16 C 299/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku 8.000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.547,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.546,85 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9.605,62 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 24,24 % ročně z částky 9.605,62 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 12.350 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit se souhrnným poplatkem s úroky ve výši 8.000 Kč, v celkové výši 18.000 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč (1.200 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 5.650 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 9.605,62 Kč a dlužných poplatků za služby ve výši 2.744,38 Kč včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši 2.000 Kč, poplatkem za administrativu ve výši 2.000 a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tj. v celkové výši 18.000 Kč, při RPSN 206,15 %, formou 60 týdenních splátek po 300 Kč (1.200 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodu 1 písm. a) – f) smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 400 Kč za písemnou upomínku a 1.000 Kč za osobní upomínku a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, podle čl. 1 bodu 2 smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem převzetí částky 10.000 Kč v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaná na úvěrový dluh uhradila do dne postoupení pohledávky na žalobce celkem částku 5.650 Kč. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaná byla údajně něčí partnerka, měla 2 nezaopatřené děti, měla se zdržovat v nájemním bytě na adrese [adresa žalované], měla mít příjmy ze zaměstnání u [právnická osoba] – [právnická osoba] v [obec] jako uklízečka ve výši 4.812 Kč měsíčně, měla dostávat dávky státní sociální podpory ve výši 10.381 Kč, 2.330 Kč a 10.357 Kč měsíčně. Žalovaná měla na bydlení vynakládat 14.860 Kč, na živobytí 9.500 Kč a měla splácet předchozí úvěry ve splátkách po 1.980 Kč měsíčně. Podle Dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] žalovaná prováděla úklidové práce a podle potvrzení obdržela za měsíc listopad 2019 částku 3.910 Kč, za prosinec 2019 částku 5.027 Kč a za leden 2020 částku 5.500 Kč. Podle rozhodnutí ÚP KP [obec] o poskytnutí příspěvku na živobytí i na bydlení v hmotné nouzi podle zák. č. 111/2006 Sb. ze dne [datum] byl žalované a dalším 5 osobám bydlících společně ([jméno] Gáborovi, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], celkem 2 dospělí a 4 děti) zvýšen příspěvek na živobytí od [datum] na částku 11.104 Kč měsíčně a podle dalšího rozhodnutí ÚP KP [obec] ze dne [datum] byl žalované a dalším 5 osobám bydlících společně ([jméno] Gáborovi, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]) od [datum] zvýšen příspěvek na bydlení na částku 10.499 Kč měsíčně. Podle výpisu z účtu žalovaná dále obdržela od ÚP KP [obec] dne [datum] částku 2.330 Kč a 7.204 Kč, dne [datum] částku 2.330 Kč a 5.736 Kč a dne [datum] částku 2.330 Kč a 3.583 Kč. Podle Dohody k nájemní smlouvě ze dne [datum] došlo k pronájmu označeného bytu žalované na dobu určitou od [datum] do [datum] a podle předpisu úhrad činilo nájemné včetně dalších poplatků za užívání bytu celkem částku 14.860 Kč měsíčně. Podle názoru soudu státní sociální příspěvky poskytnuté žalované a ostatním uvedeným osobám v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb. nemohou představovat pravidelný příjem žalované, z něhož by mohla být zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalované. Rovněž příspěvky na výživu nezletilých dětí jsou dávkami určenými pro tyto děti a nejsou příjmem žalované. Navíc pouhá skutečnost, že žalované byly poskytnuty dávky v hmotné nouzi, znamená, že žalovaná nemá dostatek příjmů ke splácení úvěru. Ze zjištěných skutečností muselo být předchůdci žalobce evidentně jasné, že žalovaná nebude schopna poskytovaný úvěr řádně splácet a v tomto případě neměl předchůdce žalobce žalované úvěr vůbec poskytovat. Pokud tak přesto učinil, porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

7. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce na žalobce, o čemž měla být žalovaná informována dopisem předchůdce žalobce ze dne [datum]. Předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž byla také výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do dne [datum], předal žalobce k poštovní přepravě [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila spornou částku žalobci.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v únoru 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,9 % do 18,9 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 11,9 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 21,9 %, Equa bank ve výši 13,53 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 19,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 16,8 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z.

11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalované sporný úvěr, přestože objektivně musel mít hluboké, doopravdy velmi hluboké pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr bez větších problémů splácet. Za situace, kdy žalobce musel z předložených a ověřených podkladů zjistit, že žalovaná spolu s osobami žijícími ve společné domácnosti pobírala dávky hmotné nouze na živobytí a na bydlení, což znamená, že neměla dostatečné příjmy ani na základní životní podmínky, a že v rozhodnou dobu měla průměrný příjem z dohody o pracovní činnosti pouze ve výši 4.812 Kč a současně další neuvedené výdaje na mobil, internet, odpadky, dopravu apod., nesměl podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěr poskytnou. Pokud tak přesto učinil, je úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

15. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky ve výši 8.000 Kč, které představují 80 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 16,8 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku [číslo] a že žalovaná vrátila na úvěrový dluh pouze částku 5.650 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 4.350 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 4.350 Kč, kterou žalovaná dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

17. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit žalobci částku 4.350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

18. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní výzvu, v níž byl uveden termín k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum], podal k poštovní přepravě dne [datum] a zaslal ji na adresu jejího trvalého bydliště. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci uhradila v termínu do [datum] ani dosud. Ode dne následujícího [datum] se žalovaná ocitla s úhradou dluhu v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).