16 C 290/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši [částka] formou 60. týdenních splátek po [částka] (tj. [částka] měsíčně). Žalovaný úvěr ve výši [částka] vyčerpal, avšak dohodnuté splátky nehradil řádně a včas a žalobci vrátil pouze částku [částka]. K zesplatnění úvěrového dluhu proto došlo ke dni [datum]. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení částky [částka] představující neuhrazenou část jistiny úvěru a souhrnného poplatku. Úvěruschopnost žalovaného zjistil žalobce z databází neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou dokladů zaškrtnutých v evidenční kartě žalované, dálkovou kontrolou OP a RČ, nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, z platební historie a vyhodnocením příslušné lokality žalovaného.

2. Soud v projednávané věci rozhodoval z důvodu pandemie koronaviru podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný neměl proti tomuto postupu soudu námitky.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto:

4. Pokud jde o tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, tak z písemné smlouvy [číslo] ze dne [datum] uzavřené podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku ve výši [částka], z poplatku za zpracování úvěru [částka] a z poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka]), který se žalovaný zavázal žalobci splácet v celkové výši [částka] v 60. týdenních splátkách po [částka] ([částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná dnem [datum] a další splátky každý další 7. den. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně a RPSN činila 195,34 %. Žalovaný podpisem potvrdil, že převzal od žalobce v hotovosti částku [částka] Smlouva byla podepsána zástupcem žalobce i žalovaným. Podle písemných Smluvních podmínek, kapitoly o následcích za porušení povinností klientem, bodu 1) se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení klienta s jakoukoliv splátkou, vyzve žalobce klienta k úhradě dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů, a pokud klient tuto lhůtu nesplní, je žalobce oprávněn požadovat uhrazené celého úvěrového dluhu včetně příslušenství a smluvních pokut v době splatnosti nejbližší splátky.

5. Z evidenční karty klienta ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaný je vdovec, bydlí v nájmu, u žalobce má souběžný úvěr. Příjmy měl pouze z důchodu ve výši [částka] měsíčně a výdaje měsíčně za nájem ve výši [částka], za energie ve výši [částka], za spoření ve výši [částka] a za televizi [částka]. Na splátky jiného závazku splácel žalovaný žalobci částku [částka] měsíčně a dále vynakládal na jiné výdaje částku [částka] měsíčně. Uvedené údaje o příjmech a výdajích nebyly vůbec konkretizovány (označením důchodového výměru za jaké konkrétní období, smlouvu o nájmu, z níž by vyplývala čistá výše nájemného a výše ostatních nákladů souvisejících s bydlením. Z karty ani nevyplývá, že by žalovaný hradil poplatky za užívání svého mobilu, za léky, za jídlo, ošacení, hygienu apod. V kartě uvedená částka na bydlení v pouhé výši [částka] měsíčně představující údajně čisté nájemné, úhradu plynu, elektrické energie, vodné, stočné, za poplatky za odpady apod. se jeví soudu jako nepřiměřeně nízká. Evidenční karta klienta nebyla žádnými doklady podložena. Evidenční karta byla podepsána zástupcem žalobce a žalovaným.

6. Podle dalšího formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který podepsal žalovaný dne [datum], měl poskytovaný úvěr parametry shodné s výše uvedenou smlouvou o úvěru. Podle nedatované úvěrové historie žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku [částka]. Předžalobní upomínkou z neoznačeného dne žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. Z neverifikované počítačové sjetiny nebylo možno zjistit, zda ani kdy byla žalovanému předžalobní výzva z neoznačeného dne doručena.

7. Na projednávanou věc soud aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření sporné smlouvy.

8. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zákona č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje, nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

11. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s 84 až 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z jím předložených důkazů avšak pravdivost tohoto odvážného tvrzení vůbec nevyplývá. Z žalobcem předložené karty zákazníka je zřejmé, že žalovaný byl ke dni uzavírání smlouvy důchodce, vdovec a bydlel v nájemním bytu. Žalovaný měl pobírat důchod ve výši [částka] měsíčně, v kartě nebyly ale uvedeny elementární informace o tom, o jaký důchod se mělo vlastně jednat ani za jaké konkrétní období byl zjišťován. Pokud žalovaný měl vynakládat za bydlení a za náklady související s bydlením (t.j. na čisté nájemné, za plyn, elektřinu, vodné, stočné, za odvoz odpadků apod.) pouhou částku [částka] měsíčně, jde o částku evidentně účelově podseknutou, stejně jako další údajné výdaje na domácnost ve výši [částka] měsíčně. Pokud mělo jít o náklady na jídlo, ošacení, hygienu atp., pak tato částka neodpovídá ani životnímu minimu, které v té době bylo ve výši [částka]. V kartě chybí také reálné náklady za poplatky za telefonování mobilem, za léky, na koníčky atp. Údaje uvedené v kartě jsou nekonkrétní, neověřitelné, neúplné a nepodložené, tudíž nevěrohodné. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování úvěru zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněný nárok přiznat.

12. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné úroky i poplatky, které představují 77 % jistiny úvěru. Tyto souhrnné úroky i poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké úroky i poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

13. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci celkem částku [částka].

14. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 LZPS a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

15. Soud dále vyšel ze speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož lze spotřebiteli uložit povinnost vrátit věřiteli pouze jistinu poskytnutého úvěru a nic více.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému do jeho dispozice částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci celkem částku [částka]. Nedoplatek jistiny úvěru tak činí částku [částka].

17. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaný žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,5 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

18. Žalobce v řízení neprokázal, zda ani kdy se předžalobní výzva z neoznačeného dne dostala do dispozice žalovaného. Do jeho dispozice se prokazatelně dostala až výzva k úhradě ve formě žaloby, doručená žalovanému fikcí dne [datum]. Na úhradu dlužné částky měl žalovaný celkem 3 dny (což je kratší lhůta než 7 dnů v předžalobní upomínce) a po uplynutí této lhůty od [datum] vznikl žalobci nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III. rozsudku).