16 C 250/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 272 893,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 188.775,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 84.118,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 659,93 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 977,05 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 8,9 % ročně z částky 337 602,87 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 8,9 % ročně z částky 290 953,45 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 8,9 % ročně z pohledávky 272 893,70 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 337 602,87 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 290 953,45 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky 272 893,70 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, <b>se žaloba zamítá.</b>

III. Změna žaloby se připouští.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum], [datum] a [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 272.893,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [příjmení] [příjmení] [příjmení] republic and [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] spotřebitelskou úvěrovou smlouvu č. 2018 [číslo], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v „ celkové výši 359.388 Kč“ (jež sestával z poskytnuté jistiny 300.000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč a z poplatku za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 57.888 Kč), na číslo účtu u předchůdce žalobce č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v 96 dohodnutých splátkách po 5.247 Kč měsíčně sjednaným způsobem. Žalovaný uhradil dluh pouze částečně. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení zbývající neuhrazené jistiny úvěru s příslušenstvím v požadované výši. Žalobce rovněž popsal, jak jeho právní předchůdce podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na původního žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa původní účastnice a žalobkyně]. V průběhu soudního řízení původní žalobce ke dni [datum] zanikl z důvodu fůze sloučením s firmou [právnická osoba], [IČO] O procesním nástupnictví rozhodl soud svým usnesením ze dne 7.12.2022, č.j. 16 C 250/2022-46. Přes výzvy a upomínky žalovaný dosud žalobci dlužnou částku neuhradil.

2. V podání ze dne [datum] a při jednání soudu dne [datum] žalobce uvedl, že mimo jiné požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení namísto z původní v žalobě uvedené částky 272.893,7 Kč, nově z vyšší částky 290.953,45 Kč. Poněvadž se žalobce domáhal přiznání vyššího nároku, soud postupoval podle § 96 odst. 1 o.s.ř. a navrženou změnu žaloby připustil (odst. III. výroku rozsudku).

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru„ Presto půjčka“ ze dne [datum], č. 2018 [číslo] ve znění ujednání o Skupinovém pojištění schopnosti splácet úvěr a Informací o pojištění soud zjistil, že předchůdce žalobce [příjmení] [příjmení] [příjmení] republic and [právnická osoba], [IČO] se zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 359.388 Kč, jež sestával z poskytnuté bez účelové jistiny 300.000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč a z poplatku za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 57.888 Kč, který měl být čerpán jednorázově ve prospěch bankovního účtu předchůdce žalobce č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 507.583,95 Kč při úrokové sazbě 8,9 % ročně a RPSN 15,01 % ročně v 96 dohodnutých měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci sjednaným způsobem. V čl. VI. smlouvy vzal žalovaný na vědomí, že uzavřením této smlouvy je splacení jeho dluhů pojištěno na základě Přihlášky do pojištění schopnosti splácet úvěr podle smlouvy o Skupinovém pojištění č. [bankovní účet] uzavřené mezi pojistiteli [právnická osoba] a [právnická osoba] a pojistníkem [příjmení] [příjmení] [příjmení] republic and [právnická osoba], [IČO], pro případy smrti, invalidity III. stupně a pracovní neschopnost žalovaného. V čl. VIII. bodu 2 úvěrové smlouvy se smluvní strany mimo jiné dále dohodly, že neuhrazení splatného dluhu je závažným porušením smlouvy a banka je v takovém případě oprávněna odstoupit od smlouvy, stanovit okamžitou splatnost celého úvěru a požadovat po žalovaném úroky, smluvní pokuty i poplatky podle ceníku předchůdce žalobce. Dopisem ze dne [datum] adresovaným žalovanému předchůdce žalobce návrh na uzavření smlouvy o úvěru přijal, čímž došlo k uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z vyjádření žalobce ze dne [datum], z výpisu z účtu předchůdce žalobce ze dne [datum] a z výpisu z úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne [datum] pouze částku 300.000 Kč. Nebylo prokázáno, že předchůdce žalobce skutečně poskytl žalovanému nebo uhradil ve prospěch žalovaného poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč ani poplatek za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 57.888 Kč. Soud považuje za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě úvěrové smlouvy pouze částku 300.000 Kč. Žalovaný vrátil žalobci podle souhrnného výpisu z úvěru za dobu od [datum] do [datum] (do zesplatnění úvěru) celkem částku 46.515,25 Kč. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobce dále uvedl, že po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil platbou ze dne [datum] další částku 46.649,42 Kč a další platbou ze dne [datum] další částku ve výši 18.059,75 Kč, tj. dohromady částku 64.709,17 Kč. Žalovaný tak vrátil na úvěrový dluh celkem částku 111.224,41 Kč.

7. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], soud z doplnění žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum] zjistil, že žalovaný byl svobodný, byl jediným členem domácnosti, jedinou osobou s příjmy (další členové domácnosti s příjmy nebo bez příjmů se v domácnosti nenacházeli) a měl údajně bydlet s rodiči, což však předchozí údaje vylučují. Žalovaný měl mít příjem ze zaměstnání ve výši 37.463 Kč, a výdaje za splácení předchozích úvěrů ve splátkách po 1.522 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 3.000 Kč, na domácnost 3.000 Kč a za ostatní výdaje 500 Kč. Podle potvrzení ze dne [datum] měl mít žalovaný od zaměstnavatele [právnická osoba] průměrný měsíční příjem za předchozích 12 měsíců ve výši 37.463 Kč a neměl v té době být v insolvenci. Předchůdce žalobce se pravdivostí údajů o výdajích žalovaného nezabýval ani je neověřoval. Podle výpisu z účtu žalovaného za dobu od poskytnutí sporného úvěru od [datum] do [datum] vyplývá, že žalovanému byla dne [datum] připsána na jeho účet platba ve výši 300.000 Kč od předchůdce žalobce a že za uvedené období měl žalovaný další příjem v pouhé výši 1.000 Kč z Věznice Rapotice. Příjmy od svého zaměstnavatele podle výpisu neobdržel. Jinak měl žalovaný neidentifikovatelné výdaje v celkové výši 115.128 Kč, z nichž nelze vyloučit, že žalovaný jimi splácí řadu jiných svých závazků z jiných úvěrů nebo ze zápůjček. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že přestože měl žalovaný v době před uzavřením sporné smlouvy příjmy ve výši 37.483 Kč měsíčně, reálnými výdaji žalovaného se předchůdce žalobce vůbec nezabýval a podle výpisu z účtu žalovaného po poskytnutí úvěru měl žalovaný neidentifikovatelné výdaje v částce 115.128 Kč, což byla částka podstatně vyšší než zjištěné příjmy. Z výpisu je zřejmé, že žalovaný při zjištěných příjmech a výdajích nebyl schopen splácet řádně ani včas sporný poskytnutý úvěr. Z pouhého výpisu z účtu žalovaného nelze také ani zjistit, jaké měl žalovaný reálné výdaje na živobytí ani na bydlení. Předchůdce žalobce si žádné údaje o reálných výdajích žalovaného nezjišťoval a bez těchto údajů nemohl předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného vůbec ověřit ani zhodnotit. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně, natož s odbornou péčí prováděl zjišťování a posuzování schopnosti žalované poskytovaný úvěr žalobci vrátit.

8. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne [datum] vyzval předchůdce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 27.539,25 Kč. Dalším dopisem ze dne [datum] předchůdce žalobce oznámil žalovanému okamžité zesplatnění sporného úvěru a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] Smlouvou ze dne [datum] ve znění Prohlášení postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. O tomto postoupení pohledávky informoval předchůdce žalovaného dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž byla také zmínka o postoupení pohledávky, doručoval žalobce žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. Ze sdělení pošty – sledování zásilek – je zřejmé, že zásilka byla dne [datum] vrácena žalobci jako odesílateli. Žádný doklad o doručení této předžalobní výzvy žalovanému žalobce soudu nepředložil. Z Centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný má od [datum] dosud trvalý pobyt na jiné adrese [adresa žalovaného]. Nebylo tudíž prokázáno, že by žalobce doručoval předžalobní výzvu na adresu trvalého bydliště žalovaného ani že by se žalovaný na adrese [obec a číslo] skutečně zdržoval.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne [datum] řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V prvé řadě se předchůdce žalobce vůbec nezajímal o reálné výdaje žalovaného, především na splácení jeho skutečných dluhů, na bydlení ani na živobytí. Tyto skutečnosti nebyly z pouhého výpisu z účtu žalovaného za dobu až po poskytnutí sporného úvěru zjistitelné. Z účtu bylo pouze zřejmé, že žalovaný obdržel od předchůdce žalobce dne [datum] úvěr 300.000 Kč, poté měl do [datum] pouhé příjmy ve výši 1.000 Kč a další neidentifikovatelné výdaje ve výši 115.128 Kč. Žalobce ničím neprokázal, že by předchůdce žalobce vůbec zjišťoval reálné výdaje žalovaného na splácení dalších dluhů, na jídlo, ošacení, hygienu, bydlení, na energie apod. Bez zjištění těchto výdajů nelze provádět jejich posuzování. Navíc z výše označeného výpisu nelze vyloučit, že žalovaný měl další závazky z úvěrů nebo zápůjček od neidentifikovaných věřitelů, což si žalobce rovněž nezjišťoval ani neověřoval. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytovaný úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 300.000 Kč a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku 111.224,41 Kč (do zesplatnění úvěru částku 46.515,25 Kč a po zesplatnění úvěru další částku 64.709,17 Kč), přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 188.775,59 Kč. Žalovaný dosud žalobci nevrátil zbývající částku v celkové výši 188.775,59 Kč, která představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z. (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vydat žalobci částku 188.775,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, (odstavec I. výroku rozsudku).

16. Pro svůj naprosto pasivní a nepochopitelný přístup k soudnímu řízení žalovaný ničím neprokázal, že mu osobní a majetkové poměry brání uhradit úvěrový dluh žalobci jednorázově v zákonné třídenní lhůtě. Žalovaný se tak sám zbavil zákonného dobrodiní vtěleného do ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. spočívajícího v možnosti uhradit pouhý úvěrový dluh bez úroků z prodlení v delší přiměřené lhůtě.

17. Žalobce v řízení neprokázal, že se předžalobní upomínka ze dne [datum], obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do [datum] dostala do dispozice žalovaného, neboť výzvu zasílal na adresu odlišnou od jeho trvalého bydliště. Nebylo zjištěno, že by se žalovaný na doručovací adrese v rozhodnou dobu zdržoval. Žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně doručena formou žaloby až dne [datum]. Ode dne [datum] se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky a pojistné) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení procesní úspěch ve výši 202.818 Kč (přiznaná jistina 188.775,59 Kč a přiznané úroky ke dni rozhodnutí ve výši 14.042 Kč) a procesní neúspěch ve výši 277.133 Kč (nepřiznaná jistina ve výši 84.118,11 Kč a nepřiznané požadované úroky i zákonné úroky ke dni rozhodnutí v celkové výši 193.015 Kč). Z větší části procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec IV. výroku rozsudku).