16 C 284/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – o konsolidaci půjček [číslo] na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalované účelově vázaný úvěr ve výši [částka] na konsolidaci ve smlouvě specifikovaných závazků žalované, jež se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 20 % p.a. v celkové výši [částka] formou 84 pravidelných měsíčních splátek po [částka], počínaje dnem [datum] do zaplacení. Předchůdce žalobce poskytl žalované dohodnutou částku bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků dne [datum]. Žalovaná avšak smluvené podmínky porušila, neboť žalobci uhradila pouze částku [částka]. Předchůdce žalobce proto úvěrový dluh zesplatnil. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu úvěrového dluhu ve zbývající výši [částka] (sestávajícího z jistiny úvěru [částka] a ze smluvního úroku z prodlení ke dni splatnosti ve výši [částka]) a na úhradu kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum] ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Na základě výzvy soudu ze dne [datum] k doplnění tvrzení a označení důkazů k provádění úvěruschopnosti žalované žalobce ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých bance žalovanou,. Žalovaná měla mít deklarovaný příjem [částka] a splácela své závazky v celkové výši [částka], přičemž externí závazky byly ve výši [částka]. K prokázání úvěruschopnosti označil důkaz žádostí o úvěr.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z žádosti žalované ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že se žalovaná obrátila v uvedený den na předchůdce žalobce se žádostí o konsolidaci 2 půjček u společnosti [právnická osoba] představující úvěr ve výši [částka] (na základě smlouvy [číslo] výše limitu úvěrového rámce činila [částka] a měsíční splátka [částka]) a dále u předchůdce žalobce [právnická osoba] představující úvěr ve výši [částka] (na základě smlouvy [číslo] výše úvěrového limitu činila částka [částka] a měsíční splátka [částka]). Za tímto účelem požádala o konsolidační úvěr ve výši [částka], který by se v případě jeho poskytnutí zavázala předchůdci žalobce splácet v 84 měsíčních splátkách po [částka] spolu s poplatkem za pojištění ve výši [částka]. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako dělník u [právnická osoba] a.s. [právnická osoba], že čistý příjem domácnosti za 3 měsíce činil částku [částka], hrubý roční příjem činil [částka], že má pouze 1 zdroj příjmů v domácnosti a že nemá děti. Žádost podepsal oprávněný zástupce předchůdce žalobci i žalovaná dne [datum] v 15:44 hodin.

5. Z předložené písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou pod číslem úvěrového účtu [číslo] soud zjistil, že se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované jako spotřebiteli účelově vázaný úvěr na konsolidaci jejích půjček ve výši [částka], jež byly specifikovány v čl. III. smlouvy jako závazek z předcházejícího úvěru u [právnická osoba] na účtu [bankovní účet] (ve výše označené výši [částka]) a dále půjčky od [právnická osoba] Credit ve výši [částka]. Finanční prostředky na úhradu obou závazků měly být převedeny na označené účty obou věřitelů s tím, že zbývající část jistiny je neúčelová. Žalovaná se zase zavázala poskytnutou částku předchůdci žalobce vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 20% p.a. a RPSN 22,6 % v celkové výši [částka] formou 84 pravidelných měsíčních splátek po [částka] (splátka jistiny [částka] a úhrada pojištění [částka]), počínaje dnem [datum] do zaplacení. Smlouvu podepsal oprávněný zástupce předchůdce žalobce a žalovaná dne [datum] v 15:57 hodin. V čl.

23. Produktových podmínek předchůdce žalobce se smluvní strany dohodly na tom, že v případě prodlení klienta s s úhradou svých závazků ze smlouvy je věřitel mimo jiné oprávněn zesplatnit úvěr a požadovat jeho okamžité vrácení. V Produktových podmínkách, Všeobecných obchodních podmínkách i Sazebníku poplatků se smluvní strany podrobně dohodly na jednotlivých podmínkách smlouvy o úvěru i na poplatcích za jednotlivé úkony i služby.

6. Z výpisů z úvěrového účtu žalované č. [bankovní účet], že ke dni [datum] měla žalovaná po splatnosti jistinu úvěru ve výši [částka], splatný úrok smluvní ve výši [částka], splatný úrok z prodlení – jistiny ve výši [částka], splatný úrok z prodlení – úroku ve výši [částka], a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši [částka].

7. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] u [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že v březnu 2013 obdržela žalovaná od svého zaměstnavatele [příjmení] [jméno] mzdu ve výši [částka] a na úhradu svých závazků uhradila mimo jiné dne [datum] pro [právnická osoba] Credit Czech částku [částka] a [částka] a dne [datum] pro neoznačeného věřitele částku [částka], přičemž pouze splátky úvěrů činily za tento měsíc [částka]. V dubnu 2013 obdržela žalovaná dne [datum] od svého zaměstnavatele [příjmení] [jméno] mzdu ve výši [částka] a na úhradu svých závazků uhradila mimo jiné dne [datum] pro [právnická osoba] Credit Czech částku [částka] a [částka] a dne [datum] pro neoznačeného věřitele částku [částka], přičemž pouze splátky úvěrů činily za tento měsíc [částka]. V květnu 2013 neobdržela žalovaná ani od [právnická osoba] AS žádný příjem a na úhradu svých závazků uhradila mimo jiné dne [datum] pro [právnická osoba] Credit Czech částku [částka] a [částka] a dne [datum] pro neoznačeného věřitele částku [částka], přičemž pouze splátky úvěrů činily za tento měsíc [částka]. Za květen 2013 neměla žalovaná žádný příjem, celkové výdaje činily [částka] a konečný zůstatek činil minus [částka]. Ze skutkových tvrzení žaloby soud zjistil, že žalobce poskytl žalované úvěr [částka], a pokud neuhrazená jistina úvěru činí částku [částka], pak žalovaná uhradila na úvěrový dluh celkem částku [částka]. Toto zjištění nebylo žádným z účastníků rozporováno.

8. Z oznámení předchůdce žalobce ze dne [datum] soud dále zjistil, že [právnická osoba] oznámila žalované zesplatnění sporného úvěru ke dni [datum] a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši [částka] ve stanoveném termínu. Smlouvou ze dne [datum] ve znění Přílohy [číslo] považuje soud za prokázané, že právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Dopisem ze dne [datum] oznámil předchůdce žalobce žalované postoupení sporné pohledávky na žalobce. Toto oznámení podal podle podacího archu k poštovní přepravě [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky [částka] s tím, že pro přesné vyčíslení dluhu k určitému dni má kontaktovat právního zástupce žalobce. Podle podacího archu podal žalobce předžalobní upomínku k poštovní přepravě dne [datum].

9. Smlouva o úvěru má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a spotřebitel požívá ochrany podle § 52 a násl. obč. zák. a zákona č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25.2.2013, z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 39 obč. zák. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům, a to z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. v platném znění uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato právní úprava je v zásadě shodná s následující právní úpravou podle zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016 dosud, proto lze použít i judikaturu soudů vycházející z nové právní úpravy.

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 145/2010 Sb. a zákona č. č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do dosud) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. i podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]. Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

14. I v případě, kdy bankovní nebo nebankovní poskytovatel poskytoval spotřebiteli úvěry nebo zápůjčky k úhradě předchozích dluhů, tj. k refinancování, je povinen zjišťovat, ověřovat i posuzovat úvěruschopnost spotřebitele podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. podle výše uvedených principů.

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce, na němž leží důkazní břemeno, neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. v platném znění. Žalobce se údajně zabýval příjmy žalované uvedené v její žádosti o úvěr ze dne [datum], podle níž měl její čistý měsíční příjem činit [částka] měsíčně. Je však zřejmé, že do výpisu z běžného účtu žalované za období 3 měsíců před uzavřením smlouvy ani nenahlédl. Jinak by musel zjistit, že žalovaná neměla v květnu 2013 žádný příjem, a to ani ze zaměstnání, a v dubnu a březnu 2013 pobírala mzdu ve výši [částka] a [částka]. V průměru za 3 měsíce tak žalovaná pobírala příjem pouze ve výši [částka] a nikoliv ve výši [částka], jak bylo uvedeno v žádosti. Pokud jde o výdaje na splácení dluhů, žalobce ve svém podání ze dne [datum] poukázal, že v době podání žádosti hradila žalovaná splátky dluhů v celkové výši [částka]. Pouhým nahlédnutím do výpisu z běžného účtu žalované by však předchůdce žalobce zjistil, že žalovaná hradila od března do května 2013 ve skutečnosti splátky dluhů ve výši [částka] měsíčně. Předchůdce žalobce se však vůbec nezabýval reálnými výdaji žalované na živobytí, tj. na jídlo, ošacení, hygienu, na bydlení, na plyn, elektřinu, na odvoz odpadků, na dopravu do zaměstnání, na vodné a stočné, na telefon, internet na záliby ani na koníčky. Přitom životní minimum pro žalovanou mělo podle § 3 zákona č. 110/2006 Sb. v tehdy platném znění činit částku [částka] a po připočtení žalobcem požadované částky splátek [částka] by pouhé výdaje na živobytí i dluhy činily částku [částka] ze zjištěného průměrného měsíčního příjmu [částka], a to bez ohledu na další neuvedené reálné výdaje. Soud tedy uzavírá, že předchůdce žalobce řádně nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované a podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. porušení této povinnosti má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci ani zbývající žalobou uplatněné nároky přiznat.

16. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem předběžně poučen případně poučen podle § 118a a násl. o.s.ř. o neprokázání provádění úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobce a o možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.

17. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní úkon se hledí, jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního úkonu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neplatného právního úkonu, a kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení podle § 450 odst. 1 a 2 obč. zák. vydat.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku [částka] a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce před podáním žaloby částku [částka].

19. Žalovaná zaúčtování vzájemných plnění sama nenavrhla. Soud proto provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Vyšel totiž ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, dále z principu poctivosti podle § 3 odst. 2 písm. c) o.z., podle něhož nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, z principu odborných znalostí podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1, k němuž se žalobce přihlásil, z principu podle § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal a ze zásad na ochranu spotřebitelů. Soud dále vyšel z principu, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, které upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 LZPS a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]). Přihlédl také k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

20. Po zaúčtování vzájemných plnění bylo prokázáno, že dosud neuhrazená jistina úvěru činí částku [částka]. Soud proto podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a podle § 450 odst. 1 a 2 obč. zák. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

21. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne [datum], v níž vyzýval žalovanou k úhradě dluhu, předal k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení výzvy žalované mohlo dojít ke dni [datum] a lhůta 3 dnů k úhradě uplynula dnem [datum]. Ode dne [datum] se tak žalovaná ocitla v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny s příslušenstvím ve výši [částka] (počítáno k datu rozhodnutí z jistiny [částka], z úroků [částka], z úroku z prodlení [částka], z úroku 20% [částka] a ze zákonného úroku z prodlení [částka]) a byla mu přiznána pouze jistina s příslušenstvím v celkové výši [částka] (počítáno k datu rozhodnutí z jistiny [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši [částka]). Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 40 % (od úspěchu 70 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 30 %) v celkové výši [částka]. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem [částka], a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem [částka], vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. Podání žalobce ze dne [datum] není účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť podle jeho obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], z toho 40 % činí zaokrouhleně částku [částka] (odstavec III. výroku rozsudku).