16 C 308/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru uzavřené elektronickými prostředky komunikace na dálku dne datum mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba s.r.o. obec a žalovaným, na jejímž základě měl předchůdce žalobce žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši částka, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit bez poplatku, s úrokem částka a bez RPSN, nejpozději do datum pod sankcí sjednaných smluvních pokut a tzv. oprávněných vynaložených nákladů za výzvy k úhradě ve výši„ částka týdně“. Žalovaný ale své smluvní povinnosti nesplnil, neboť dluh řádně nezaplatil. Smlouvou ze dne datum předchůdce pohledávku postoupil na žalobce, který nyní po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu ve výši částka i s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádným věrohodným důkazem neprokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne datum (ani jindy) platnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobcem předložená formulářová smlouva o úvěru neobsahuje vlastoruční ani elektronický podpis žalovaného, a v předložené smlouvě, která je podle obsahu dopředu vypracovaným formulářem, chybí nejen podpis, ale také jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu prohlášení nebo smlouvy nelze ani zjistit, kdo předchůdci žalobce údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto osobní údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat, neboť obdobné firmy s těmito osobními údaji obchodují, a použít je bez vědomí osoby, které se týkají. Nedostatek podpisu nemůže zhojit ani daňové přiznání žalovaného za rok 2016, předaného finančnímu úřadu téměř 4 měsíce před údajným uzavřením smlouvy, ani výpis z účtu neoznačeného majitele, který byl zřetelně zhotoven až po datu datum, tj. po údajném uzavření smlouvy. Z těchto podkladů nelze ani prokazatelně zjistit, zda se vůbec měly vztahovat k projednávané věci nebo k jiným, předchozím závazkům žalovaného. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

5. Žalobce navíc nepředložil soudu žádný věrohodný doklad o tom, že by tvrzená částka částka byla skutečně připsána datum (ani jindy) na účet žalovaného podle § 1957 o.z., aby s ní mohl nakládat. Z výpisu z neoznačeného účtu, do kterého sám žalobce viditelně zasahoval a manipuloval s jeho obsahem, ani z dalších předložených listin, žádná taková skutečnost objektivně nevyplývá.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku vyplývajícího buď z tvrzené smlouvy o zápůjčce ani z titulu bezdůvodného obohacení nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).