklady k jejím výdajům. Při jednání soudu žalovaná vznesla námitku započtení svého přeplatku ze smlouvy ze dne datum ve výši částka na nedoplatek ze smlouvy ze dne datum jako svoji obranu ve smyslu § 98 věta druhá o.s.ř. Současně nesouhlasila s částečným zpětvzetím žaloby ve výše uvedeném rozsahu.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, č. hodnota ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba adresa se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši částka, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši částka, z poplatku za zpracování úvěru ve výši částka a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši částka, v celkové výši částka, při pevné úrokové sazbě 86 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 136,56 %, formou 21 měsíčních splátek po částka, přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smluvní strany se rovněž dohodly, že část poskytovaného úvěru bude použita na splacení předchozího úvěru (tzv. refinancování) podle smlouvy č. hodnota ve výši částka a že žalované bude ve skutečnosti vyplacena pouze částka částka a nikoliv částka částka. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovanou.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy ze dne datum převzetí částky částka v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaná na úvěrový dluh uhradila dne v období od datum do datum pouze částku částka. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne datum zjistil, že žalovaná byla vdaná, bydlela v bytu který měla mít údajně ve spoluvlastnictví (což nebylo ničím doloženo), byla zaměstnaná u firmy právnická osoba. adresa, její čistý příjem ze zaměstnání činil částka, měla mít „další příjem domácnosti ve výši částka“ aniž bylo konkrétně uvedeno od koho, další závazky vůči předchůdci žalobce splácela ve výši částka měsíčně a její „odhadované běžné měsíční výdaje činily pouze částku částka“. Mzda měla být údajně ověřena z pracovní smlouvy a ze 2 výplatních pásek za 5 a 6/2021. Vymyšlený údaj o „dalších příjmech domácnosti“ nebyl nijak konkretizován ani doložen. Další vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalované ve výši částka nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši částka a žalovaná musela mít také další výdaje na bydlení a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, každodenní dopravu do zaměstnání z adresa a zpět, na ošacení, mobil, internet apod. Navíc měla hradit předchozí úvěr ve výši částka měsíčně. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce se o reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

8. Pokud jde o druhou žalobcem tvrzenou smlouvu ze dne datum č. hodnota, na podkladě které měl předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr částka, žalobce přes výzvu soudu smlouvu nepředložil a naopak sdělil, že jeho předchůdce ji nemůže vyhledat. I když žalobce vzal žalobu ve vztahu k pohledávce vyplývající z uvedené smlouvy zpět, z důvodu námitky započtení vznesené žalovanou se soud musel zabývat otázkou, zda a v jaké výši má žalovaná započítatelnou pohledávku vůči předchůdci žalobce potažmo žalobci vyplývající z této žalobcem tvrzené smlouvy. Poněvadž nelze vyloučit, že nenalezená smlouva o úvěru mohla také obsahovat ujednání o refinancování a že žalované byla ve skutečnosti vyplacena nižší částka než částka a žádný doklad o převzetí dohodnuté částky nebyl soudu předložen, soud uzavřel, že nebylo prokázáno, jako částku žalovaná na podkladě této smlouvy skutečně obdržela. Ze skutkového tvrzení samotného žalobce, z přiložené tabulky umoření ze dne datum a ze souhlasného vyjádření samotné žalované bylo naopak prokázáno, že na „nenalezenou smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne datum“ žalovaná uhradila předchůdci žalobce v období od datum do datum celkem částku částka. K otázce provádění úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce nepředložil soudu žádné podklady. Z uvedeného plyne, že žalobce existenci smlouvy o úvěru ze dne datum ničím neprokázal a přestože by ji nalezl a soudu předložil, byla by stejně neplatná podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Bylo ale prokázáno, že žalovaná bez právního důvodu uhradila předchůdci žalobce částku částka.

9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy datum soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 13,4 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 14,21 % ročně, právnická osoba. 13,8 % ročně a právnická osoba. 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 14 % ročně.

10. Podle smlouvy ze dne datum včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení dopisem ze dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalobce žalovanou k úhradě obou sporných pohledávek datum.

11. Soud nejprve konstatuje, že žalobce vzal žalobu podáním ze dne datum a datum částečně zpět ve vztahu k nárokům vyplývajícím ze smlouvy ze dne datum č. hodnota z důvodu nenalezení této smlouvy. Poněvadž částečné zpětvzetí žaloby bylo provedeno před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení podle § 96 odstavců 2 a 4 o.s.ř. ve zpět vzatém rozsahu zastavil. K nesouhlasu žalované s částečným zastavení řízení nelze podle výše uvedeného ustanovení přihlížet. Ve vztahu k námitce započtení bylo ale v řízení prokázáno, že žalovaná v době od datum do datum zaplatila předchůdci žalobce bez právního důvodu částku částka a že vůči žalobci, kterému byla i tato pohledávka postoupena, má existující pohledávku způsobilou k započtení (odstavec II. výroku rozsudku).

12. Soud se dále zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru ze dne datum č. hodnota.

13. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

14. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. přestože předchůdce žalobce z důvodu zjevné profesní neznalosti uvedl do záhlaví smlouvy § 2390 o.z., který upravuje zápůjčku, což je zcela odlišný právní institut.

15. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

17. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce pravděpodobně zjistil výplatních pásek pravděpodobně ověřil jediný příjem žalované ze mzdy ve výši částka měsíčně, nic více. Další vymyšlený příjem ve výši částka nebyl konkretizován ani doložen a další zjevně vymyšlený údaj o běžných výdajích žalované na živobytí, bydlení, na plyn, elektřinu, vodné a stočné, odpadky, léky, internet, mobil apod. v celkové výši částka měsíčně se míjí s objektivní realitou a svědčí o naprosté neschopnosti a lhostejnosti předchůdce žalobce řádně a odborně zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů. Soudu je z úřední činnosti známo, že takto neodborně a neprofesionálně postupuje předchůdce žalobce při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti spotřebitelů dlouhodobě ve velmi dlouhé řadě dalších obdobných sporů. Soud uzavřel, že bezostyšné tvrzení žalobce o odborném posuzování úvěruschopnosti žalované svědčí o jeho naprosté profesní neznalosti a neodbornosti, co vlastně zjišťování, ověřování a posuzování spotřebitelů znamená, přestože mu to soud v každém svém rozhodnutí připomíná. Žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

19. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky ve výši částka, které představují přes 100 % z jistiny úvěru ve výši částka a pro nepřiměřeně vysoké úroky ve výši 86 % ročně. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 14 % ročně a žalobcem požadované poplatky i úroky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného zjevně lichevního poplatku a lichevního úroku by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá. Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

20. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalované pouze částku částka, že žalovaná předchůdci vrátila pouze částku částka a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. adresa.504,36 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

21. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná má vůči žalobci existující započítatelnou pohledávku ve výši částka, kterou předchůdci žalobce uhradila v době od 7.8.21020 do datum bez právního důvodu.

22. Soud podle § 98 o.s.ř. věta druhá uzavřel, že námitka započtení vznesená žalovanou jako obrana proti žalobnímu návrhu je důvodná a s ohledem, že pohledávka žalované převyšuje oprávněnou pohledávku žalobce, žalobu jako zcela neoprávněnou v celém zbývajícím rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalovaná měla v řízení úspěch a žalobce zavinil částečné zastavení řízení. Poněvadž se však žalovaná vzdala práva na náhradu nákladů řízení, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.