16 C 254/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 050,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku 6 967,25 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 9 667,25 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 089,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 021,24 Kč a částku 3 383,54 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 13.050,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem a dalšími poplatky ve výši 14.598 Kč, v celkové výši 31.598 Kč, dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci vrátil pouze částku 14.300 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nedoplatku úvěru ve výši 9.667,25 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, jíž se žalobce domáhá ve snížené výši 3.383,54 Kč Dílčí smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce s účinností ke dni [datum]. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil a považuje za prokázané, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč, který se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 1.637 Kč a s dalšími poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 8.330 Kč, za vyhodnocení úvěru ve výši 1.571 Kč a za inkaso v hotovosti ve výši 3.060 Kč, v souhrnné výši 14.598 Kč, celkem částku 31.598 Kč, formou 14 měsíčních splátek po 2.257 Kč, přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný v Prohlášení potvrdil, že při podpisu smlouvy obdržel sjednaný úvěr v místě svého bydliště v hotovosti. Ve smluvních podmínkách se strany dohodly, že v případě nezaplacení jakékoliv splátky žalovaným ve lhůtě do 30 dnů od výzvy věřitele k úhradě dluhu, dojde k zesplatnění celého úvěrového dluhu. Smlouva ve znění Prohlášení a podmínek byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. Shodné parametry úvěru jsou uvedeny rovněž ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jež žalovaný rovněž podepsal. RPSN činilo 272,44 %.

5. Z žádosti žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný požádal předchůdce žalobce o úvěr ve výši 20.000 Kč, že měl být zaměstnaný u [právnická osoba] a jeho mzda měla činit 17.444 Kč měsíčně, že měl být svobodný a bydlet v nájmu. Jeho měsíční náklady měly činit za bydlení a energie 3.000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3.860 Kč a měl splácet předcházející neoznačené dluhy ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně. Podle obsahu žádosti měl žalovaný předložit neoznačené a nedatované výplatní pásky, nedatovanou pracovní smlouvu a neoznačený a nedatovaný výpis z účtu, nic více. Z žádosti nelze věrohodně zjistit, jaké konkrétní doklady a za jaké období předchůdce žalobce vlastně prověřoval a pouhá zaokrouhlená částka 3.000 Kč za nájem bytu a za náklady na energie se na první pohled jeví jako účelově podhodnocená. Předchůdce žalobce po žalovaném nepožadoval předložení dokladů o skutečných nákladech na bydlení, na energie ani o předcházejících dluzích žalovaného. Soud považuje za prokázané, že žalobce řádně nezkoumal ani si neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr.

6. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. o neprokázání tvrzení o provádění úvěruschopnosti žalovaného jeho předchůdcem a o možnosti případně doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.

7. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum] ve znění přílohy právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce, o čemž předchůdce žalovaného informoval dopisem ze dne [datum]. Podle předžalobní výzvy ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30.658,48 Kč ve lhůtě do [datum]. Dopis měl být podán k poštovní přepravě dne [datum].

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce žádné potvrzení zaměstnavatele o skutečných příjmech žalovaného nepředložil a z nekonkrétních údajů uvedených v žádosti o úvěr nelze zjistit, zda žalovaný předchůdci žalobce konkrétní pracovní smlouvu, konkrétní mzdové listy a výpis z účtu za které období vůbec předkládal. Z žalobcem předložených podkladů nelze zjistit, zda údaj žalovaného o jeho příjmech ve výši 17.444 Kč měsíčně je pravdivý či nikoliv ani z jakých konkrétních podkladů tuto skutečnost předchůdce žalobce ověřoval. Stejně tak nebylo z čeho možno ověřit, jaké byly skutečné výdaje žalovaného na bydlení, na živobytí ani jaké měl předchozí závazky a zda je splácel řádně a včas. Z žalobcem předložených listin je naopak zřejmé, že se jeho předchůdce ve skutečnosti tvrzenými příjmy ani reálnými výdaji žalovaného nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady o reálné úvěruschopnost žalovaného. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. Soud dále uzavřel, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky (ve výši 14.598 Kč), které představují 85,8 % z jistiny úvěru (17.000 Kč). Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce potažmo žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 17.000 Kč a že žalovaný žalobci vrátil na úvěrový dluh pouze částku 14.300 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 2.700 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 2.700 Kč, kterou žalovaný dluží aktivně legitimovanému žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 2.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

16. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne [datum] obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do [datum], předal k poštovní přepravě dne [datum]. Ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Ode dne [datum] se ocitl s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).