16 C 30/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 82 353 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 293 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 55 931 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 224 Kč od [datum] do zaplacení, další částky ve výši 9 129,90 Kč a dalšího úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 60 546,03 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 506,80 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 60 546,03 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 219 225 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 82.353 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytl žalovanému úvěr ve výši 65.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 64,59 % p.a. při RPSN 87,59 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách po 4.337 Kč. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil úvěrový dluh pouze zčásti. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky [číslo] došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání nedoplatku úvěru ve výši 73.224 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 9.129,90 Kč a smluveného úroku. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění ve znění Přílohy [číslo] o pojištění schopnosti splácet ze dne [datum] ve znění příloh a Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne [datum] ve znění splátkového kalendáře, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 65.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 65.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 182.688 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 4.337 Kč (včetně pojištění), splatných vždy k 18. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 64,59 % ročně a RPSN 87,59 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200.000 Kč. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V příloze [číslo] ke smlouvě ve znění doplňků bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 531 Kč měsíčně. Žalovaný návrh včetně Příloh podepsal dne [datum] a žalobce návrh včetně příloh akceptoval dne [datum]. V Oznámení ze dne [datum] žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne [datum]. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou byl podepsán pouze žalovaným.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne [datum] na účet žalovaného částku 65.000 Kč. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta. Z obsahu karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od [datum] do dne [datum] celkem 11 splátek v celkové výši 47.707 Kč. Ode dne [datum] žalovaný již nic žalobci neuhradil.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne [datum] formulář žalobce„ Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum] neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti klienta splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 332, což podle připojené legendy znamená, že jde o 2. kategorii, u níž je menší riziko a lepší segment klientů. Podle formuláře žalobce [příjmení] klienta ze dne [datum] byla finanční potřeba žalovaného 150.000 Kč (žalovaný původně žádal o úvěr 150.000 Kč), přesto mu byl poskytnut úvěr 65.000 Kč, žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 16.553 Kč, jeho výdaje činily životní minimum ve výši 3.860 Kč, na bydlení údajně u rodičů vynakládal na nájemné i inkaso dohromady částku 4.000 Kč, žalovaný splácel předchozí dluh vůči žalobci ve výši 2.045 Kč měsíčně a neměl žádné další náklady na dopravu do zaměstnání, na kurzy ani na záliby. Žalovaný byl svobodny a byl zaměstnán u firmy [právnická osoba] [obec] na dobu neurčitou. Žádné informace ohledně výše celkových dluhů žalovaného vůči žalobci (které má splácet ve splátkách po 2.045 Kč měsíčně) ani zda je splácí řádně a včas nejsou v Hodnocení klienta uvedeny a žalobce se těmto údajům vyhnul i ve svém doplnění žaloby ze dne [datum]. Podle záhlaví smlouvy o úvěru se žalovaný na adrese svého trvalého bydliště [ulice a číslo] [obec] (shodným se záznamem z CEO) nezdržoval a jeho doručovací adresa byla jiná - [ulice a číslo] [obec]. Z údajů je zřejmé, že žalovaný se svými rodiči v rozhodné době nebydlel a že se žalobce uvedenými rozdílnými údaji o jeho bydlení vůbec nezabýval ani si neověřoval jejich pravdivost. Podle výpisu z vybraných údajů z účtu žalovaného vedeného u ČSOB za období od [datum] do [datum], měl mít žalovaný příjmy ze zaměstnání v březnu 2021 ve výši 14.121 Kč, v dubnu 2021 ve výši 16.609 Kč, v květnu 2021 ve výši 15.064 Kč a v červnu 2021 ve výši 17.986 Kč, což činí v průměru 15.945 Kč měsíčně. Žalobce žádné úplné výpisy z účtu žalovaného u ČSOB za dobu od března do června 2021, v nichž by byly zachyceny všechny příjmy a výdaje žalovaného, zjevně účelově soudu nepředložil. Dopisem ze dne [datum] žalovaný požádal žalobce o odložení 1 splátky z finančních důvodů. Žalobce této žádosti vyhověl a v příloze dopisu ze dne [datum] upravil splátkový kalendář o 1 splátku (49.) na datum [datum]. Žalobce nepředložil soudu žádné podklady, z nichž by vyplývalo, že zjišťoval a ověřoval reálné pravidelné běžné měsíční výdaje žalovaného na jeho stravu, ošacení, hygienu, na dojíždění do zaměstnání, na mobil, počítač, na bydlení, koníčky ani jeho další závazky z jiných úvěrových smluv. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaný poskytovateli úvěru konkrétně neuvedl ani nedoložil žádné své reálné výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani na bydlení ani že skutečně bydlí u rodičů případně jaké jsou jeho skutečné výdaje na nájem a náklady související s bydlením, bylo povinností žalobce tyto elementární údaje zjišťovat a jejich pravdivost ověřit. Pokud se však žalobce reálnými výdaji žalovaného ke dni uzavírání úvěrové smlouvy nezabýval, buď naprosto rezignoval na své zákonné povinnosti (což se jeví soudu jako méně pravděpodobné), nebo samotný žalobce úmyslně obchází smysl zákonného ustanovení § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť je mu zcela jedno, zda žalovaný reálně může poskytnutý úvěr vrátit či nikoliv. S ohledem na skutečnost, že žalobce soustavně (i v jiných řízeních) předkládá soudu pouze selektivně vybrané údaje o příjmech žalovaného a výdaje žalovaného odbývá pouhým odkazem na výši zákonného životního minima a nic dalšího nešetří, jeví se soudu varianta úmyslného obcházení citovaných ustanovení zákona za věrohodnou. Tak jako tak jdou obě uvedené varianty k tíži neodborného a neprofesionálního přístupu samotného žalobce. Soud tudíž uzavřel, že žalobce neprokázal, že s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Zjištěný opakovaný postup žalobce při poskytování úvěrů jde proti samotnému smyslu uvedených zákonných ustanovení.

7. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od [datum] povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení, tj. do [datum] s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal na poštu dne [datum].

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 3,5% do 22,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,1 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,9 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 11,49 %. Průměrná roční úroková sazba všech tří bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,83 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, na bydlení ani na jeho další závazky týkající se především splácení jeho dalších dluhů samotnému žalobci. Žalobce rovněž neověřoval pravdivost údaje, podle něhož žalovaný měl hradit za bydlení částku ve výši 4.000 Kč ani nezjišťoval, zda žalovaný skutečně bydlí u svých rodičů ani jakou částkou jim přispívá na bydlení. Pokud by žalovaný skutečně bydlel u svých rodičů, pak by jim nic nebránilo napsat o tom krátké potvrzení. Je rovněž obtížně uvěřitelné, že žalovaný nehradil žádné náklady např. na mobil či na internet, když číslo telefonu i internetová adresa je uvedena přímo v záhlaví smlouvy. Žalobce rovněž konkrétně neuvedl žádné údaje o celkové výši dluhu žalovaného ani zda jej splácí řádně a včas. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalovaného, což samo o sobě vylučuje, aby mohl řádně a s odbornou péčí provést ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem bylo ryze formální, zřetelně nedbalé a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 64,59 % ročně (a RPSN 87,59 %) na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z. 15 Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

16. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba [jméno] [příjmení] [jméno], [právnická osoba] a [právnická osoba] ve výši 12,83 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 64,59 % ročně byla cca 5 x vyšší než průměrná úroková sazba bankovních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

17. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku 65.000 Kč a že žalovaný vrátil žalobci částku 47.707 Kč. Žalovaný dosud žalobci nevrátil zbývající částku 17.293 Kč. Plnění, které žalobce žalovanému poskytl, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z.) vrátit (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vydat žalobci částku 17.293 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne [datum] obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do 15 dnů od odeslání, předal tentýž den k poštovní přepravě. Ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Ode dne [datum] se ocitl s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení v uvedené výši.

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).