16 C 297/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, další úrok 25,85% ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení a další částku 5.000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] 2017 [číslo], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč za sjednaný úrok ve výši 28 % p.a. a souhrnný poplatek ve výši 4.500 Kč představující celkové náklady úvěru 7.300 Kč, jež se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši 17.300 Kč formou 13. měsíčních splátek po 1.300 Kč, přičemž první splátka byla splatná v následujícím měsíci po podpisu smlouvy a poslední ke dni [datum]. Žalovaný úvěr ve výši 10.000 Kč převzal dne [datum] v hotovosti, avšak dohodnuté splátky nehradil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení částky 10.000 Kč představující neuhrazenou jistinu, dále částky 5.000 Kč představující sníženou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně za prodlení s úhradou dlužné částky v období od [datum] do [datum] a příslušenství. Úvěruschopnost žalovaného zjistil předchůdce žalobce z databází a registrů dlužníků, rešerší v insolvenčního rejstříku a v centrální evidenci exekucí a z provedeného scooringu úvěrového specialisty žalobce. Smlouvou o prodeji části závodu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] (podle notářského zápisu notářky v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne ze dne [datum]) došlo k přechodu sporné pohledávky na [právnická osoba] Financial Services a,.s. [obec] a tato společnost smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na společnost [právnická osoba] [obec] a tato společnost smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto:

4. Pokud jde o tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, tak z písemné smlouvy [číslo] 2017 [číslo] ze dne [datum] uzavřené podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč za úroky ve výši 28% z poskytnuté jistiny za období poskytnutí úvěru a dále za„ poplatek za uzavření smlouvy“ ve výši 400 Kč, dále za„ poplatek za správu úvěru“ ve výši 2.200 Kč a za„ poplatek za hotovostní výběr splátek“ ve výši 1.900 Kč, jež představuje souhrnný poplatek ve výši 7.300 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci splácet v celkové výši 17.300 Kč v 13. měsíčních splátkách splatných vždy k 10. dni každého měsíce po 1.300 Kč, přičemž první splátka byla splatná následující měsíc po podpisu smlouvy a další vždy každý 10 den v následujících měsících. RPSN činila 189,38%. Žalovaný podpisem potvrdil, že převzal od žalobce v hotovosti částku 10.000 Kč. V čl. V. odst. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že pokud dlužník nesplní povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, věřitel může dlužníka vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů a v případě, že dlužník přes výzvu věřitele dlužnou splátku neuhradí, má věřitel právo prohlásit úvěr za zesplatněný podle stanovených pravidel. V čl. V. bod 4 smlouvy se smluvní strany dále dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek, je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky přičemž uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Smlouva byla podepsána zástupcem žalobce i žalovaným. Podle předpisu splátek ze dne [datum] při úvěru 10.000 Kč měla sazba měsíčních splátek činit částku 1.300 Kč měsíčně.

5. Pokud jde o vzájemné plnění obou účastníků, v čl. I. bod 1. smlouvy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal od žalobce v hotovosti částku 10.000 Kč. Podle tvrzení žalobce v žalobním návrhu žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil a toto tvrzení nebylo žádným důkazem vyvráceno.

6. Pokud jde o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce, soud z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne ze dne [datum] zjistil, že žalovaný s ní žije ve společné domácnosti na adrese [obec a číslo]. Podle pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a Hlídací a detektivní agenturou [právnická osoba] měl být žalovaný zaměstnán jako strážný od [datum] na dobu neurčitou a jeho měsíční mzda měla činit částku 11.000 Kč měsíčně. Podle výplatních pásků obdržel žalovaný od svého zaměstnavatele v srpnu 2017 po odpočtu exekuce ve výši 1.712 Kč čistou mzdu ve výši 11.126 Kč, v září 2017 po odpočtu exekuce ve výši 497 Kč čistou mzdu ve výši 9.560 Kč a v říjnu 2017 po odpočtu exekuce ve výši 1.436 Kč čistou mzdu ve výši 10.907 Kč. Za období od srpna 2017 do října 2017 pobíral žalovaný průměrnou měsíční čistou mzdu ve výši 10.531 Kč. Podle nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] do [datum] mezi pronajímatelem [jméno] [příjmení] a nájemkyní [příjmení] [jméno] měla nájemkyně hradit pronajímateli čisto nájemné ve výši 2.800 Kč měsíčně. Platby za elektřinu i za odpadky měla nájemkyně [příjmení] hradit sama přímo poskytovateli těchto služeb. Podle poštovní poukázky uhradila [jméno] [příjmení] dne [datum] nájem ve výši 2.800 Kč a za odběr elektřiny dne [datum] částku 1.300 Kč. Z žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] dále vyplývá, že žalovaný je zaměstnán, svobodný, v domácnosti mají být údajně 2 výdělečné osoby (aniž by bylo konkretizováno o které osoby se jedná) a 1 dítě do 6 let, měl bydlet v nájmu, průměrný měsíční příjem žalovaného u [právnická osoba] s.r.o. měl být 11.607 Kč měsíčně (výplatními pásky bylo ale doloženo, že ve skutečnosti pobíral 10.531 Kč měsíčně) a v rubrice průměrné měsíční příjmy žalovaného měly být ve výši 15.000 Kč, přestože nebylo uvedeno, o jaký dodatečný příjem a od koho se má jednat. Žalovaný dále uvedl, že jeho měsíční výdaje činí na bydlení částku 2.800 Kč, na energie 1.300 Kč, na stravování a výživné částku 3.500 Kč, ostatní výdaje 200 Kč, průměrné měsíční výdaje žadatele byly celkem 3.900 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti byly 7.800 Kč Tyto údaje měl předchůdce žalobce ověřovat z výplatních pásek, pracovní smlouvy, ze smlouvy a z pokladních dokladů. Žádost podepsal žalovaný. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že obsahuje parametry úvěru shodné s podmínkami uvedenými ve smlouvě. Z finanční analýzy zpracované zástupcem předchůdce žalobce [jméno] [příjmení] jako údajným finančním expertem na úvěry bylo prokázáno, že předchůdce žalobce při výpočtu vycházel z údajů, že výše volných finančních prostředků žadatele činí 11.607 Kč (přitom z předložených mzdových listů mohla zjistit, že ve skutečnosti žalovaný pobíral 10.531 Kč), že počet výdělečně činných osob v domácnosti byl 2 osoby, aniž byla označena druhá osoba (natož výše jejích údajných příjmů), že minimální výdaje na 1. osobu činily částku 3.200 Kč, na 2. osobu 2.900 Kč a na nezaopatřené dítě 1.800 Kč. Minimální měsíční výdaje domácnosti měly činit částku 7.900 Kč a na žadatele 3.950 Kč. Expertka tudíž uzavřela, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 6.657 Kč. Takzvaná finanční expertka přes úvěry„ jenom“ přehlédla, že přes skutečné příjmy 10.531 Kč měl žalovaný také další měsíční výdaje na bydlení ve výši 2.800 Kč, na energie ve výši 1.300 Kč a na ostatní (na vodné a stočné, na odpadky, na mobil, internet, dopravu do zaměstnání a záliby a koníčky) pouze ve výši 200 Kč, přičemž tomuto poslednímu údaji nemohl snad uvěřit nikdo, vyjma tzv. finanční expertky. Podle listiny Credit scoring ze dne [datum] předchůdce žalobce vypočetl, že žalovaný má celkem 16 bodů, což podle připojené legendy znamená, že mu lze poskytnout úvěr 10.000 Kč s měsíční splátkou 1.300 Kč.

7. Soud dále považuje za prokázané, že podle notářského zápisu notářky v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne ze dne [datum] došlo mezi společností [právnická osoba] [obec] a společností [právnická osoba] [obec] smlouvou ze dne [datum] k prodeji části závodu společnosti [právnická osoba] a v tomto důsledku k přechodu sporné pohledávky na společnost [právnická osoba] [obec] O tomto přechodu pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Tato společnost následně smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na společnost [právnická osoba] [obec] a tato společnost další smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na žalobce. O uskutečněných převodech byl žalovaný informován. Soud považuje za prokázané, že žalobce je v řízení aktivně legitimovaný. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 33.379,90 Kč. Podle podacího archu podal žalobce výzvu k poštovní přepravě dne [datum].

8. Na projednávanou věc soud aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření sporné smlouvy.

9. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které podle § 84 cit. zákona musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

13. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s 84 až 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z jím předložených důkazů avšak pravdivost tohoto odvážného tvrzení vůbec nevyplývá. Z žalobcem předložených mzdových listů žalovaného za období od srpna do října 2017 soud zjistil, že za tyto 3 měsíce činila čistá mzda žalovaného 11.126 Kč, 9.560 Kč a 10.907 Kč, což v průměru činí částku 10.531 Kč. Z nepochopitelných důvodů byl však v žádosti žalovaného i v analýzách žalobce uváděn jako čistý průměrný příjem 11.607 Kč. Z žádných provedených důkazů nebylo také zjištěno, že by [jméno] [příjmení], se kterou žil žalovaný ve společné domácnosti, pobírala jakýkoliv příjem, proto údaj v žádosti žalovaného že celkové příjmy domácnosti činí částku 15.000 Kč nebyl ničím podložen. Je tak zřejmé, že samotný žalobce zkreslil příjmy žalovaného, když namísto nesprávných částek 11.607 Kč případně 15.000 Kč měla být uvedena pouze částka 10.531 Kč. Z čestného prohlášení i z žádosti žalovaného bylo správně zjištěno, že žalovaný žije s [jméno] [příjmení] v nájemním bytu na adrese [obec a číslo] a podle poštovních poukázek je za užívání tohoto bytu hrazeno nájemné ve výši 2.800 Kč a elektřina ve výši 1.300 Kč, k jehož placení se žalovaný sám přihlásil. Náklady na bydlení tak činí 4.100 Kč, a to bez započítání vodného a stočeného a poplatků za odpad. Ve společné domácnosti měl bydlet žalovaný, [jméno] [příjmení] a 1 dítě do 15. let. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 110/2006 Sb. v tehdy platném znění činilo životní minimum na žalovaného 3.140 Kč, na [jméno] [příjmení] 2.830 Kč a na nezaopatřené dítě do 6 let věku 1.740 Kč, což činí celkem částku 7.710 Kč. Zjištěný příjem žalovaného a tudíž celé jeho domácnosti byl ve výši 10.541 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily na bydlení částku 4.100 Kč a na životní minimum všech 3 osob 7.710 Kč, což činí dohromady 11.800 Kč. Výdaje tak přesahovaly příjmy, a to bez zaúčtování dalších neuvedených reálných výdajů žalovaného na vodné, stočné, odpady, na mobil, internet, dopravu do zaměstnání a na koníčky apod. Již z těchto údajů musel předchůdce žalobce okamžitě zjistit, že žalovaný nebude viditelně schopen splácet splátky úvěru v požadované výši 1.300 Kč měsíčně. Za této situace byl předchůdce žalobce povinen si od žalovaného vyžádat další údaje a listiny osvědčující jeho reálné příjmy a výdaje nebo požadovaný úvěr neposkytnout. Předchůdce žalobce ale bez dalšího úvěr žalovanému poskytl. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by jeho předchůdce při poskytování úvěru zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněný nárok přiznat.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku 10.000 Kč a že žalovaný nevrátil předchůdci žalobce nebo žalobci ničeho.

15. Žalovaný dluží žalovanému pouze poskytnutou jistinu ve výši 10.000 Kč. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

16. Žalobce v řízení prokázal, že předal předžalobní upomínku ze dne [datum] k poštovní přepravě dne [datum]. Předpokládaná doba doručení byla ke dni [datum] a 3 dny k zaplacení skončily dnem [datum]. Ode dne [datum] tak žalovaný ocitl v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec I. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny s příslušenstvím ve výši 28.289 Kč (počítáno ke dni rozhodnutí z jistiny 15.000 Kč, ze zákonných úroků 2.872,9 Kč a z úroků 10.417 Kč) a byla mu přiznána pouze jistina s příslušenstvím v celkové výši 11.139 Kč (počítáno ke dni rozhodnutí z jistiny 10.000 Kč a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 1.139 Kč). Žalovaný měl tudíž ve věci větší procesní úspěch než žalobce (39%) a žalovanému (kterému nevznikly žádné náklady řízení) nelze povinnost k úhradě nákladů řízení uložit. Soud sice ve výroku III. rozsudku rozhodl tak že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku k rukám zastupujícího advokáta. Po provedení výpočtu ale soud zjistil, že by měl žalovanému uložit povinnost uhradit žalobci [příjmení] [jméno], což by byl vskutku zvláštní výrok. S ohledem na výše uvedené se soud domnívá, že není nic proti ničemu, že když nelze žalovanému uložit povinnost zaplatit žádnou částku a že žalovanému náklady řízení nevznikly, že soud použije standardně užívaný výrok zachycující podstatu, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku rozsudku).