16 C 305/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 20,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka] (kterou měla žalovaná převzít v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 20,98 % ročně v celkové výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka], celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku [částka] formou 43 týdenních splátek po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť neuhradila žádnou splátku. Žalobce pak požaduje po žalované vedle jistiny [částka], úroku [částka] a poplatků [částka] také smluvní úrok z jistiny ve výši 20,98 % ročně od [datum] (za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]) a zákonný úrok z prodlení z jistiny od [datum] (za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]). Žalobce v žalobě popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] došlo k postoupení sporné pohledávky vůči žalované z právního předchůdce na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala, a přestože podle obsahu žaloby je nárok zřetelně promlčen, žádnou námitku promlčení nevznesla.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o. s. ř. z důvodu probíhající pandemie koronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Na základě písemné smlouvy o půjčce ze dne [datum] (nikoli ze dne [datum], jak bylo uvedeno v žalobě) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalované zápůjčku ve výši [částka] v hotovosti a žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků uhradit souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]). Celkovou částku [částka] se žalovaná zavázala splácet ve 43 týdenních splátkách po [částka] (tj. celkem [částka] měsíčně). V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že žalovaná neuhradila žádnou dohodnutou splátku. Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány.

6. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měla žalovaná trvalý pobyt na adrese [adresa žalované], výběrní místo je uvedeno na adrese [adresa] adresa [adresa]. Žalovaná měla bydlet v nájemním bytu, jako zaměstnání bylo uvedeno, že je v domácnosti. Příjmy měla mít žalovaná ve výši [částka] ze mzdy, [částka] jako další příjmy a [částka] jako přídavky. U žalované bylo uvedeno nezaopatřené dítě narozené roku 2014. Výdaje měla žalovaná mít ve výši [částka] jako výdaje domácnosti a [částka] jako výdaje na telefon. Žalovaná byla vedena jako bývalý/stávající zákazník, bez aktivní půjčky, bez automobilu. V kartě nebyly konkrétně uvedeny žádné údaje o tom, u jakého zaměstnavatele by měla žalovaná pobírat mzdu [částka] měsíčně (zvláště když měla být v domácnosti), z čeho pocházely její další příjmy [částka] ani o jaký přídavek ve výši [částka] se jedná. Nebylo také uvedeno, ke které ze tří uvedených adres má žalovaná nájemní či ubytovací smlouvu a jaký vztah má k ostatním uvedeným adresám. V kartě pak nebyla uvedena žádná částka nájemného (proškrtnutá kolonka), ani co znamenají výdaje na domácnost [částka]. Zohledněny pak nebyly žádné výdaje žalované pro její nezaopatřené dítě. V kartě pak bylo poznačeno, že uvedené údaje byly prokazovány pouze občanským průkazem, nájemní/ubytovací smlouvou a výměrem státní podpory (u té však byla kolonka nevyplněna). Nekonkrétní a ničím nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné, a proto nejsou věrohodné.

7. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaná přes předžalobní výzvu ze dne [datum] spornou dlužnou částku žalobci uhradila.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

9. Smlouva ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2390 o. z. o zápůjčce a má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., z jehož ustanovení § 9 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce při poskytování zápůjčky žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zákona č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje, nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí běžného hlídače krav) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od [datum] dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

12. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho právní předchůdce posuzoval schopnost žalované poskytnutou zápůjčku řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K prokázání této skutečnosti označil a předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], z níž však nic takového nevyplývá. Naopak, z karty je zjevná hluboká neodbornost a finanční nezpůsobilost samotného právního předchůdce žalobce. Karta totiž obsahuje neúplné až zmatečné informace a skutečná finanční situace žalované zjevně nebyla náležitě zjištěna. U žalované jsou uvedeny tři různé adresy a informace, že má bydlet v nájemním bydlení. Není však vůbec uvedeno, na které adrese má žalovaná skutečně bydlet, s kým má nájemní smlouvu uzavřenu a údaj o výdajích na nájem není vyplněn (políčko je proškrtnuto). Dále je uvedeno, že žalovaná je v domácnosti, tedy nemá zaměstnavatele, nicméně je uveden příjem [částka] ze mzdy, aniž by bylo zřejmé, u jakého zaměstnavatele. Nejsou nijak specifikovány další příjmy [částka] ani přídavky [částka]. Výdaje na domácnost jsou uvedeny ve výši [částka] bez bližší specifikace, přičemž ale žalovaná má dítě narozené v roce 2014 a výdaje na výživu dítěte nejsou vůbec uvedeny. Právní předchůdce žalobce tedy nepostupoval s náležitou péčí a údaje uvedené v kartě jsou nekonkrétní, rozporuplné, ničím nepodložené a tudíž nevěrohodné. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjčky zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost smlouvy. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněný nárok přiznat.

13. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představují 59,1 % jistiny zápůjčky, ostatně jako v dalších obdobných sporech žalobce. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o. z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. vzájemně vrátit. V nyní projednávaném případě poskytl plnění pouze právní předchůdce žalobce ve prospěch žalobkyně, a to peněžní prostředky ve výši [částka], které byly předmětem smlouvy. Žalobkyně sama právnímu předchůdci žalobce ani žalobci žádné plnění neposkytla. Žalobce tedy má právo na vrácení plnění, které bylo žalované poskytnuto na základě absolutně neplatné smlouvy.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka], kterou mu žalovaná dosud ani zčásti nevrátila. Žalovaná tak dluží žalobci částku [částka].

16. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. uložil žalované povinnost vydat žalobci dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalovanou zavázal k úhradě zákonného úroku z prodlení od [datum], neboť právě od tohoto dne se zákonného úroku z prodlení domáhal žalobce.

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce (zápůjčce).

18. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měla žalovaná větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.