16 C 274/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, další pohledávky ve výši [částka] a dalšího úroku ve výši 102,7 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal vrátit v celkové výši [částka], formou 18 pravidelných měsíčních splátek po [částka], splatných vždy k 24 dni každého měsíce, počínaje měsícem říjen 2019, přičemž zápůjční úroková sazba činila 167,88 % ročně a RPSN 167,88 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného prověřil žalobce z dokladů a informací od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť žalobci uhradil pouze část závazku v celkové výši [částka] a dostal se do prodlení s úhradou dalších dohodnutých splátek. Podle bodu [číslo] smlouvy došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu částky [částka] (sestávající z původní dlužné jistiny úvěru [částka] navýšené o úrok ke dni zesplatnění [částka], ze smluví pokuty [částka], z nákladů [částka] a z poplatku za pojištění [částka]), smluvní pokuty ve výši [částka] a dohodnutého úroku, který žalobce požaduje„ pouze“ ve výši 102,7 % ročně z dlužné původní jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, co úrok dosáhne částky [částka].

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění Přílohy [číslo] o pojištění schopnosti splácet úvěr a Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne [datum], považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru [částka] se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku [částka] v 18 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 24. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 167,88 % ročně a RPSN 167,88 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však [částka]. V bodě [číslo]) návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Podle Přílohy [číslo] se smluvní strany dohodly na poplatku za pojištění schopnosti splácet úvěrový dluh ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný návrh včetně Přílohy podepsal a žalobce jej akceptoval dne [datum]. Podle doručenky bylo oznámení žalobce o schválení úvěru žalovanému doručeno dnem [datum]. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum].

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne [datum] na účet žalovaného částku [částka]. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta [celé jméno žalovaného], z níž je navíc zřejmé, že žalovaný zaplatil žalobci v době od [datum] do [datum] splátky v celkové výši [částka]. Od [datum] již žalovaný nic žalobci neuhradil. Podle obsahu žaloby si žalobce na poskytnutou jistinu úvěru [částka] z dosud uhrazené částky [částka] započetl pouze částku [částka] (rozdíl mezi poskytnutým úvěrem [částka] a požadovanou původní jistinou [částka]). Další uhrazenou částku si žalobce zaúčtoval na úroky, poplatky, případně na pojištění a na smluvní pokutu.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne [datum] formuláře žalobce [příjmení] klienta a Předsmluvní formulář, podle nichž se seznámil se všemi parametry a podmínkami úvěru a prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, není v úpadku a že je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum] neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti splácet, soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 385, což podle připojené legendy jde o kategorii II., u níž je menší riziko a lepší segment klientů. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že finanční potřeba činí částku [částka], celková výše úvěru má činit [částka], zápůjční úroková sazba byla stanovena na 167,88 % ročně a za poskytnutí úvěru měl žalovaný zaplatit celkem [částka]. [příjmení] příjem žalovaného ze zaměstnání u firmy Topos Prefa [obec] byl ve výši [částka] měsíčně. Podle záznamu byl pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou. Výdaje měl mít žalovaný ve výši [částka] měsíčně jako životní minimum, žalobci [právnická osoba] měl žalovaný hradit splátky z jiných závazků ve výši [částka] měsíčně, na bydlení u rodičů vynakládal pouze [částka] měsíčně. Na dopravu, kursy a záliby vynakládal pouze [částka] měsíčně. Pracovní smlouvu ze dne [datum] měl ale žalovaný (bydlící v [obec a číslo]) uzavřenou na dobu určitou do [datum] s místem výkonu práce závod Prefa v [obec]. Podle výplatní pásky měl žalovaný v červenci 2019 čistý měsíční příjem [částka] a v srpnu 2019 částku [částka]. Podle výpisu z účtu měl žalovaný obdržet od zaměstnavatele dne [datum] částku [částka] a v září 2019 částku [částka].

7. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od [datum] povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzev ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu ve výši [částka]. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení, tj. do [datum], s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal na poštu dne [datum].

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v září 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 10,8 %, [právnická osoba] 16,9 % a [právnická osoba] úvěry pod částku [částka] neposkytovala. Průměrná úroková sazba obou bankovních domů činila v rozhodném období 13,85 %.

9. Soud neprovedl žalobcem předložený listinný důkaz vyjádřením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] k problematice úročení pohledávek, neboť listina postrádala doložku znalce podle § 127a o. s. ř. a pouhé obecné vyjádření Mgr. Čápa jako soukromé třetí osoby k úvěru sjednaného až dlouho po zhotovení tohoto vyjádření nemohlo mít pro výsledek sporu žádný význam.

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které podle § 84 cit. zákona musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce se sice zabýval příjmy žalovaného, zjevně ale přehlédl, že žalovaný měl pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do [datum], což odporuje záznamu ve formuláři Hodnocení klienta, podle něhož měla být pracovní smlouva na dobu neurčitou. Pokud by žalobce skutečně nahlédl do předložené pracovní smlouvy, musel vědět, že žalovaný má zajištěný příjem pouze na 2 měsíce a není zřejmé, z čeho bude hradit dalších 16 (z celkem 18.ti) splátek. Žalobce navíc ani nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalovaného. Přitom je zřejmé, že žalovaný měl u žalobce další předcházející nesplacený úvěr, který hradil ve splátkách po [částka] měsíčně a po poskytnutí sporného úvěru jej stíhala povinnost splácet žalobci další splátky ve výši [částka], což činí celkem [částka] měsíčně. Reálné výdaje žalovaného na živobytí nejsou ve formuláři vůbec uvedeny. [příjmení] [částka] pro žalovaného představuje pouhé životní a existenční minimum podle zákona č. 110/2006 Sb. a slouží k porovnání se skutečnými výdaji na živobytí. Soudu je z řady předcházejících sporů žalobce s jinými úvěrovými dlužníky známo, že tuto zákonnou sazbu žalobce běžně používá, aniž by zjišťoval reálné náklady spotřebitele, a tím záměrně zkresluje výdajovou stránku žadatelů o úvěr. [příjmení] na bydlení údajně u rodičů ve výši [částka] měsíčně není ničím podložena, ani vyjádřením samotných rodičů, a s tímto nepodloženým údajem lze jakkoliv manipulovat. Další údaj o tom, že žalovaný vynakládá na dopravu, kurzy a záliby částku [částka] je zjevně nepravdivý. Žalovaný musel totiž dojíždět každý den do zaměstnání z [obec] do [obec], což činí tam a zpátky celkem 13 km, a soud nepředpokládá, že by žalovaný chodil do zaměstnání pěšky. Žalovaný podle formuláře neměl ani žádné výdaje na mobil ani na internet, jejichž používání přiznal v samotné úvěrové smlouvě. Z žalobcem předložených listin je zřejmé, že se ve skutečnosti reálnými výdaji žalovaného nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady, a reálnou úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí, neprověřoval. Takto postupoval se zřetelným záměrem poskytnout žalovanému požadovaný úvěr bez ohledu na jeho reálnou návratnost a svým neprofesionálním a zjevně neodborným postupem záměrně zkreslil úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavírá, že bez zjištění a ověření reálných výdajů žalovaného nemohl žalobce podle výše uvedené judikatury vůbec provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tudíž musel mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr vrátit. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je nepravdivé, neúplné, nepodložené a tudíž nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele bylo do právního řádu zakotveno zákonem č. 145/2010 Sb. s účinností od [datum], jež byl s účinností ode dne [datum] nahrazen zákonem č. 257/2016 Sb. Ani za dobu 10 let nebyl žalobce schopen řádně a s odbornou péčí provést zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 167,88 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z.

17. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

18. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba [právnická osoba], [právnická osoba] ve výši 13,85 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 167,88 % ročně byla cca 12 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

19. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z. Na takovém závěru pak nemůže nic změnit ani to, že žalobce po žalovaném požaduje„ pouze“ úrok ve výši 102,70 % ročně, neboť i ten je svou výší v rozporu s dobrými mravy.

20. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neplatného právního jednání (protiprávním užitím cizí hodnoty), a kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil (viz. § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 a násl. o.z.). Podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. je pak spotřebitel povinen věřiteli vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

21. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému do jeho dispozice částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci prokazatelně částku [částka]. Neuhrazený nedoplatek na poskytnuté jistině tak činí částku [částka].

22. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. (podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon), dále z principu poctivosti podle § 3 odst. 2 písm. c) o.z. (podle něhož nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých), z principu odborných znalostí podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1, k němuž se žalobce přihlásil, z principu podle § 6 odst. 2 o. z. (podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal a je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů) a ze zásad na ochranu spotřebitelů o ochraně spotřebitele jako slabší strany (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum], nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Soud dále vyšel ze speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož lze spotřebiteli uložit povinnost vrátit věřiteli pouze jistinu poskytnutého úvěru a nic více. Soud se ztotožnil se zcela přesvědčivými názory vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.4.2021, č.j. 15 Co 78/2021-91, na něž pro stručnost odkazuje.

23. Absolutní neplatnost sporné spotřebitelské úvěrové smlouvy způsobil samotný žalobce tím, že svým buď hrubě nedbalým přístupem, nebo také záměrně, nerespektoval zákonem mu uložené povinnost prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, která měla právě takovým případům neplacení předejít. Pokud by žalobce řádně uloženou povinnost splnil, nemohl by žalovanému úvěr vůbec poskytnout. Další důvod pro absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil samotný žalobce svojí hamižností, když úmyslně, za účelem dosažení maximálních zisků, vložil do textu smlouvy ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku 167,88 % ročně, přestože z předcházející právní úpravy i z judikatury velmi dobře věděl a vědět měl, že tak nemravně vysoký úrok způsobuje sám o sobě absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy, kterou lze označit za lichevní. Přesto tyto vysoce nemravné úroky po spotřebitelích požadoval a stále požaduje, a tím stále uvádí i další spotřebitele do omylu, respektive je podvádí, neboť spotřebitelé s ohledem na„ profesionalitu žalobce v oboru úvěrování“, k níž se žalobce přihlásil podle § 5 o.z., mohou nabýt přesvědčení, že takto požadované úroky jsou úroky obvyklými. Soudu je z úřední činnosti známo (např. z rozsudku KS [obec], pobočky [obec] č.j. 75 Co 78/2019-84, č.j. 75 Co 95/2020-154, č.j. 75 Co 216/2021-66, z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 47/2018-50, č.j. 15 Co/78-2021, z rozsudku NS ČR 33 Cdo 3575/2017, z nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] atp.), že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], tak i zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým soustavným nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalované. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou úvěrovou činnost.

24. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaný žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

25. Žalobce v řízení prokázal, že předal předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání k poštovní přepravě dne [datum]. Patnáctidenní lhůta k úhradě uplynula dnem [datum] a ode dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěrového dluhu a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

26. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za upomínky, smluvní pokuty apod.) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).