16 C 271/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 397 299,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 %,úrok 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení adále částku , částka, , to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dalšíčástky ve výši , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % aúrok 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, ve lhůtě do 3 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, Karla Goláně.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, . se sídlem v Praze (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným 2 úvěrové smlouvy, a to dne , datum, smlouvu o poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství.Na podkladě první smlouvy ze dne , datum, o kontokorentním úvěru Flexikredit (dále jen smlouva o úvěru Flexikredit ze dne , datum, ) poskytl předchůdce žalobce žalovanému možnost přečerpat běžný účet do úvěrového limitu , částka, za podmínky, že vzniklý debet bude splácet dohodnutým způsobem a stanovený debetní limit nepřekročí. Žalovaný ale sjednané podmínky nesplnil a povolený úvěrový limit překročil, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na účtu, proto předchůdce poskytovaný úvěr Flexikredit ke dni , datum, zrušil a ke dni , datum, úvěr zesplatnil. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky označené č. , hodnota, - 244416635, a to dlužné jistiny úvěru ve výši 25.383,07 K a poplatků a smluvní pokuty ve výši , částka, , celkem částky , částka, s příslušenstvím.Na podkladě druhé smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – - konsolidace půjček ze dne , datum, (dále jen smlouva o konsolidaci ze dne , datum, ) poskytl předchůdce žalobce žalovanému další úvěr ve výši , částka, za účelem úhrady dřívějších závazků žalovaného ve výši , částka, a ve zbývající výši bez stanoveného účelu, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši , částka, ve 120 měsíčních splátkách s pojištěním po , částka, . Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil v období od , datum, do , datum, v 30 různých splátkách pouze částku , částka, . Pro prodlení žalovaného předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky označené jako č. , hodnota, – 231644612, a to neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, a poplatků a smluvní pokuty ve výši , částka, , celkem částky , částka, s příslušenstvím.Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedl, že ke smlouvě ze dne , datum, nebyla povinnost provádět úvěruschopnost žalovaného právními předpisy upravena a ve vztahu ke smlouvě ze dne , datum, popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce obě sporné pohledávky na žalobce s účinností ke dni , datum, . Přes výzvy a upomínky žalovaný dosud žalobci dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Ve vztahu k první pohledávce č. , hodnota, ze smlouvy o úvěru Flexikredit ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb a o povolení debetního zůstatku Flexikredit ve formě možnosti přečerpání běžného účtu žalovaného do stanoveného limitu , částka, . Podle další Dispozice ke smlouvě ze dne , datum, byl žalovanému povolen k běžnému účtu č. , č. účtu, debetní limit , částka, , který se žalovaný zavázal nepřekročit a splácet jej dohodnutým způsobem. Podle platební historie žalovaný přečerpal úvěrový limit ke dni , datum, a přes výzvy předchůdce ze dne , datum, a , datum, jej nesplácel. Předchůdce dopisem ze dne , datum, a , datum, oznámil žalovanému zrušení poskytování Flexikreditu. Podle výpisu z úvěrového účtu činil ke dni , datum, dosud debetní zůstatek na účtu ve výši , částka, k němuž je zapotřebí přičíst poluty a poplatky ve výši , částka, , což činí celkem částku , částka, . Předchůdce žalobce dopisem ze dne , datum, vypověděl žalovanému smlouvu o běžném účtu č. 01193434832/0600 a dopisem ze dne , datum, úvěrový dluh ve výši , částka, zesplatnil. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný přes výzvy a předžalobní upomínku úvěrový dluh žalobci uhradil.

5. Ve vztahu k druhé pohledávce č. , hodnota, soud z předložené písemné smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne , datum, zjistil, že se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli účelově vázaný úvěr na konsolidaci jeho předchozích závazků ve výši , částka, v celkové výši , částka, s tím, že zbývající část jistiny je neúčelový úvěr. Žalovaný se zase zavázal poskytnutou částku předchůdci žalobce vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 10% p.a. a RPSN 10,46 % v celkové výši , částka, formou 120 pravidelných měsíčních splátek po , částka, (splátka jistiny , částka, a úhrada pojištění , částka, ), počínaje dnem , datum, do zaplacení. Podle čl. III. smlouvy měl předchůdce žalobce uhradit částku , částka, na číslo svého účtu , č. účtu, a zbývající část jistiny úvěru na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva byla dne , datum, podepsána oběma stranami.Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení, z platební historie, z výpisu z úvěrového účtu a z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, tak, že částku , částka, převedl na svůj sjednaný účet č. , č. účtu, a zbývající částku , částka, na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, .Podle doplněného tvrzení žalobce ze dne , datum, a platební historie žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od , datum, do , datum, ve 30 nestejných splátkách celkem částku , částka, . Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud z žádosti žalovaného o úvěr ze dne , datum, zjistil, že žalovaný byl svobodný, od narození měl bydlet na adrese , adresa, , byl zaměstnán jako dělník- řemeslník u , právnická osoba, , adresa, na dobu neurčitou, jeho čistý průměrný měsíční příjem činil částku „, částka, “, měl pouze 1 zdroj příjmů a 2vyživovací povinnosti k neoznačeným osobám, „celkový měsíční příjem domácnosti měl být , částka, “ aniž by bylo uvedeno, od koho tento další zdroj příjmů pochází a pro koho je určen. Žalovaný měl předchozí dosud nesplacený úvěr podle smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, , který měl splácet ve výši , částka, měsíčně. Podle výpisu z běžného účtu za dobu od července do října 2019 žalovaný žádný příjem od tvrzeného zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, vůbec nepobíral. Příjmy měl pouze od , právnická osoba, bez uvedení, za co je žalovaný obdržel. Od firmy , právnická osoba, žalovaný obdržel v září 2019 částku , částka, , , částka, a , částka, (celkem částku , částka, a měl další příjem ze sporného úvěru ve výši , částka, ), v srpnu 2019 měl žalovaný příjem ve výši , částka, a v červenci 2019 měl žalovaný příjem , částka, . Žalovaný měl konečný záporný zůstatek na účtu ke dni , datum, ve výši -, částka, , ke dni , datum, -, částka, a ke dni , datum, -, částka, . Žalovaný každý měsíc splácel úvěr č. , hodnota, ve výši , částka, a měl rovněž vysoké hotovostí výběry.Z vyjádření předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, soud dále zjistil, že žalovaný měl deklarovaný a ověřený měsíční příjem, avšak k jiné .žádosti o úvěr z neoznačeného data ve výši , částka, , měl mít 1 zdroj příjmů , měl být svobodný měl mít vlastní byt nebo dům, měl mít 2 vyživovací povinnosti a podíl na bydlení měl hradit ve výši 80%, avšak z neuvedené výše nákladů za vodné, stočné, elektriku, plyn, odpadky, internet případně příspěvek do fondu oprav apod. Měl také splácet dosavadní interní splátky ve výši , částka, u úvěrového rámce , částka, a výsledná měsíční splátka měla činit , částka, . Podle přílohy k tomuto vyjádření měl žalovaný ve skutečnosti splácet předchozí závazky z úvěru Flexikredit v celkové výši , částka, ve výši , částka, měsíčně, další úvěr Credit Card v celkové výši , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně a další úvěr – konsolidace- doplnění- v celkové výši , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně. Celkem měl žalovaný splácet předchozí závazky ve výši , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně.Žalobce nebyl schopen ani v dodatečně stanovené lhůtě vysvětlit rozdíl mezi jediným tvrzeným příjmem žalovaného ve výši , částka, a „celkovým čistým příjmem domácnosti ve výši , částka, “ ani z jakého data byla předchozí jiná žádost o úvěr ani rozdíly mezi závazky žalovaného uvedené ve vyjádření předchůdce ze dne , datum, a přílohy k tomuto vyjádření.Stručně shrnuto. Z žalobcem předložených listin bylo prokázáno, že předchůdce žalobce ke dni uzavření sporné smlouvy , datum, pouze zaznamenal, že podle předchozí jiné nedatované žádosti o jiný úvěr měl mít žalovaný čistý měsíční průměrný příjem ve výši , částka, od zaměstnavatele , právnická osoba, Nic takového však nebylo v řízení prokázáno. Z výpisu z běžného účtu za měsíce červenec až září 2019 bylo prokázáno, že žalovaný měl sice příjem v celkové výši , částka, , avšak od někoho jiného, a z předložených dokladů nelze zjistit, zda firma , právnická osoba, byla skutečným zaměstnavatelem žalovaného a zda nestejné měsíční částky jsou skutečným pravidelným měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání anebo zda jde pouze o ojedinělé platby. Z žádných podkladů nebyly také zjištěny reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, na jídlo, ošacení, hygienu, na bydlení, energie, mobil, internet apod. Žalobcem předložené výpisy z běžného účtu žalovaného nic konkrétního nedokládají. Z vyjádření předchůdce žalobce ze dne , datum, je pouze zřejmé, že před uzavřením druhé sporné smlouvy ze dne , datum, měl žalovaný předchozí 3 dluhy ve výši , částka, , jež měl splácet ve splátkách po , částka, měsíčně, a u těchto dluhů nebylo raovněž jasné, zda je žalovaný řádně a včas splácí či nikoliv. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za předchozí 3 měsíce bylo také zjištěno, že žalovaný je soustavně se svým hospodařením v minusu.Dopisem ze dne , datum, předchůdce žalované zesplatnil úvěrový dluh žalovaného pro opakované porušování smluvních podmínek ke dni , datum, .Smlouvou ze dne , datum, ve znění příloh a dohody předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. O jejich postoupení informoval žalovaného předchůdce žalobce dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzvu ze dne , datum, k úhradě sporných pohledávek nejpozději do , datum, zaslal žalobce žalovanému na adresu , adresa, , což doložil podacím lístkem ze dne , datum, .

7. Soud na první závazek ze smlouvy o kontokorentním úvěru Flexikredit ze dne , datum, aplikoval tehdy platnou právní úpravu, a to ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., podle které se věřitel zavázal, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy Flexikredit předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání jeho běžného účtu do limitu , částka, za sjednaných podmínek, které ale žalovaný nesplnil, neboť povolený úvěrový limit překročil a vzniklý debetní zůstatek nesplácel. Poněvadž nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku aktivně legitimovanému žalobci uhradil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku , částka, s příslušenstvím (odstavec I. výroku rozsudku).

8. Soud na druhý závazek ze smlouvy ze dne , datum, aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele u každé jednotlivé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen každý jednotlivý spotřebitelský úvěr bez větších problémů splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování každého úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění uvedených v bodu 5. rozsudku vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce se nenamáhal ani zjistit, natož ověřit, údaje o skutečnou výši pravidelných měsíčních příjmů žalovaného ani výši jeho běžných reálných výdajů. Z předložených dokladů nelze zjistit, zda byl žalovaný v rozhodné době skutečně zaměstnán u firmy , právnická osoba, a zda částky zaplacené na běžný účet žalovaného od září do října 2019 v nestejné výši jsou skutečně pravidelným měsíčním příjmem žalovaného, anebo jde o jednorázové platby. Žalovaný se vůbec nezajímal o reálné výdaje žalovaného a z vyjádření žalovaného ze dne , datum, a z běžného účtu žalovaného bylo pouze zjištěno, že žalovaný má závazky ve výši , částka, , jež měl splácet ve splátkách po , částka, měsíčně. Z žádných podkladů nebylo možné zjistit, zda tyto závazky splácí řádně a včas. Z podkladů pouze vyplynulo, že žalovaný byl v době před uzavřením sporné smlouvy soustavně v minusu. Již z těchto neúplných podkladů musel mít předchůdce žalobce hluboké pochybnosti o tom, zda bude žalovaný úvěr řádně splácet, což se ostatně projevilo. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný žalobci vrátil na úvěrový dluh pouze částku , částka, , přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .068,84 Kč, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěrů, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a dále částku , částka, , to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny včetně příslušenství v celkové zaokrouhlené výši , částka, , byla mu přiznána jistina s příslušenstvím pouze v celkové výši , částka, a zamítnuta zbývající jistina s příslušenstvím ve výši , částka, . Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 16 % (od úspěchu 58 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 42 %) v celkové výši , částka, . Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši , částka, , a dále účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, za návrh ve věci a za účast při jednání soudu dne , datum, ) ve výši , částka, za každý ze 4 úkonů právní služby podle § 7 bod 6. cit. vyhl. ve výši , částka, , dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši , částka, za každý ze 4 úkonů právní služby, t.j. 4 x , částka, celkem částka , částka, , vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši , částka, . Další podání označené jako doplnění žaloby ze dne , datum, a , datum, považuje soud za neúčelně vynaložené úkony právní služby, neboť se jedná o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny v žalobě samotné. Celkové náklady řízení žalobce činily částku , částka, , z toho 16 % činí částku , částka, (odstavec III. výroku rozsudku).