16 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 935 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 500 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu.

II. Řízení se v rozsahu částky 8 000 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % p.a. ode dne [datum] do [datum] zastavuje.

III. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši 8 435 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 935 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20.935 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované spotřebitelský úvěr ve výši 14.500 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 19.132 Kč při RPSN 2818,15 % ročně nejpozději ve lhůtě do 30 dnů, tj. do [datum]. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a do podání žaloby předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nezaplatila. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 14.500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.005,96 Kč a úroku ve výši 429,04 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná spornou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná ve svém podání ze dne [datum] a [datum] spornou částku do žalované výše uznala, neboť částku 14.500 Kč od předchůdce žalobce skutečně obdržela. Při jednání soudu dne [datum] po poučení o ustálené judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu o povinnosti předchůdce žalobce zjišťovat úvěruschopnost dlužníků žalovaná své předchozí uznávací prohlášení odvolala s tím, že předchůdce žalobce její úvěruschopnost nezkoumal. Dále poukázala, že dne [datum] uhradila žalobci na spornou úvěrovou smlouvu částku 8.000 Kč a dne [datum] uhradila žalobci další částku ve výši 2.000 Kč. Současně požádala o možnost hradit zbývající dluh ve splátkách, neboť je samoživitelka, má řadu dalších nesplacených závazků a není schopna uhradit dluh jednorázově. Rozhodnutí o žalobě ponechala na úvaze soudu. Žalovaná dále uvedla, že si sporný úvěr vzala z důvodu, aby mohla část svých předchozích dluhů splatit ostatním věřitelům. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobce upozornila, že má velké dluhy. Zástupce předchůdce jí však sdělil, že si to ověří z registrů a žádné podklady k dluhům po žalované nepožadoval ani nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalované.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu v rozsahu částky 8.000 Kč s příslušenstvím za dobu od [datum] do zpětvzetí zpět z důvodu, že žalovaná uhradila tuto částku dne [datum], což doložil výpisem z účtu [obec] spořitelny. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odst. II. výroku rozsudku).

4. Soud ve věci nerozhodoval rozsudkem pro uznání podle § 153a o.s.ř., neboť žalovaná své uznávací prohlášení odvolala. Soud by stejně tímto zkráceným postupem nerozhodoval, neboť podle § 153a odst. 2 a § 99 odst. 2 o.s.ř. by bylo takové rozhodnutí v rozporu s právními předpisy i s dobrými mravy chráněnými § 1 odst. 2 o.z.

5. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

6. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce Emma´s credit s.r.o. [obec] se zavázal poskytnout žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 14.500 Kč za roční úrokovou sazbou 36,%, za úrok ve výši 429,04 Kč a za jednorázový poplatek 4.204,17 Kč při RPSN 2818,15 %, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr i s poplatkem a úroky ve výši 19.133,21 Kč nejpozději do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. V případě prodlení s úhradou se měl poplatek za poskytnutí úvěru zvýšit na částku 6.005,96 Kč s tím, že jednorázová výše splátky pak činila i s úroky celkem částku 20.935 Kč. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahoval stejné parametry jako úvěrová smlouva. Podle potvrzení Fio banky ze dne [datum] měl předchůdce žalobce dne [datum] žalované odeslat částku 14.500 Kč na označený účet. Přijetí této částky žalovaná potvrdila.

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění přílohy soud zjistil, že předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce v rozsahu 20.935 Kč.

8. Dopisem ze dne [datum] oznámil předchůdce žalobce žalované postoupení sporné pohledávky. Dopisem ze dne [datum] podaným týž den na počtu žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 20.694 Kč ve lhůtě do 3 dnů na označený účet.

9. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované požadovaný úvěr vrátit, žalobce přes výzvu soudu ze dne [datum] žádné podklady k této otázce nepředložil a zůstal u obecných frází. Z výpovědi žalované považuje soud za prokázané, že v době žádosti o úvěr měla žalovaná příjem ze zaměstnání u VU a SŠ [obec] ve výši 30.000 Kč měsíčně. V té době měla však žalovaná dluhy ve výši cca 500.000 Kč, které ji vznikly v souvislosti s léčením její matky na rakovinu. Matka se léčila tzv. alternativní formou za peníze. Na léčení si matka zaopatřila úvěr u [právnická osoba] ve výši 80.000 Kč, u kterého musela být žalovaná jako spoludlužnice, jinak by banka úvěr neposkytla. Dále si žalovaná na hrazení splátek dluhů půjčovala od známých, od lichvářů, od jiných úvěrových firem jako Zaplo, [příjmení] credit, Provident, Express, Help finance apod. Matka zemřela [datum] a žalované zůstaly dluhy ve výši cca 500.000 Kč, které se pokouší postupně splácet v nižších než předepsaných splátkách a v různých termínech. Pokud by si předchůdce žalobce před uzavřením sporné smlouvy tuto skutečnost ověřoval, musel by to zjistit. Věřitelům vždy něco dala, aby měla na chvíli klid. V současné době žalovaná dluží [právnická osoba] cca 160.000 Kč, dalším lidem zhruba cca 300.000 Kč. Při převodech pohledávek mezi firmami docházelo vždy k navyšování dluhu o další přirážky a další poplatky.

10. Ke svým osobním a majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že je stále zaměstnána u VU a SŠ [obec], nyní pobírá mzdu ve výši cca 34.000 Kč měsíčně a přivydělává si seminárními i jinými pracemi pro studenty. V současné době dluží věřitelům cca 500.000 Kč, přičemž by měla měsíčně splácet částku 24.000 Kč, ve skutečnosti hradí cca 20.000 Kč a její náklady na bydlení, jídlo, ošacení, dceru činí cca 17.000 Kč měsíčně a na výživu psa vynakládá cca 500 Kč měsíčně.

11. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

12. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce se totiž vůbec nezabýval reálnými výdaji žalované v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Šlo o reálné výdaje na živobytí žalované i její dcery, na bydlení, na dojíždění do zaměstnání, na mobil, internet a jiné koníčky apod. Předchůdce žalobce se rovněž vůbec nezabýval ani jejími dalšími nesplacenými závazky, které v té době prokazatelně činily částku kolem 500.000 Kč, které řádně nesplácela. Soud uzavřel, že bez elementárních zjištění výdajů i závazků žalované nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Porušení této povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku 14.500 Kč, z níž žalovaná v průběhu tohoto soudního řízení uhradila částku 8.000 Kč (kterou vzal žalobce částečně zpět) a soud uvěřil žalované, že dne [datum] zaplatila i další částku ve výši 2.000 Kč, kterou do dne rozhodnutí žalobce zpět nevzal. Žalovaná dosud žalobci nevrátila zbývající částku 4.500 Kč. Plnění, které žalobce žalované poskytl, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., nic více (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

17. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci částku 4.500 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně (odst. I. výroku rozsudku).

18. Soud vyhověl žádosti žalované o umožnění splácení zbývající dlužné částky ve splátkách v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na její poměry popsané v bodě 10 rozsudku soud uzavřel, že žalovaná bude schopna uhradit zbývající dlužnou částku ve splátkách po 500 Kč měsíčně a současně, že žalobci v souladu s citovaným ustanovením i rozsudkem NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 nelze přiznat ani zákonné úroky z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část zaplacené jistiny, smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec III. výroku rozsudku).

20. I když byl žalobce v řízení poměrně úspěšný v rozsahu 20% (od úspěchu 60% byl odečten neúspěch 40%), soud v dané věci aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř., na podkladě kterého nepřiznal žalobci (ani žalované) právo na náhradu nákladů řízení. Za důvody hodné zvláštního zřetele soud především vzal osobní a majetkové poměry žalované, jež je v současné době v tzv. dluhové pasti, tak i skutečnost, že do této situace se žalovaná dostala zčásti i z viny samotného předchůdce potažmo žalobce, jenž jí poskytl úvěr, u něhož muselo být zřejmé, že jej nebude schopna řádně a včas splatit, a za takové situace jí úvěr neměl vůbec poskytnout. Rozhodnutí o nepřiznání nákladů řízení se v majetkové sféře žalobce zásadně neprojeví. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.