16 C 268/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 424,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 500,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku ve výši 3 795,02 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 11 295,03 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 464,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 557,16 Kč a částku 1 129,50 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 12.424,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem a dalšími poplatky ve výši 12.888 Kč, v celkové výši 27.888 Kč, dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a předchůdci vrátila pouze částku 7.499,99 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nedoplatku úvěru ve výši 11.295,03 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, jíž se žalobce domáhá ve snížené výši 1.129,50 Kč Dílčí smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce s účinností ke dni [datum]. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil a považuje za prokázané, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala věřiteli vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 1.444 Kč a s dalšími poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a za inkaso v hotovosti ve výši 2.700 Kč, v souhrnné výši 12.888 Kč, celkem částku 27.888 Kč, formou 14 měsíčních splátek po 1.992 Kč, přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná v Prohlášení potvrdila, že při podpisu smlouvy obdržela sjednaný úvěr v místě svého bydliště v hotovosti. Ve smluvních podmínkách se strany dohodly, že v případě nezaplacení jakékoliv splátky žalovaným ve lhůtě do 30 dnů od výzvy věřitele k úhradě dluhu, dojde k zesplatnění celého úvěrového dluhu. Smlouva ve znění Prohlášení a podmínek byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovanou. Shodné parametry úvěru jsou uvedeny rovněž ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jež žalovaná rovněž podepsala. RPSN činilo 272,44 %.

5. Z žádosti žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala předchůdce žalobce o úvěr ve výši 15.000 Kč, že měla trvalý pobyt na adrese Městského úřadu v Přerově Bratrská [číslo] a adresu výběru uvedla [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná měla být na mateřské dovolené, měla pobírat rodičovský příspěvek 10.500 Kč měsíčně, měla být svobodná, bydlet u rodičů a starat se o 1 nezletilé dítě. Její měsíční náklady měly činit za bydlení a energie 1.000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady na její i na dítě 6.320 Kč. Podle obsahu žádosti měla žalovaná předložit pouze neoznačený a nedatovaný doklad o mateřském příspěvku a občanský průkaz, nic více. Z žádosti nelze věrohodně zjistit, který orgán, kdy a v jaké výši přiznal žalované buď mateřský nebo rodičovský příspěvek. Pokud jde o údajné výdaje na bydlení, žalovaná nepředložila žádný doklad či potvrzení o tom, že skutečně bydlí u svých rodičů ani jakou částkou jim přispívá na náklady na bydlení, energie, odpad, apod. Z žádosti nelze zjistit, z jakých pokladů si předchůdce žalobce ověřoval pravdivost uvedených údajů. Předchůdce žalobce po žalované nepožadoval předložení dokladů o skutečných nákladech na bydlení, na energie, na výživu a hygienu žalované ani jejího dítěte. Soud považuje za prokázané, že žalobce řádně nezkoumal ani si neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr.

6. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. o neprokázání tvrzení o provádění úvěruschopnosti žalované jeho předchůdcem a o možnosti případně doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.

7. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum] ve znění přílohy právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce, o čemž předchůdce žalovanou informoval dopisem ze dne [datum]. Podle předžalobní výzvy ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 30.584,19 Kč ve lhůtě do [datum]. Dopis měl být podán k poštovní přepravě dne [datum].

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce žádné potvrzení o přiznání rodičovského příspěvku žalované nepředložil a z nekonkrétních údajů uvedených v žádosti o úvěr nelze zjistit, který orgán a kdy takové rozhodnutí vydal ani pro jaké období. Z žalobcem předložených podkladů nelze zjistit, zda údaj žalované o jejích příjmech ve výši 10.500 Kč měsíčně a že skutečně pobírá údajné příspěvky je pravdivý či nikoliv ani z jakých konkrétních podkladů tuto skutečnost předchůdce žalobce ověřoval. Stejně tak nebylo z čeho možno ověřit, jaké byly skutečné výdaje žalované na bydlení a na živobytí své vlastní i svého dítěte. Z žalobcem předložených listin je naopak zřejmé, že se jeho předchůdce ve skutečnosti tvrzenými příjmy ani reálnými výdaji žalované nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady o reálné úvěruschopnost žalované. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalované bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. Soud dále uzavřel, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky (ve výši 12.888 Kč), které představují 85,9 % z jistiny úvěru (15.000 Kč). Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce potažmo žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku 15.000 Kč a že žalovaná žalobci vrátila na úvěrový dluh pouze částku 7.499,99 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 7.500,01 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 7.500,01 Kč, kterou žalovaná dluží aktivně legitimovanému žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit žalobci částku 7.500,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

16. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne [datum] obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do [datum], předal k poštovní přepravě dne [datum]. Ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. Ode dne [datum] se ocitla s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).