16 C 275/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 427 895,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a úrok 10,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, úrok 13,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum a datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že ve dnech datum, datum a datum uzavřel s žalovaným 3 spotřebitelské úvěrové smlouvy, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Na podkladě první smlouvy ze dne datum, č. hodnota o revolvingovém úvěru (dále jen smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum) poskytl žalobce žalovanému úvěr do limitu částka, který se žalovaný zavázal splácet dohodnutým způsobem a stanovený limit nepřekročit. Žalovaný ale sjednané podmínky nesplnil, povolený úvěrový limit překročil a vyčerpal celkem částku částka. Do dubna 2022 žalovaný zaplatil žalobci celkem částku částka. Přes výzvy a upomínky žalovaný zbývající dlužnou částku částka nezaplatil, proto žalobce zesplatnil úvěrový dluh ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím. Na podkladě druhé smlouvy o úvěru – splátkový úvěr na úhradu jiných předcházejících dluhů – ze dne datum, č. hodnota (dále jen smlouva o konsolidaci ze dne datum) poskytl žalobce žalovanému další úvěr ve výši částka za účelem úhrady dřívějších závazků žalovaného ve výši částka a ve zbývající výši částka bez stanoveného účelu, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši částka ve 107 měsíčních splátkách po částka v době od datum do datum. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil v době od září 2019 do května 2022 v různých splátkách pouze částku částka. Pro prodlení žalovaného žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Na podkladě třetí smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota (dále jen smlouva ze dne datum) poskytl žalobce žalovanému další neúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši částka v 94 měsíčních splátkách po částka v době od datum do datum. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil v období od března 2020 do května 2022 v různých splátkách pouze částku částka. Pro prodlení žalovaného žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne datum popsal, jak ke každé jednotlivé smlouvě s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Přes výzvy a upomínky žalovaný dosud žalobci dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první smlouvy ze dne datum, č. hodnota o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr do celkové výše úvěrového limitu částka, který se žalovaný zavázal splácet dohodnutým způsobem. Podle platební historie žalovaný přestal hradit úvěrové splátky v dubnu 2022 a do dne zesplatnění žalovaný měl uhradit jistinu částka s příslušenstvím v celkové výši částka, avšak ve skutečnosti vrátil žalobci pouze částku částka a zůstal nedoplatek ve výši částka (sestávající z nesplacené jistiny úvěru částka, úroků ve výši částka a poplatků ve výši částka). Dopisy ze dne datum a datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě nedoplatku. Poněvadž žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce dopisem ze dne datum zesplatnil úvěrový dluh ke dni datum. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný přes výzvy a předžalobní upomínku úvěrový dluh žalobci uhradil. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě, žalobce v doplnění žaloby ze dne datum pouze uvedl, že žalovaný ve své žádosti o úvěr v původní výši částka z neoznačeného dne pouze uvedl, že má příjem ve výši částka, že nemá žádné výdaje a že neplatí žádné splátky jiných dluhů. Z výpisu z účtu žalovaného žalobce ověřil příjmy žalovaného, sám podle svých „ekonomických modelů“ stanovil výdaje žalovaného na částku částka a dále sám zjistil, že v té době žalovaný splácel měsíčně dluhy z úvěru u žalobce ve výši částka, mimo žalobce ve výši částka a částka, celkem ve výši částka měsíčně. Přes výzvy ze dne datum a ze dne datum žalobce předložil soudu k důkazu o provádění úvěruschopnosti žalovaného pouze výpisy z účtu žalovaného, nic více. Z výpisů za březen a únor 2019 vyplynulo, že v březnu 2019 obdržel žalovaný mzdu ve výši částka a v dubnu řádně čerpaný kontokorent ve výši částka, že žalovaný splácel řadu úvěrů, a že z výpisů nelze zjistit běžné výdaje na živobytí, bydlení, energie apod. V březnu 2019 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši částka a konečný zůstatek ve výši -částka a v dubnu 2019 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -částka a konečný zůstatek ve výši -částka. Žalobce nepředložil soudu údajnou žádost žalovaného o úvěr ani další relevantní podklady k provádění úvěruschopnosti. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že žalobce přes nepravdivé údaje žalovaného v žádosti o úvěr nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení, na energie, dopravu, internet, mobil ani se nezabýval otázkou, zda zjištěné předchozí dluhy jsou úplné ani zda je splácel žalovaný řádně a včas. Žalobce tak řádně ani s odbornou péčí neprováděl úvěruschopnost žalovaného.

5. Z druhé smlouvy o konsolidaci ze dne datum, č. hodnota soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr v celkové výši částka na konsolidaci jeho předchozích dluhů vůči právnická osoba podle smlouvy ze dne datum ve výši částka, vůči právnická osoba. podle smlouvy ze dne datum ve výši částka, vůči právnická osoba podle smlouvy ze dne datum ve výši částka a vůči právnická osoba. podle smlouvy z neoznačeného dne ve výši částka, tj. v celkové výši částka s tím, že zbývající část jistiny je neúčelový úvěr. Žalovaný se zase zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 10,9 % p.a. a RPSN 11,94 % v celkové výši částka formou 107 pravidelných měsíčních splátek po částka, počínaje dnem datum do datum. Podle čl. 2. smlouvy měl žalobce uhradit částku částka označeným věřitelům a zbývající částku částka na běžný účet žalovaného a žalovaný měl hradit úvěrové splátky na účet žalobce č. č. účtu. V čl. 8 smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Smlouva byla dne datum podepsána oběma stranami. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému ve dnech od datum do datum úvěr ve výši částka dohodnutým způsobem. Podle doplněného tvrzení žalobce ze dne datum a platební historie žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od datum do datum ve splátkách celkem částka. Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě, žalobce v doplnění žaloby ze dne datum pouze uvedl, že žalovaný ve své žádosti o úvěr z neoznačeného dne pouze uvedl, že má příjem ve výši částka, že má výdaje ve výši částka a že neplatí žádné splátky jiných dluhů. Z výpisu z účtu žalobce ověřil příjmy žalovaného, sám podle svých „ekonomických modelů“ stanovil výdaje žalovaného na částku částka a dále sám zjistil, že v té době žalovaný splácel měsíčně dluhy z úvěru u žalobce ve výši částka po splátkách částka, ve výši částka ve splátkách po částka, a další úvěry mimo žalobce ve splátkách po částka, který měl být úvěrem konsolidován, ve splátkách po částka, který měl být úvěrem konsolidován, ve splátkách po částka, který měl být úvěrem konsolidován a další úvěr u žalobce ve splátkách po částka, který měl být úvěrem konsolidován. Celkové splátky činily částka měsíčně a nové splátkové zatížení mělo být částka. Přes výzvy ze dne datum a ze dne datum žalobce předložil soudu k důkazu o provádění úvěruschopnosti žalovaného pouze výpisy z účtu žalovaného. Z výpisů za červen, červenec a srpen 2019 vyplynulo, že žalovaný měl příjem ze mzdy v červnu 2019 ve výši částka, v červenci 2019 ve výši částka a v srpnu 2019 ve výši částka, že žalovaný splácel řadu úvěrů a že z výpisů nelze zjistit běžné výdaje na živobytí, bydlení, energie apod. V červnu 2019 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -částka a konečný zůstatek ve výši -částka, v červenci 2019 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -částka a konečný zůstatek ve výši -částka a v srpnu 2019 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -částka a konečný zůstatek ke dni datum po poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalobce nepředložil soudu údajnou žádost žalovaného o úvěr ani další relevantní podklady k provádění úvěruschopnosti. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že žalobce přes nepravdivé údaje žalovaného v žádosti o úvěr nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení, na energie, dopravu, internet, mobil ani se nezabýval otázkou, zda zjištěné předchozí dluhy jsou úplné ani zda je splácel žalovaný řádně a včas. Žalovaný byl přitom v období před uzavřením sporné smlouvy stále v minusu. Žalobce tak řádně ani s odbornou péčí neprováděl úvěruschopnost žalovaného. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Následným dopisem ze dne datum žalobce úvěrový dluh zesplatnil ke dni datum a vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

6. Ze třetí smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli neúčelový úvěr v celkové výši částka a žalovaný se zase zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 13,9% p.a. a RPSN 15,41 % v celkové výši částka formou 94 pravidelných měsíčních splátek po částka, počínaje dnem datum do datum. V čl. 8 smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Smlouva byla dne datum podepsána oběma stranami. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši částka dohodnutým způsobem. Podle doplněného tvrzení žalobce ze dne datum a platební historie žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od datum do května 2022 ve splátkách celkem částka. Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě, žalobce v doplnění žaloby ze dne datum pouze uvedl, že žalovaný ve své žádosti o úvěr z neoznačeného dne pouze sdělil, že má příjem ve výši částka, že má výdaje ve výši právnická osoba Kč na nájemné (nic více) a že hradí splátky jiných dluhů ve výši částka měsíčně. Z výpisu z účtu žalobce ověřil příjmy žalovaného, sám podle svých „ekonomických modelů“ stanovil výdaje žalovaného na částku částka a dále sám zjistil, že v té době žalovaný splácel měsíčně dluhy z úvěru u žalobce ve výši částka po splátkách částka, ve výši částka ve splátkách po částka, další úvěr ve splátkách po částka a dále mimo žalobce kreditní splátku s limitem částka po částka a kreditní splátku s limitem částka po částka. Celkové splátky činily částka měsíčně a nové splátkové zatížení mělo být částka. Přes výzvy ze dne datum a ze dne datum žalobce předložil soudu k důkazu o provádění úvěruschopnosti žalovaného pouze výpisy z účtu žalovaného. Z výpisů za prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020 vyplynulo, že žalovaný měl příjem ze mzdy v prosinci 2019 ve výši částka, v lednu 2020 ve výši částka a v únoru 2023 ve výši částka, že žalovaný splácel řadu úvěrů a že z výpisů nelze zjistit běžné výdaje na živobytí, bydlení, energie apod. V prosinci 2019 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -částka a konečný zůstatek na účtu -částka, v lednu 2020 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -částka a konečný zůstatek ve výši -částka a v únoru 2020 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu ve výši -částka a konečný zůstatek ke dni datum po poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalobce nepředložil soudu údajnou žádost žalovaného o úvěr ani další relevantní podklady k provádění úvěruschopnosti. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že žalobce přes nepravdivé údaje žalovaného v žádosti o úvěr nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení, na energie, dopravu, internet, mobil ani se nezabýval otázkou, zda zjištěné předchozí dluhy jsou úplné a zda je splácel žalovaný řádně a včas. Žalovaný byl přitom v období před uzavřením sporné smlouvy stále v minusu. Žalobce tak řádně ani s odbornou péčí neprováděl úvěruschopnost žalovaného. Po výzvách žalobce ze dne datum a datum žalobce dopisem ze dne datum úvěrový dluh zesplatnil ke dni datum a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporných smluv soud z vyjádření Monety Money bank a.s., Raiffeisen Bank as., právnická osoba. a ČSOB a.s. zjistil, že v dubnu 2019 poskytovaly obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu ve výši 14,55 %, 14,36 %, 13,22% a 14,9 %, což činí v průměru 14,25 %. V srpnu 2019 poskytovaly uvedené bankovní domy obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu 4,9 %, 9,33 %, 8,54 % a 10,9 %, což činí v průměru 8,41 %. V únoru 2020 poskytovaly uvedené bankovní domy obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu ve výši 5,4 %, 14,55 %, 12,96 %, a 14,9 %, což činí v průměru 11,95 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v dubnu 2019 celkem hodnota %, v srpnu 2019 celkem hodnota % a v únoru 2020 celkem hodnota %.

8. Soud na všechny tři sporné závazky aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Všechny sporné smlouvy o spotřebitelských úvěrech byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele u každé jednotlivé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen každý jednotlivý spotřebitelský úvěr bez větších problémů splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování každého úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění uvedených v bodu 4., 5. a 6. rozsudku vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé jednotlivé úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce se vůbec nenamáhal ani zjistit, natož ověřit, jaké má žalovaný reálné běžné výdaje za živobytí, na bydlení, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, vodné a stočné, za odpadky, za mobil, internet, dopravu aj. Žalobce se spokojil se zjevně lživými údaji žalovaného uvedenými v jeho údajných žádostech o úvěr, že v dubnu 2019 neměl žádné výdaje na živobytí a bydlení (tomu mohl uvěřit snad jen žalobce) ani nesplácel žádné dluhy, že v srpnu 2019 měl výdaje v pouhé výši částka na živobytí i bydlení a že nesplácel žádné dluhy a že v únoru 2020 měl žalovaný výdaje pouze na bydlení ve výši právnická osoba Kč (a žádné na živobytí) a že splácel dluhy ve splátkách po částka. Přitom sám žalobce si zjistil, že v dubnu 2019 žalovaný splácel dluhy minimálně ve výši částka měsíčně, v srpnu 2019 v minimální výši částka a v únoru 2020 ve výši částka. Přes výše uvedené žalobce se o reálné výdaje žalovaného nezajímal, nevyzýval žalovaného k předložení relevantních podkladů jako nájemní smlouvy, SIPO, vyúčtování vodného a stočného a energií apod. ani nevyzýval žalovaného k doložení všech jeho existujících závazků z úvěrů nebo zápůjček. Z žalobcem předložených výpisů z účtu žalovaného nelze nic ohledně běžných výdajů na živobytí i bydlení zjistit. Žalovaný byl se svým hospodařením každý měsíc (až na dobu poskytování úvěrů) v minusu, splácel řadu úvěrů a měl také řadu výběrů, které, jak je soudu z úřední činnosti známo, se často používají k úhradě dalších dluhů lichvářským firmám jako je právnická osoba apod. Přes 2 výzvy soudu žalobce žádné relevantní podklady prokazující řádné provádění úvěruschopnosti nepředložil. A objemný svazek výpisů z účtu předložil žalobce soudu se zjevným záměrem, ať si soud sám zjistí a ověří úvěruschopnost žalovaného. Jenže tak to nefunguje. Provádění úvěruschopnosti žalovaného před každou jednotlivou smlouvou prokazuje žalobce a nikoliv soud. Výpisy pouze posloužily k výše uvedeným zjištěním, na základě nichž musel mít žalobce hluboké a závažné pochybnosti o pravdomluvnosti žalovaného a o schopnosti žalovaného úvěrové dluhy dlouhodobě splácet, což se ostatně projevilo. Úvěrové smlouvy jsou tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné a na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl žalobce žalovanému na jistině částku částka, z níž žalovaný dosud žalobci nevrátil jistinu ve výši částka, že na podkladě druhé absolutně neplatné smlouvy ze dne datum poskytl žalobce žalovanému částku částka, kterou žalovaný žalobci vrátil ve výši částka a zůstal nedoplatek ve výši částka a že na základě třetí absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl žalobce žalovanému částku ve výši částka, kterou mu žalovaný vrátil ve výši částka a zůstal neuhrazený nedoplatek jistiny ve výši částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. adresa.684,71 Kč (součet částek 7.469,71, Kč, částka a částka) kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacené jistiny spotřebitelských úvěrů, které je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrových jistin (nebo zápůjček), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Poněvadž žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch a podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.