16 C 255/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 62 530 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1) částku ve výši 54 790,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 790,00 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, 2) dále částku ve výši 7 740,92 Kč a dále 3) úrok ve výši 59,35 % p.a z částky 48 000,00 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 829,76 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 48 000,00 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 152 524,00 Kč, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 62.530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl žalovanému úvěr ve výši 48.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 59,78 % p.a. při RPSN 79,21 % v celkové výši 127.104 Kč, v dohodnutých 48 splátkách po 3.018 Kč měsíčně. Žalovaný ale na úvěrový dluh do data jeho zesplatnění dne [datum] údajně ničeho neuhradil. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání nedoplatku úvěru ve výši 54.790 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 7.740,92 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum] ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne [datum] ve znění splátkového kalendáře, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 48.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 48.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 127.104 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 3.018 Kč, splatných vždy k 12. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 59,78 % ročně a RPSN 79,71 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200.000 Kč. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V Dodatku [číslo] bylo dohodnuto pojištění schopnosti žalovaného u [právnická osoba] splácet úvěr veš výši 370 Kč měsíčně, přičemž pojistné mělo být žalovaným hrazeno přímo žalobci a nikoliv pojistiteli a dále byl sjednán způsob uzavírání smlouvy formou komunikace na dálku. Žalovaný návrh včetně Dodatku podepsal elektronicky dne [datum] a žalobce návrh včetně dodatku akceptoval. V Oznámení ze dne [datum] žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru ve znění Dodatku [číslo] s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne [datum]. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu ve znění Dodatku [číslo] dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou podepsal žalovaný dne [datum]

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne [datum] na účet žalovaného částku 48.000 Kč. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta [celé jméno žalovaného]. Z karty klienta – [celé jméno žalovaného] - je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od [datum] celkem částku 53.392 Kč. Žalobce navíc netvrdil ani nedokládal, zda v souladu s uzavřenou smlouvou obdržel od [právnická osoba] za žalovaného dohodnuté pojistné plnění a pokud nikoliv, z jakého důvodu.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne [datum] formulář žalobce„ Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum] neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny score card ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 302, což podle připojené legendy znamená, že jde o I. kategorii, u níž je vyšší riziko a úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Podle formuláře žalobce [příjmení] klienta ze dne [datum] byla finanční potřeba žalovaného 250.000 Kč, přesto mu byl poskytnut úvěr 48.000 Kč, žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 21.900 Kč, jeho výdaje činily životní minimum ve výši 3.860 Kč, na bydlení na nájemné a inkaso vynakládal dohromady částku 2.603 Kč, přičemž tato částka se jeví jako zjevně podhodnocená. Žalovaný hradil žalobci splátky předchozích dluhů ve výši 1.148 Kč měsíčně (není zřejmé, zda je řádně a včas splácel) a na dopravu, kurzy a záliby ničeho nevynakládal. Žalovaný byl svobodný, bydlel v obecném bytu a byl zaměstnán u firmy [právnická osoba] Podle nedatované a nepodepsané listiny označené Přehled transakcí měl mít žalovaný příjmy dne [datum] ve výši 21.605 Kč, dne [datum] ve výši 18.233 Kč, dne [datum] ve výši 25.862 Kč a dne [datum] ve výši 17.961 Kč. V uvedeném přehledu nejsou však žádné výdaje žalovaného za uvedené období za jídlo, ošacení, za nájemné, vodné, stočné, za elektrickou energii, za plyn, odpadky, mobil a internet uvedeny, což se jeví jako nevěrohodné.

7. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od [datum] povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzvy ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal na poštu dne [datum].

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v lednu 2022 soud ze zpráv bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala ve stejném období a lokalitě spotřebitelské úvěry ve výši 48.000 Kč za roční úrokovou sazbu od 12,4%, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 14,65 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,5 %. Průměrná roční úroková sazba všech tří bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13. 85 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné měsíční reálné výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Šlo o reálné výdaje na jeho živobytí, na bydlení v nájemním bytu ani na jeho další závazky. Proto nelze vyloučit, že přes zjištěné průměrné příjmy ve výši cca 21.900 Kč měsíčně měl žalovaný v rozhodném období i vysoké výdaje, které jeho příjmy převyšovaly, a že žalovaný byl ve skutečnosti hluboce zadlužen a poskytnutý úvěr měl sloužit k úhradě předcházejících závazků. Tomuto závěru nasvědčuje záznam v listině hodnocení klienta, že žalovaný měsíčně splácí samotnému žalobci jiné závazky v údajné výši 1.148 Kč měsíčně, když žalobce tají, kolika závazků se splátky týkají a zda tvrzené splátky z předchozích závazků hradil žalovaný včas a v plné dohodnuté výši. Žalobce do listiny hodnocení klienta sám strojově vepsal zcela formální a nic nevypovídající údaje o výdajích žalovaného ve výši životního minima 3.860 Kč a bez jakéhokoliv prošetření se spokojil se sdělením žalovaného o tom, že jeho náklady na bydlení za nájem a inkaso činí dohromady pouhou částku 2.603 Kč měsíčně (za čistý nájem, za vodné, stočné, poplatky za odpadky, za plyn a elektrickou energii). Je rovněž překvapující, že žalovaný neměl žádné výdaje na provoz mobilu ani na internet, přestože je podle záhlaví smlouvy používal. Žalobce rovněž neoznačil všechny závazky žalovaného vůči němu samotnému, jejich nesplacenou výši, ani zda jsou žalovaným řádně a včas spláceny. Údaje o skutečných výdajích žalovaného jsou samotným žalobcem účelově zkreslené a zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí, na bydlení a na dopravu žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem bylo ryze formální, zřetelně nedbalé a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 59,78 % ročně (a RPSN 79,21 %) na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z.

15. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

16. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba [jméno] [příjmení] [jméno], [právnická osoba] a [právnická osoba] ve výši 13,85 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 59,78 % byla cca 4,32 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

17. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku jistinu úvěru 48.000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci pouze nesplacenou část úvěru podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení; viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Žalovaný ale uhradil žalobci částku 53.392 Kč, tedy vyšší, než byla jeho zákonná povinnost. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další sporné částky, je žaloba zcela neoprávněná.

19. S ohledem na vše uvedené soud žalobu jako zjevně neoprávněnou v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).