16 C 273/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 51 784,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované (dále také spotřebitel) domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba., adresa (dále jen předchůdce nebo žalobce) poskytl žalované na základě 2 smluv ze dne datum a datum celkem hodnota spotřebitelské úvěry. První úvěr byl ve výši částka za poplatek částka a žalovaná na něj vrátila částku částka. Druhý úvěr byl rovněž ve výši částka za poplatek částka a žalovaná na něj vrátila částku částka. Smlouvou ze dne datum předchůdce postoupil obě pohledávky na žalobce. Žalobce se nyní po žalované domáhá uhrazení nesplacených jistin úvěrů, poplatků, pokut a dalšího příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele jeho předchůdcem před uzavřením každé sporné smlouvy, zejména podkladů o zjišťování a posuzování reálných příjmů a reálných výdajů žalované. Žalobce předložil soudu pouze podklady o zjištěných příjmech žalované, ale podklady o zjištěných reálných výdajích, bez kterých nelze úvěruschopnost žalované vůbec provést, nepředložil ani konkrétní důkazy v tomto směru neoznačil.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Ve vztahu k první úvěrové smlouvě soud z písemné smlouvy ze dne datum č. hodnota zjistil, že se předchůdce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka za poplatek částka (úrok částka, poplatek za úvěr částka, poplatek za vyhodnocení úvěru částka a poplatek za osobní vymáhání dluhu částka), který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit v celkové výši částka ve 14 splátkách po částka měsíčně. Souhrnný poplatek činil 86 % z jistiny úvěru Podpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila převzetí částky částka v hotovosti. Podle skutkových tvrzení žaloby žalovaná předchůdci vrátila celkem částku částka. Z žádosti žalované o úvěr z datum, z pracovní smlouvy a ze mzdových lístků soud zjistil, že žalobce sice zjistil příjmy žalované ke dni uzavření sporné smlouvy, ale ve vztahu k reálným výdajům žalované za bydlení, jídlo, elektřinu, plyn, odpad, vodné, stočné, ošacení, dopravu, mobil, internet apod. předchůdce žádné podklady od žalované nevyžadoval, nezjišťoval ani neověřoval. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

6. Ve vztahu k druhé úvěrové smlouvě soud z písemné smlouvy ze dne datum č. hodnota zjistil, že se předchůdce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka za poplatek částka (úrok částka, poplatek za úvěr částka, poplatek za vyhodnocení úvěru částka a poplatek za osobní vymáhání dluhu částka), který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit v celkové výši částka ve 14 splátkách po částka měsíčně. Souhrnný poplatek činil 86 % z jistiny úvěru Podpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila převzetí částky částka v hotovosti. Podle skutkových tvrzení žaloby žalovaná předchůdci vrátila celkem částku částka. Z žádosti žalované o úvěr z datum, z pracovní smlouvy a ze mzdových lístků soud zjistil, že žalobce sice zjistil příjmy žalované ke dni uzavření sporné smlouvy, ale ve vztahu k reálným výdajům žalované za bydlení, jídlo, elektřinu, plyn, odpad, vodné, stočné, ošacení, dopravu, mobil, internet apod. předchůdce žádné podklady od žalované nevyžadoval, nezjišťoval ani neověřoval. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

7. Smlouvou ze dne datum ve znění příloh postoupil předchůdce sporné pohledávky na žalobce.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových zápůjček (úvěrů) v době uzavírání sporné smlouvy datum soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční průměrnou úrokovou sazbu 15,4 %, Raiffeisen Bank a.s. za 15,77 % a právnická osoba. za 19,6 %. Průměrná roční úroková sazba těchto bankovních domů činila ke dni datum zaokrouhleně 17 %. V době uzavírání druhé sporné smlouvy datum soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční průměrnou úrokovou sazbu 14 %, Raiffeisen Bank a.s. za 16,47 % a právnická osoba. za 19,7 %. Průměrná roční úroková sazba těchto bankovních domů činila ke dni datum zaokrouhleně 16,7 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Obě sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele před každou jednotlivou smlouvou posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěrů žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že úvěrový věřitel nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční výdaje žalovaného spotřebitele v období předcházejícímu uzavření každé sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod., přičemž bez zjištění a ověření reálných běžných výdajů nemohl věřitel vůbec úvěruschopnost žalovaného spotřebitele provádět. V podrobnostech soud odkazuje na body 5. a 6. rozsudku. Porušení této povinnosti věřitelem má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporné smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky ve výši částka, které představují 86 % z jistiny úvěru ve výši částka. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 17 % a 16,7 % ročně a žalobcem požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o přiměřené odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného zjevně lichevního poplatku by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá. Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalované částku částka, žalovaná předchůdci vrátila částku částka a zůstal nedoplatek ve výši částka. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalované částku částka, žalovaná předchůdci vrátila částku částka a zůstal nedoplatek ve výši právnická osoba Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. Celková částka částka, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelských úvěrů, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

16. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo adresa 17. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.