16 C 267/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, další částky ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, <b>se žaloba zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce) uzavřel s žalovaným dne [datum] a dne [datum] celkem 2 smlouvy o zápůjčce, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka] i s pojištěním [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze [částka]. Žalovaný tak dluží částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku a pojištění zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou rovněž jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka] i s pojištěním [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a uhradil pouze [částka]. Žalovaný tak dluží částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku a pojištění zbytek. K oběma sporným smlouvám žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] došlo k postoupení sporných pohledávek z předchůdce na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Na základě první písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] označené jako refinancování (předchozího dluhu) ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]) včetně pojištění [částka], jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho na jistinu [částka] a zbytek na poplatky, pojištění, úroky a úroky z prodlení. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měl žalovaný trvale bydlet sám v nájemním bytu, měl být zaměstnán u firmy [příjmení] [jméno], dále měl u předchůdce žalobce splácet dluh v neuvedené výši, jako příjem měl mít mzdu [částka] měsíčně, výdaje měl mít za nájem [částka] měsíčně, na domácnost [částka] měsíčně a na ostatní náklady [částka] měsíčně. Ve výdajích nebylo uvedeno, v jaké výši splácí své dluhy vůči předchůdci žalobce. Příjmy ani výdaje nebyly vůbec konkretizovány ani ničím doloženy. Nekonkrétní a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné.

6. Na základě druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] označené rovněž jako refinancování (předchozího dluhu) ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]) včetně pojištění [částka], jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho na jistinu [částka] a zbytek na poplatky, pojištění, úroky a úroky z prodlení. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měl žalovaný trvale bydlet sám v nájemním bytu, měl být zaměstnán u firmy [příjmení] [jméno], dále měl u předchůdce žalobce splácet dluh ve výši [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně, jako příjem měl mít mzdu [částka] měsíčně, výdaje měl mít za nájem [částka] měsíčně (zřejmě došlo ke slevě ze [částka]), na domácnost [částka] měsíčně, na splátky [číslo] a na ostatní náklady [částka] měsíčně. Příjmy ani výdaje nebyly vůbec konkretizovány ani ničím doloženy. Nekonkrétní a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné.

7. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byly sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalovaný přes předžalobní výzvu ze dne [datum] spornou dlužnou částku žalobci uhradil.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

9. Obě smlouvy o zápůjčce ze [datum] a [datum] uzavřené podle § 2390 o.z. mají charakter smluv o spotřebitelském úvěru a požívají ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování zápůjček žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o.z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí běžného hlídače krav) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. (od [datum] do [datum] podle rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 a od [datum] do [datum] podle zák. č. 43/2013 Sb.) i podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb. absolutně neplatná (rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

12. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K prokázání této skutečnosti označil a předložil pouze karty zákazníka ze dne [datum] a ze dne [datum]. Z obou karet je ale zjevné, že neobsahují konkrétní údaje o tom, za jaké období je zjišťován údajný čistý příjem žalovaného ze zaměstnání, z jakých konkrétních podkladů žalobce ověřoval údajné výdaje za nájemné i za služby související s bydlením, jak je možné, že v dubnu 2016 měly všechny náklady na bydlení činit částku [částka] měsíčně a v srpnu 2016 pouze [částka] měsíčně, nejsou konkrétně uvedeny závazky žalovaného, přestože u obou smluv se jedná o refinancování předchozích dluhů. Údaje uvedené v obou kartách jsou nekonkrétní, neúplné, ničím nepodložené a tudíž nevěrohodné. Ze zákaznických karet pouze zřetelně vyplývá, že žalovaný má u žalobce další dluhy, na jejichž splácení mu žalobce poskytuje další zápůjčky. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjčky i úvěru zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost obou smluv podle § 588 o.z. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že obě smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představují 74 % jistiny zápůjčky, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

15. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků totiž vycházel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál tím větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

16. Poněvadž absolutní neplatnost sporných smluv způsobil právní předchůdce potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o.z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o.z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a docházelo by ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z., s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka], kterou mu žalovaný vrátil ve výši [částka]; zůstává nedoplatek ve výši [částka]. Na základě další absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], kterou mu žalovaný vrátil ve výši [číslo]; zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Žalovaný tak dluží žalobci celkem částku [částka].

18. Soud proto podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužných částek podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (odstavec I. výroku rozsudku).

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).