16 C 239/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 60 980,96 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60 980,96 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 691,46 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 019,80 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 59 836,96 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 980,96 Kč od [datum] do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 60.980,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] poskytl žalované úvěr ve výši 102.000 Kč, jež se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové výši 187.608 Kč formou 84 měsíčních splátek po 2.201 Kč, splatných vždy k 20. dni každého měsíce v období od [datum] do [datum], při úrokové sazbě 18. 9 % p.a. a RPSN 21,26 %. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalovaná tak dluží žalobci částku 60.980,96 Kč s příslušenstvím, z toho na jistině úvěru částku 59.836,96 Kč, na poplatcích částku 1.144 Kč a příslušenství v podobě úroků a zákonných úroků. V podání ze dne [datum] žalobce rovněž popsal, jak zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že není vlastoručně podepsána zástupcem žalobce ani žalovanou ani se pod textem této listiny nenachází žádný elektronický podpis ani kód žalobce ani žalované. Podle obsahu nepodepsané smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a podle zákona [číslo] Sb. se žalobce zavazoval poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše 102.000 Kč bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet], který se žalovaná zavazovala splatit v celkové výši 187.608 Kč v 84 měsíčních splátkách ve výši 2.201 Kč, splatných vždy k 20. dni každého měsíce od [datum] do [datum]. Úroková sazba činila 18,9 % ročně a RPSN 21,26%. V čl. 1 smlouvy jsou upraveny úroky z prodlení i důsledky pro případ prodlení žalované s úhradou peněžitých závazků. V čl. III.5. smlouvy je uvedeno, že smlouva se uzavírá v elektronické formě, že souhlas ČSOB s obsahem smlouvy je vyjádřen elektronickou značkou ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu spolu s kvalifikovaným časovým razítkem. Žalovaný měl vyjádřit souhlas s obsahem smlouvy elektronickým podpisem provedeným podle Podmínek žalobce pro Elektronické bankovnictví a elektronickou komunikaci. Pod textem smlouvy [číslo] se žádné elektronické značky, podpisy ani kvalifikované časové razítko nenachází. Žalobce nepředložil soudu ani záznam o podpisu žalobce ani žalované k uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Předložil pouze záznamy o podpisu klienta – t.j. žalované - k jiným dokumentům, a to ze dne [datum] z 14:4 0:23 hod. vztahující se k podpisu listiny o Předsmluvních informací a náležitého vysvětlení k žádosti o úvěr, a dále ze dne [datum] z 14:4 4:41 hod. vztahující se k podpisu Žádosti žalované o spotřebitelský úvěr, která se obsahově liší od Smlouvy o úvěru. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) došlo k řádnému podepsání samotné smlouvy o úvěru [číslo] vlastoručně případně elektronicky žalobcem a žalovanou.

4. Ve vztahu k elektronické komunikaci mezi účastníky soud dále z žádosti ze dne [datum] zjistil, že mezi účastníky bylo dohodnuto elektronické bankovnictví a elektronická komunikace a tyto podmínky byly změněny [datum]. Z čl.

2. Obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry platných k [datum] soud dále považuje za prokázané, že pokud je mezi účastníky uzavírána smlouva o úvěru elektronickými prostředky prostřednictvím internetového bankovnictví, podepisuje klient smlouvu způsobem uvedeným v Podmínkách pro elektronické bankovnictví a Elektronickou komunikaci a žalobce [příjmení] opatřuje smlouvu elektronickou značkou a kvalifikovaným časovým razítkem a smlouva je uzavřena až doručením Smlouvy opatřené elektronickou značkou s kvalifikovaným časovým razítkem klientovi do schránky portálu. Žalobce však soudu žádný text Smlouvy o úvěru opatřený podle čl.

2. Obchodních podmínek elektronickým podpisem žalované a elektronickou značkou žalobce a časovým razítkem nepředložil.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z výpisu z účtu žalované ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalovaná týž den vyčerpala od žalobce úvěr ve výši 102.000 Kč. Podle úvěrové historie k datu [datum] žalovaná uhradila žalobci v době od [datum] do [číslo] celkem 42 splátek po 2.301 Kč, t.j. částku 96.642 Kč. V době od [datum] do [datum] uhradila žalovaná v 6 splátkách v různé výši částku 9.160,09 Kč. Žalovaná tak vrátila žalobci na úvěrový dluh celkem částku 106.558 Kč.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem, z listiny označené jako Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru ČSOB [číslo] pro žalovanou považuje soud za prokázané, že tato listina neobsahuje vlastoruční ani elektronický podpis žalované a v listině jsou uvedeny výše popsané parametry úvěru. Podle Žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná byla vdaná, v domácnosti byly 3 osoby, z toho 1 osobu měla vyživovat, byla zaměstnána a její čistý měsíční příjem měl činit 11.500 Kč. Z podkladů žalobce k žádosti žalované o bezúčelový úvěr 102.000 Kč z [datum] považuje soud za prokázané, že v době uzavírání smlouvy žalovaná splácela předchozí úvěr v dosud nesplacené výši 24.791,40 Kč ve splátkách po 2.985 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalované u žalobce za období března 2015 soud zjistil, že celkové příjmy měla ve výši 24.992,46 Kč, celkové výdaje 49.479,29 Kč a k [datum] činil zůstatek na jejím účtu 48.798,28 Kč. Z výpisu je mimo jiné zřejmé, že od zaměstnavatele obdržela mzdu ve výši 11.244 Kč, od V. [příjmení] obdržela 9.500 Kč (zřejmě výživné na děti) a od [právnická osoba] další úvěr 4.000 Kč. Výdaje měla na prioritní platby do JPÚ ve výši cca 21.425 Kč a splácela 3 úvěry ve splátkách 2.497 Kč, 1.146 Kč a 766 Kč, celkem 4.409 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalované u žalobce za období dubna 2015 soud zjistil, že celkové příjmy měla ve výši 38.421,31 Kč, celkové výdaje ve výši 43.077,39 Kč a k [datum] měla na účtu zůstatek 44.142,20 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že od zaměstnavatele obdržela mzdu ve výši 11.585 Kč, od V. [příjmení] obdržela částku 11.700 Kč, že dne [datum] vložila v hotovosti na účet 15.000 Kč bez označení zdroje (zřejmě další zápůjčka). Výdaje měla na prioritní platby do JPÚ ve výši cca 20.557 Kč a splácela 3 úvěry ve splátkách 2.497 Kč, 1.146 Kč a 766 Kč, celkem 4.409 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalované u žalobce za období května 2015 soud zjistil, že celkové příjmy měla ve výši 178.384,40 Kč (z toho z jiného úvěru [číslo] částku 162.000 Kč), celkové výdaje ve výši 46.959,16 Kč a k [datum] měla na účtu zůstatek 175.567,44 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že od zaměstnavatele obdržela mzdu ve výši 10.248 Kč, od V. [příjmení] obdržela částku 6.000 Kč, že dne [datum] obdržela jiný úvěr [číslo] ve výši 162.000 Kč bez označení zdroje. Výdaje měla na prioritní platby do JPÚ ve výši cca 14.094 Kč a splácela 3 úvěry ve splátkách 2.497 Kč, 1.146 Kč a 766 Kč, celkem 4.409 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalované u žalobce za období června 2015 soud zjistil, že celkové příjmy měla ve výši 125.965,45 Kč (z toho ze sporného úvěru 102.000 Kč), celkové výdaje ve výši 201.863,99 Kč a k [datum] měla na účtu zůstatek 99.668,90 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že od zaměstnavatele obdržela mzdu ve výši 10.595 Kč, od V. [příjmení] obdržela částku 13.201 Kč, že dne [datum] obdržela na sporný úvěr od žalobce částku ve výši 102.000 Kč. Výdaje měla na prioritní platby do JPÚ ve výši cca 13.110 Kč a hradila nezpoplatněné splátky úvěru ve výši 10.325,17 Kč, 17.148,68 Kč, 117.301,40 Kč a splácela další splátku úvěru ve výši 3.120 Kč. Pouze na splátkách úvěru uhradila žalovaná za měsíc červen 2015 celkem částku 147.888,25 Kč a lze se domnívat, že nově poskytnutým úvěrem žalovaná uhradila předcházející 3 úvěrové dluhy.

7. Z dopisu žalobce ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalobce upozornil žalovanou, že neměla na svém účtu dostatek finančních prostředků k úhradě dlužné splátky. Dalším dopisem ze dne [datum] žalobce žalovanou opakovaně upozornil na nedostatek peněz na jejím účtu. Dopisem ze dne [datum] a [datum] žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dluhu a následně dopisem ze dne [datum] žalované oznámil zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovanou upozornil na možné vymáhání dluhu soudní cestou. Z pojistných podmínek ze dne [datum] ani z Podmínek pro kreditní karty soud nezjistil skutečnosti významné pro projednávanou věc.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. ve znění účinném ke dni [datum], a na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] (ani jindy) platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. V řízení bylo sice zjištěno, že účastníci uzavírali dne [datum] spornou smlouvu o úvěru v elektronické podobě, avšak v rozporu s ustanovením § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o.z. smlouva neobsahovala ani elektronický ani vlastoruční podpis žalobce ani žalované. Přitom podle uvedených ustanovení i podle čl.

2. Obchodních podmínek pro ČSOB – spotřebitelské úvěry měla žalovaná smlouvu podepsat elektronickým podpisem a samotný žalobce měl smlouvu, t.j. dohodnutý text, opatřit elektronickou značkou a kvalifikovaným časovým razítkem s tím, že k uzavření smlouvy podle Obchodních podmínek mělo dojít až doručením smlouvy opatřené elektronickou značkou a kvalifikovaným časovým razítkem žalované do schránky portálu. Žalobce ale nic takového neprokázal. Soudu doložil pouze záznamy o podpisu žalované k jiným dokumentům (k Předsmluvním informacím a k Žádosti o spotřebitelský úvěr), nikoliv však k samotné smlouvě o úvěru. Nepředložil ani smlouvu, pod jejímž textem by se nacházela elektronická značka žalobce spolu s kvalifikovaným časovým razítkem. Soud tedy uzavřel, že žalobce neprokázal, že mezi účastníky došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru v elektronické podobě ve smyslu § 561, § 562 a § 2395 o.z. Požadované nároky z neuzavřené smlouvy o úvěru nelze žalobci přiznat. Žalobci náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení.

10. I v případě, že by snad smlouva o úvěru obsahovala elektronické nebo vlastoruční podpisy žalobce i žalované, byla by stejně absolutně neplatná podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., neboť žalobce neprověřil řádně schopnost žalované vrátit poskytnutý úvěr.

11. Smlouva uzavíraná dne [datum] podle § 2395 o.z. má totiž charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud podle § 588 o.z. z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o.z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena, posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od [datum] dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] 2015 Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

14. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalované poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Z provedených důkazů ale nic takového nevyplývá. Podle žádosti o poskytnutí úvěru byla žalovaná v rozhodnou dobu vdaná, v domácnosti byly 3 osoby, vyživovala 1 osobu a od zaměstnavatele měla podle výpisů z jejího účtu u žalobce za období od [datum] do [datum] čistý měsíční příjem ve výši od 10.248 Kč do 11.585 Kč. Ve stejném období měla ale žalovaná výdaje na vlastní živobytí ve výši životního minima pro jí samotnou ve výši 3.410 Kč a za další vyživovanou osobu 2.450 Kč podle § 2 a § 3 zákona č. 110/2006 Sb. Současně dále splácena 3 úvěry v měsíčních splátkách po 4.409 Kč. Další reálné výdaje na bydlení, na úhradu plynu, elektřiny, vodného stočného, odpadu, mobil, internet, dopravu apod. nebyly vůbec uvedeny. Z porovnání měsíčních příjmů ze mzdy a výdajů je zřejmé, že příjmy žalované ze zaměstnání na úhradu dalšího úvěru nepostačují. Z obsahu výpisů je dále zjevné, že od V. [příjmení] obdržela sice další příjmy, ty však zřejmě slouží na výživu dítěte, vynakládá další platby na JPÚ v rozmezí od 6.000 Kč do 21.425 Kč a že si zlepšuje příjmovou stránku dalšími úvěry, a to v březnu 2015 od [právnická osoba] ve výši 4.000 Kč, v dubnu 2015 ve výši 15.000 Kč z neoznačeného zdroje, v květnu 2015 úvěrem ve výši 162.000 Kč a v červnu 2015 sporným úvěrem ve výši 102.000 Kč. Žalobce ze svých podkladů musel dobře vědět, že převážné příjmy žalované jdou z poskytovaných úvěrů, které se budou muset vrátit, a že její příjmy ze mzdy (případně i s příjmy od V. [příjmení]) nepostačují ke splácení výdajů na živobytí, výdajů na JPÚ ani na splácení všech úvěrů, natož dalšího úvěrového dluhu ve splátkách po 2.201 Kč po celé období od [datum] do [datum]. Z uvedených podkladů muselo být žalobci zřejmé, že žalovaná nebude moci poskytnutý úvěr řádně splácet, k čemuž ostatně došlo. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost smlouvy. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněný nárok přiznat.

15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované na základě neuzavřené případně absolutně neplatné smlouvy o úvěru dne [datum] částku 102.000 Kč, kterou mu žalovaná vrátila ve výši 106.585 Kč. Žalovaná tedy uhradila více, než byla její zákonná povinnost.

17. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]).

18. Poněvadž neuzavření smlouvy případně její absolutní neplatnost způsobil žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o.z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o.z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to zvlášť za situace, kdy s ohledem na pasivitu spotřebitelů v soudních řízeních musí předpokládat, že se pasivní spotřebitelé svých oprávněných nároků vůči žalobci domáhat nebudou. Postupem soudu by docházelo ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z. s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet.

19. Poněvadž po zaúčtování vzájemných plnění bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobci z titulu bezdůvodného obohacení vyšší částku, než byla její povinnost, soud proto žalobu podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1. o.s.ř. Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by procesně úspěšnému žalované náklady řízení vznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).