16 C 237/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované fakticky bytem Adresa žalované o zaplacení 71 210 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované bylo uloženou zaplatit žalobci částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % aúrok 21,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,to je v celém zbývajícím rozsahu, se zamítá.

II. Řízení se v rozsahu částky , částka, akapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % aúroku 23,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou ve dnech , datum, a , datum, dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila. Na svůj dluh ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši , částka, ze dne , datum, žalovaná zaplatila pouze , částka, a ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši , částka, ze dne , datum, žalovaná zaplatila celkem částku , částka, . Přes výzvy a upomínky zbytek dluhu žalovaná nezaplatila, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce.

2. Podáním ze dne 16.10 2024 a , datum, vzal žalobce žalobu ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, částečně zpět s odůvodněním. že se mu nepodařilo tvrzenou smlouvu dohledat.

3. Žalovaná při jednání soudu dne , datum, potvrdila, že obě tvrzené smlouvy o úvěru s předchůdcem žalobce uzavřela, že od předchůdce žalobce obdržela tvrzené částky, že předchůdci žalobce oba úvěry splácela a že výpočet žalobce o tom, že na smlouvu ze dne , datum, předchůdci žalobce uhradila částku , částka, je pravdivý, a že při uzavírání smlouvy ze dne , datum, předchůdce žalobce po ní nepožadoval žádné podklady k jejím výdajům.Při jednání soudu žalovaná vznesla námitku započtení svého přeplatku ze smlouvy ze dne , datum, ve výši , částka, na nedoplatek ze smlouvy ze dne , datum, jako svoji obranu ve smyslu § 98 věta druhá o.s.ř. Současně nesouhlasila s částečným zpětvzetím žaloby ve výše uvedeném rozsahu.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 86 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 136,56 %, formou 21 měsíčních splátek po , částka, , přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smluvní strany se rovněž dohodly, že část poskytovaného úvěru bude použita na splacení předchozího úvěru (tzv. refinancování) podle smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, a že žalované bude ve skutečnosti vyplacena pouze částka , částka, a nikoliv částka , částka, . V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovanou.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaná na úvěrový dluh uhradila dne v období od , datum, do , datum, pouze částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaná byla vdaná, bydlela v bytu který měla mít údajně ve spoluvlastnictví (což nebylo ničím doloženo), byla zaměstnaná u firmy , právnická osoba, . , adresa, , její čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, , měla mít „další příjem domácnosti ve výši , částka, “ aniž bylo konkrétně uvedeno od koho, další závazky vůči předchůdci žalobce splácela ve výši , částka, měsíčně a její „odhadované běžné měsíční výdaje činily pouze částku , částka, “. Mzda měla být údajně ověřena z pracovní smlouvy a ze 2 výplatních pásek za 5 a 6/2021. Vymyšlený údaj o „dalších příjmech domácnosti“ nebyl nijak konkretizován ani doložen. Další vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalované ve výši , částka, nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaná musela mít také další výdaje na bydlení a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, každodenní dopravu do zaměstnání z , adresa, a zpět, na ošacení, mobil, internet apod. Navíc měla hradit předchozí úvěr ve výši , částka, měsíčně. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce se o reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

8. Pokud jde o druhou žalobcem tvrzenou smlouvu ze dne , datum, č. , hodnota, , na podkladě které měl předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr , částka, , žalobce přes výzvu soudu smlouvu nepředložil a naopak sdělil, že jeho předchůdce ji nemůže vyhledat.I když žalobce vzal žalobu ve vztahu k pohledávce vyplývající z uvedené smlouvy zpět, z důvodu námitky započtení vznesené žalovanou se soud musel zabývat otázkou, zda a v jaké výši má žalovaná započítatelnou pohledávku vůči předchůdci žalobce potažmo žalobci vyplývající z této žalobcem tvrzené smlouvy.Poněvadž nelze vyloučit, že nenalezená smlouva o úvěru mohla také obsahovat ujednání o refinancování a že žalované byla ve skutečnosti vyplacena nižší částka než , částka, a žádný doklad o převzetí dohodnuté částky nebyl soudu předložen, soud uzavřel, že nebylo prokázáno, jako částku žalovaná na podkladě této smlouvy skutečně obdržela.Ze skutkového tvrzení samotného žalobce, z přiložené tabulky umoření ze dne , datum, a ze souhlasného vyjádření samotné žalované bylo naopak prokázáno, že na „nenalezenou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, “ žalovaná uhradila předchůdci žalobce v období od , datum, do , datum, celkem částku , částka, .K otázce provádění úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce nepředložil soudu žádné podklady. Z uvedeného plyne, že žalobce existenci smlouvy o úvěru ze dne , datum, ničím neprokázal a přestože by ji nalezl a soudu předložil, byla by stejně neplatná podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Bylo ale prokázáno, že žalovaná bez právního důvodu uhradila předchůdci žalobce částku , částka, .

9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy , datum, soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 13,4 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 14,21 % ročně, , právnická osoba, . 13,8 % ročně a , právnická osoba, . 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 14 % ročně.

10. Podle smlouvy ze dne , datum, včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě obou sporných pohledávek , datum, .

11. Soud nejprve konstatuje, že žalobce vzal žalobu podáním ze dne , datum, a , datum, částečně zpět ve vztahu k nárokům vyplývajícím ze smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, z důvodu nenalezení této smlouvy. Poněvadž částečné zpětvzetí žaloby bylo provedeno před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení podle § 96 odstavců 2 a 4 o.s.ř. ve zpět vzatém rozsahu zastavil. K nesouhlasu žalované s částečným zastavení řízení nelze podle výše uvedeného ustanovení přihlížet.Ve vztahu k námitce započtení bylo ale v řízení prokázáno, že žalovaná v době od , datum, do , datum, zaplatila předchůdci žalobce bez právního důvodu částku , částka, a že vůči žalobci, kterému byla i tato pohledávka postoupena, má existující pohledávku způsobilou k započtení (odstavec II. výroku rozsudku).

12. Soud se dále zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, .

13. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

14. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. přestože předchůdce žalobce z důvodu zjevné profesní neznalosti uvedl do záhlaví smlouvy § 2390 o.z., který upravuje zápůjčku, což je zcela odlišný právní institut.

15. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

17. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce pravděpodobně zjistil výplatních pásek pravděpodobně ověřil jediný příjem žalované ze mzdy ve výši , částka, měsíčně, nic více. Další vymyšlený příjem ve výši , částka, nebyl konkretizován ani doložen a další zjevně vymyšlený údaj o běžných výdajích žalované na živobytí, bydlení, na plyn, elektřinu, vodné a stočné, odpadky, léky, internet, mobil apod. v celkové výši , částka, měsíčně se míjí s objektivní realitou a svědčí o naprosté neschopnosti a lhostejnosti předchůdce žalobce řádně a odborně zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů. Soudu je z úřední činnosti známo, že takto neodborně a neprofesionálně postupuje předchůdce žalobce při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti spotřebitelů dlouhodobě ve velmi dlouhé řadě dalších obdobných sporů. Soud uzavřel, že bezostyšné tvrzení žalobce o odborném posuzování úvěruschopnosti žalované svědčí o jeho naprosté profesní neznalosti a neodbornosti, co vlastně zjišťování, ověřování a posuzování spotřebitelů znamená, přestože mu to soud v každém svém rozhodnutí připomíná. Žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

19. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky ve výši , částka, , které představují přes 100 % z jistiny úvěru ve výši , částka, a pro nepřiměřeně vysoké úroky ve výši 86 % ročně. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 14 % ročně a žalobcem požadované poplatky i úroky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného zjevně lichevního poplatku a lichevního úroku by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá.Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

20. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalované pouze částku , částka, , že žalovaná předchůdci vrátila pouze částku , částka, a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .504,36 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

21. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná má vůči žalobci existující započítatelnou pohledávku ve výši , částka, , kterou předchůdci žalobce uhradila v době od 7.8.21020 do , datum, bez právního důvodu.

22. Soud podle § 98 o.s.ř. věta druhá uzavřel, že námitka započtení vznesená žalovanou jako obrana proti žalobnímu návrhu je důvodná a s ohledem, že pohledávka žalované převyšuje oprávněnou pohledávku žalobce, žalobu jako zcela neoprávněnou v celém zbývajícím rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalovaná měla v řízení úspěch a žalobce zavinil částečné zastavení řízení. Poněvadž se však žalovaná vzdala práva na náhradu nákladů řízení, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).