16 C 260/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, <b>se žaloba zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne„ [datum]“, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovaným, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal vrátit sjednaným způsobem. Poněvadž se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, předchůdce žalobce zesplatnil úvěr ke dni [datum]. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 5,9% ročně od [datum] do zaplacení. Žalobce rovněž popsal, jak jeho právní předchůdce zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z žalobcem předložené písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že smlouva byla uzavírána mezi právním předchůdcem žalobce jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako fyzickou osobou – spotřebitelem. Podle čl. 1 a čl. 2 a 2.2. smlouvy žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši [částka] za účelem konsolidace neoznačených úvěrů a půjček žalovaného u [právnická osoba] či u jiných neoznačených finančních institucí. Šlo o úvěr spotřebitelský účelově vázaný. Podle čl. 2. smlouvy se žalobce zavázal žalovanému úvěr poskytnout do [datum]. Podle čl. 3 smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr žalobci vrátit formou 108 měsíčních splátek po [částka] splatných vždy k 15. dni každého měsíce v období od [datum] do [datum]. V čl. 4 smlouvy se smluvní strany dohodly na tom, že úroková sazba bude činit 5,9% ročně, že poplatek za vyřízení úvěru činí [částka], RPSN je ve výši 6,41 % a že žalovaný zaplatí žalobci celkem částku [částka]. V článku 8. 1 a 8.2. a násl. smlouvy bylo mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení s úhradou více splátek, je věřitel oprávněn prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě podle písemné výzvy věřitele. Smlouva byla podepsána dne [datum] zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. Žádné další přílohy ke smlouvě o úvěru, Všeobecné podmínky ani Ceníky žalobce k důkazu neoznačil ani soudu nepředložil.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalobce žádný doklad o poskytnutí úvěru žalovanému neoznačoval ani nedokládal. Předložil pouze nikým neverifikované„ podklady pre súdné konanie“, z nichž vyplývá, že předchůdce žalobce„ založil úvěr“ [částka] dne [datum], který měl žalovaný týž den vyčerpat v částkách [částka] a [částka]. Poněvadž žalovaný proti tvrzení žalobce o poskytnutí úvěru ničeho nenamítal, považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl dne [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalobce vůbec neuvedl a jeho právní zástupce nebyl také schopen soudu sdělit, jakou částku žalovaný žalobci nebo jeho právnímu předchůdci vrátil. Tento údaj považoval právní zástupce žalobce překvapivě pro soud za nadbytečný s tím, že považoval za dostačující pouhé své tvrzení, kolik žalovaný žalobci dluží. Z neverifikovaných„ podkladů pre súdné konanie – platební historie úvěru“ soud zjistil, že za dobu od [datum] do dne [datum] zaplatil žalovaný předchůdci žalobce potažmo žalobci částku [částka]

6. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru [datum], žalobce ani jeho právní zástupce ke svým obecným tvrzením přes poučení soudu u jednání dne [datum] nic konkrétního neuvedl ani neoznačil ani nepředložil žádný důkaz. Žalobce tak ničím neprokázal, že by jeho právní předchůdce řádně, natož s odbornou péčí prováděl zjišťování a posuzování schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr žalobci vrátit.

7. Z dopisu ze dne [datum] soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěrový dluh žalovaného ke dni [datum] a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky [částka] Smlouvou ze dne [datum] ve znění přílohy [číslo] a [číslo] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do dne [datum]. Podle listiny označené jako Sledování zásilek byla předžalobní výzva doručena žalovanému dne [datum].

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru [datum] a na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavírána podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zákona č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje, nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce, na němž leží důkazní břemeno k prokázání, že jeho právní předchůdce splnil povinnosti stanovené mu v ustanovení § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., konkrétně netvrdil a ani žádnými důkazy neprokazoval ani neprokázal, že vůbec, natož řádně a s odbornou péčí jeho předchůdce zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytovaný úvěr žalobci vrátit. Při jednání přítomný zástupce žalobce přes poskytnuté poučení soudu podle § 118, § 118b a 119a o.s.ř. žádné konkrétní skutkové tvrzení v tomto směru nedoplnil ani nenavrhl dokazování ve vztahu ke zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neplatného právního jednání (protiprávním užitím cizí hodnoty), a kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil (viz. § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 a násl. o.z.). Podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. je pak spotřebitel povinen věřiteli vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

14. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Vyšel totiž ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, dále z principu poctivosti podle § 3 odst. 2 písm. c) o.z., podle něhož nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, z principu odborných znalostí podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1, k němuž se žalobce přihlásil, z principu podle § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal a ze zásad na ochranu spotřebitelů. Soud dále vyšel z principu, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, které upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 LZPS a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]). Přihlédl také k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

15. Soud dále vyšel ze speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož lze spotřebiteli uložit povinnost vrátit věřiteli pouze jistinu poskytnutého úvěru a nic více.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému do jeho dispozice částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci částku [částka]. Nedoplatek jistiny úvěru tak činí částku [částka].

17. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaný žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

18. V řízení bylo prokázáno, že předžalobní výzva žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] byla žalovanému doručena dne [datum]. Poněvadž žalovaný do stanoveného termínu úvěrový dluh nezaplatil, dostal se ode dne [datum] do prodlení s jeho úhradou a žalobci vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky a poplatky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu [částka] (počítáno z přiznané jistiny [částka] a 8,25 % úroků ve výši [částka] ke dni rozhodnutí) a neúspěšný v rozsahu [částka] (počítáno ze zamítnuté jistiny [číslo], zákonných úroků [částka] a smluvních úroků [částka] ke dni rozhodnutí) Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 50 % (od úspěchu 75 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 25%) v celkové zaokrouhlené výši [částka]. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, návrh ve věci samé a účast při jednání soudu) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 6. citované vyhlášky, to znamená za 4 úkony právní služby celkem [částka], dále cestovné k jednání soudu podle § 13 odst. 1 citované vyhlášky ve výši [částka], paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši [částka] za každý ze 4 úkonů právní služby, t.j. celkem částku [částka], za ztrátu času 4 půlhodiny á [částka], celkem [částka], vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši [částka]. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], přičemž poměrný úspěch žalobce ve výši 50 % činí částku [částka].