16 C 271/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 397 299,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále částku částka, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka ve lhůtě do 3 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta tituly před jménem Karla Goláně.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum a datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba. se sídlem v Praze (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným 2 úvěrové smlouvy, a to dne datum smlouvu o poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Na podkladě první smlouvy ze dne datum o kontokorentním úvěru Flexikredit (dále jen smlouva o úvěru Flexikredit ze dne datum) poskytl předchůdce žalobce žalovanému možnost přečerpat běžný účet do úvěrového limitu částka za podmínky, že vzniklý debet bude splácet dohodnutým způsobem a stanovený debetní limit nepřekročí. Žalovaný ale sjednané podmínky nesplnil a povolený úvěrový limit překročil, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na účtu, proto předchůdce poskytovaný úvěr Flexikredit ke dni datum zrušil a ke dni datum úvěr zesplatnil. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky označené č. hodnota - 244416635, a to dlužné jistiny úvěru ve výši 25.383,07 K a poplatků a smluvní pokuty ve výši částka, celkem částky částka s příslušenstvím. Na podkladě druhé smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – - konsolidace půjček ze dne datum (dále jen smlouva o konsolidaci ze dne datum) poskytl předchůdce žalobce žalovanému další úvěr ve výši částka za účelem úhrady dřívějších závazků žalovaného ve výši částka a ve zbývající výši bez stanoveného účelu, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši částka ve 120 měsíčních splátkách s pojištěním po částka. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil v období od datum do datum v 30 různých splátkách pouze částku částka. Pro prodlení žalovaného předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky označené jako č. hodnota – 231644612, a to neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka a poplatků a smluvní pokuty ve výši částka, celkem částky částka s příslušenstvím. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne datum uvedl, že ke smlouvě ze dne datum nebyla povinnost provádět úvěruschopnost žalovaného právními předpisy upravena a ve vztahu ke smlouvě ze dne datum popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce obě sporné pohledávky na žalobce s účinností ke dni datum. Přes výzvy a upomínky žalovaný dosud žalobci dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Ve vztahu k první pohledávce č. hodnota ze smlouvy o úvěru Flexikredit ze dne datum soud zjistil, že dne datum byla mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb a o povolení debetního zůstatku Flexikredit ve formě možnosti přečerpání běžného účtu žalovaného do stanoveného limitu částka. Podle další Dispozice ke smlouvě ze dne datum byl žalovanému povolen k běžnému účtu č. č. účtu debetní limit částka, který se žalovaný zavázal nepřekročit a splácet jej dohodnutým způsobem. Podle platební historie žalovaný přečerpal úvěrový limit ke dni datum a přes výzvy předchůdce ze dne datum a datum jej nesplácel. Předchůdce dopisem ze dne datum a datum oznámil žalovanému zrušení poskytování Flexikreditu. Podle výpisu z úvěrového účtu činil ke dni datum dosud debetní zůstatek na účtu ve výši částka k němuž je zapotřebí přičíst poluty a poplatky ve výši částka, což činí celkem částku částka. Předchůdce žalobce dopisem ze dne datum vypověděl žalovanému smlouvu o běžném účtu č. 01193434832/0600 a dopisem ze dne datum úvěrový dluh ve výši částka zesplatnil. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný přes výzvy a předžalobní upomínku úvěrový dluh žalobci uhradil.

5. Ve vztahu k druhé pohledávce č. hodnota soud z předložené písemné smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne datum zjistil, že se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli účelově vázaný úvěr na konsolidaci jeho předchozích závazků ve výši částka v celkové výši částka s tím, že zbývající část jistiny je neúčelový úvěr. Žalovaný se zase zavázal poskytnutou částku předchůdci žalobce vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 10% p.a. a RPSN 10,46 % v celkové výši částka formou 120 pravidelných měsíčních splátek po částka (splátka jistiny částka a úhrada pojištění částka), počínaje dnem datum do zaplacení. Podle čl. III. smlouvy měl předchůdce žalobce uhradit částku částka na číslo svého účtu č. účtu a zbývající část jistiny úvěru na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Smlouva byla dne datum podepsána oběma stranami. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení, z platební historie, z výpisu z úvěrového účtu a z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši částka tak, že částku částka převedl na svůj sjednaný účet č. č. účtu a zbývající částku částka na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Podle doplněného tvrzení žalobce ze dne datum a platební historie žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od datum do datum ve 30 nestejných splátkách celkem částku částka. Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud z žádosti žalovaného o úvěr ze dne datum zjistil, že žalovaný byl svobodný, od narození měl bydlet na adrese adresa, byl zaměstnán jako dělník- řemeslník u právnická osoba adresa na dobu neurčitou, jeho čistý průměrný měsíční příjem činil částku „částka“, měl pouze 1 zdroj příjmů a 2vyživovací povinnosti k neoznačeným osobám, „celkový měsíční příjem domácnosti měl být částka“ aniž by bylo uvedeno, od koho tento další zdroj příjmů pochází a pro koho je určen. Žalovaný měl předchozí dosud nesplacený úvěr podle smlouvy č. hodnota ve výši částka, který měl splácet ve výši částka měsíčně. Podle výpisu z běžného účtu za dobu od července do října 2019 žalovaný žádný příjem od tvrzeného zaměstnavatele právnická osoba adresa vůbec nepobíral. Příjmy měl pouze od právnická osoba bez uvedení, za co je žalovaný obdržel. Od firmy právnická osoba žalovaný obdržel v září 2019 částku částka, částka a částka (celkem částku částka a měl další příjem ze sporného úvěru ve výši částka), v srpnu 2019 měl žalovaný příjem ve výši částka a v červenci 2019 měl žalovaný příjem částka. Žalovaný měl konečný záporný zůstatek na účtu ke dni datum ve výši -částka, ke dni datum -částka a ke dni datum -částka. Žalovaný každý měsíc splácel úvěr č. hodnota ve výši částka a měl rovněž vysoké hotovostí výběry. Z vyjádření předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne datum soud dále zjistil, že žalovaný měl deklarovaný a ověřený měsíční příjem, avšak k jiné .žádosti o úvěr z neoznačeného data ve výši částka, měl mít 1 zdroj příjmů , měl být svobodný měl mít vlastní byt nebo dům, měl mít 2 vyživovací povinnosti a podíl na bydlení měl hradit ve výši 80%, avšak z neuvedené výše nákladů za vodné, stočné, elektriku, plyn, odpadky, internet případně příspěvek do fondu oprav apod. Měl také splácet dosavadní interní splátky ve výši částka u úvěrového rámce částka a výsledná měsíční splátka měla činit částka. Podle přílohy k tomuto vyjádření měl žalovaný ve skutečnosti splácet předchozí závazky z úvěru Flexikredit v celkové výši částka ve výši částka měsíčně, další úvěr Credit Card v celkové výši částka ve splátkách po částka měsíčně a další úvěr – konsolidace- doplnění- v celkové výši částka ve splátkách po částka měsíčně. Celkem měl žalovaný splácet předchozí závazky ve výši částka ve splátkách po částka měsíčně. Žalobce nebyl schopen ani v dodatečně stanovené lhůtě vysvětlit rozdíl mezi jediným tvrzeným příjmem žalovaného ve výši částka a „celkovým čistým příjmem domácnosti ve výši částka“ ani z jakého data byla předchozí jiná žádost o úvěr ani rozdíly mezi závazky žalovaného uvedené ve vyjádření předchůdce ze dne datum a přílohy k tomuto vyjádření. Stručně shrnuto. Z žalobcem předložených listin bylo prokázáno, že předchůdce žalobce ke dni uzavření sporné smlouvy datum pouze zaznamenal, že podle předchozí jiné nedatované žádosti o jiný úvěr měl mít žalovaný čistý měsíční průměrný příjem ve výši částka od zaměstnavatele právnická osoba Nic takového však nebylo v řízení prokázáno. Z výpisu z běžného účtu za měsíce červenec až září 2019 bylo prokázáno, že žalovaný měl sice příjem v celkové výši částka, avšak od někoho jiného, a z předložených dokladů nelze zjistit, zda firma právnická osoba byla skutečným zaměstnavatelem žalovaného a zda nestejné měsíční částky jsou skutečným pravidelným měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání anebo zda jde pouze o ojedinělé platby. Z žádných podkladů nebyly také zjištěny reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, na jídlo, ošacení, hygienu, na bydlení, energie, mobil, internet apod. Žalobcem předložené výpisy z běžného účtu žalovaného nic konkrétního nedokládají. Z vyjádření předchůdce žalobce ze dne datum je pouze zřejmé, že před uzavřením druhé sporné smlouvy ze dne datum měl žalovaný předchozí 3 dluhy ve výši částka, jež měl splácet ve splátkách po částka měsíčně, a u těchto dluhů nebylo raovněž jasné, zda je žalovaný řádně a včas splácí či nikoliv. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za předchozí 3 měsíce bylo také zjištěno, že žalovaný je soustavně se svým hospodařením v minusu. Dopisem ze dne datum předchůdce žalované zesplatnil úvěrový dluh žalovaného pro opakované porušování smluvních podmínek ke dni datum. Smlouvou ze dne datum ve znění příloh a dohody předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. O jejich postoupení informoval žalovaného předchůdce žalobce dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvu ze dne datum k úhradě sporných pohledávek nejpozději do datum zaslal žalobce žalovanému na adresu adresa, což doložil podacím lístkem ze dne datum.

7. Soud na první závazek ze smlouvy o kontokorentním úvěru Flexikredit ze dne datum aplikoval tehdy platnou právní úpravu, a to ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., podle které se věřitel zavázal, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy Flexikredit předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání jeho běžného účtu do limitu částka za sjednaných podmínek, které ale žalovaný nesplnil, neboť povolený úvěrový limit překročil a vzniklý debetní zůstatek nesplácel. Poněvadž nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku aktivně legitimovanému žalobci uhradil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku částka s příslušenstvím (odstavec I. výroku rozsudku).

8. Soud na druhý závazek ze smlouvy ze dne datum aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele u každé jednotlivé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen každý jednotlivý spotřebitelský úvěr bez větších problémů splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování každého úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění uvedených v bodu 5. rozsudku vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce se nenamáhal ani zjistit, natož ověřit, údaje o skutečnou výši pravidelných měsíčních příjmů žalovaného ani výši jeho běžných reálných výdajů. Z předložených dokladů nelze zjistit, zda byl žalovaný v rozhodné době skutečně zaměstnán u firmy právnická osoba a zda částky zaplacené na běžný účet žalovaného od září do října 2019 v nestejné výši jsou skutečně pravidelným měsíčním příjmem žalovaného, anebo jde o jednorázové platby. Žalovaný se vůbec nezajímal o reálné výdaje žalovaného a z vyjádření žalovaného ze dne datum a z běžného účtu žalovaného bylo pouze zjištěno, že žalovaný má závazky ve výši částka, jež měl splácet ve splátkách po částka měsíčně. Z žádných podkladů nebylo možné zjistit, zda tyto závazky splácí řádně a včas. Z podkladů pouze vyplynulo, že žalovaný byl v době před uzavřením sporné smlouvy soustavně v minusu. Již z těchto neúplných podkladů musel mít předchůdce žalobce hluboké pochybnosti o tom, zda bude žalovaný úvěr řádně splácet, což se ostatně projevilo. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný žalobci vrátil na úvěrový dluh pouze částku částka, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. adresa.068,84 Kč, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěrů, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka s příslušenstvím a dále částku částka, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny včetně příslušenství v celkové zaokrouhlené výši částka, byla mu přiznána jistina s příslušenstvím pouze v celkové výši částka a zamítnuta zbývající jistina s příslušenstvím ve výši částka. Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 16 % (od úspěchu 58 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 42 %) v celkové výši částka. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši částka, a dále účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, za návrh ve věci a za účast při jednání soudu dne datum) ve výši částka za každý ze 4 úkonů právní služby podle § 7 bod 6. cit. vyhl. ve výši částka, dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši částka za každý ze 4 úkonů právní služby, t.j. 4 x částka celkem částka částka, vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši částka. Další podání označené jako doplnění žaloby ze dne datum a datum považuje soud za neúčelně vynaložené úkony právní služby, neboť se jedná o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny v žalobě samotné. Celkové náklady řízení žalobce činily částku částka, z toho 16 % činí částku částka (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.