16 C 314/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 103.420 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 331 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku 76 089 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 465 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 790,94 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 20,74 % ročně z částky 42 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 741,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 152 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 22,08 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 103.420 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech [datum] a [datum] celkem 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o úvěru ze dne [datum], [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu se souhrnným poplatkem 16.000 Kč v celkové výši 36.000 Kč v 60. týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč (2.400 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku 10.000 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 20.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 6.000 Kč, tj. celkem částky 26.000 Kč včetně příslušenství. Pokud jde o druhou smlouvu úvěru ze dne [datum], [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 42.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu se souhrnným poplatkem 39.480 Kč v celkové výši 81.480 Kč v 80. týdenních hotovostních splátkách po 1.019 Kč (4.076 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku 4.060 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 42.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 35.420 Kč, tj. celkem částky 77.420 Kč včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval před uzavřením obou sporných smluv úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce obě sporné pohledávky na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu s úrokem ve výši 4.000 Kč, s poplatkem za administrativu ve výši 4.000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, tj. v celkové výši 36.000 Kč, při RPSN 206,15 %, formou 60. týdenních splátek po 600 Kč (2.400 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodech 1, 2 a 3 smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 2.000 Kč i nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním. Podle zákaznické karty ze dne [datum] měl žalovaný bydlet jako nájemník v samostatné domácnosti a jako starobní důchodce měl pobírat starobní důchod ve výši 12.282 Kč měsíčně, přičemž údajný doklad o výměře důchodu nebyl vůbec konkretizován ani datem ani dobou vyplacení důchodu a nebyl předložen. Žalovaný měl mít údajné měsíční výdaje ve výši 2.200 Kč na bydlení (na nájem, inkaso a energie), ve výši 3.900 Kč na živobytí (na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení) a ve výši 3.105 Kč na splácení předchozích úvěrů. Údajná nájemní smlouva nebyla ničím konkretizována a tudíž nebylo možno vůbec zjistit a ověřit, s kým a kdy byla uzavřena, jaká byla skutečná výše čistého nájemného ani v jaké výši měl žalovaný hradit náklady na elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpadky apod. Údajně předložené složenky o„ příjmech“ nebyly označeny ani datem ani údaji, co měly dokládat. Složenky o výdajích předchůdce žalobce po žalovaném vůbec nepožadoval. Rovněž údaj o měsíčních splátkách předchozích úvěrů ve výši 3.105 Kč a o údajné výši dluhu 23.000 Kč nebyl konkretizován ani věřitelem ani datem smlouvy ani výší úvěru ani nebyl ničím doložen. Nelze také uvěřit prázdné rubrice týkající se se ostatních výdajů, když je nabíledni, že žalovaný musel platit poplatky za mobil, internet apod. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného uvedené v zákaznické kartě jsou nekonkrétní, neúplné, nepodložené a tudíž neověřitelné. Žalobce tak ničím neprokázal, že řádně a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval příjmy a výdaje žalovaného a hodnotil jeho úvěruschopnost.

5. Z druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 42.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu s úrokem ve výši 7.140 Kč, s poplatkem za administrativu ve výši 8.400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 23.940 Kč, tj. v celkové výši 81.480 Kč, při RPSN 163,15 %, formou 80. týdenních splátek po 1.019 Kč (4.076 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodech 1, 2 a 3 smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 2.000 Kč i nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním. V čl. 9 smlouvy se smluvní strany dále dohodly, že částka ve výši 20.609 Kč bude určena na refinancování jiného předchozího dluhu vyplývajícího ze zcela jiné úvěrové smlouvy [číslo] (nejde o první smlouvu [číslo]) a žalovaný potvrdil, že na úvěrovou smlouvu ze dne [datum] převzal ve skutečnosti pouze částku 21.391 Kč (a nikoliv dohodnutou částku 42.000 Kč). Podle druhé zákaznické karty ze dne [datum] měl žalovaný bydlet jako nájemník v samostatné domácnosti a jako starobní důchodce měl pobírat starobní důchod již ve výši 15.823 Kč měsíčně, přičemž údajný doklad o nové výměře důchodu nebyl vůbec konkretizován ani datem ani dobou vyplacení důchodu ani nebyl předložen. Žalovaný měl mít údajné měsíční výdaje ve výši 2.200 Kč na bydlení (na nájem, inkaso a energie), ve výši 3.900 Kč na živobytí (na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení) a ve výši 2.700 Kč na splácení předchozích úvěrů, přičemž výše předchozích dluhů měla být nyní ve výši 20.000 Kč. Údajná nájemní smlouva nebyla ničím konkretizována a tudíž nebylo možno vůbec zjistit a ověřit, s kým a kdy byla uzavřena, jaká byla skutečná výše čistého nájemného ani v jaké výši měl žalovaný hradit náklady na elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpadky apod. Údajně předložené složenky o„ příjmech“ nebyly označeny ani datem ani údaji, co měly dokládat. Složenky o výdajích předchůdce žalobce po žalovaném vůbec nepožadoval. Rovněž údaj o měsíčních splátkách předchozích úvěrů nyní ve výši 2.700 Kč nebyl konkretizován ani věřitelem ani datem smlouvy ani výší úvěru ani nebyl ničím doložen. Rubrika týkající se se ostatních výdajů není vyplněna a zjevně zahaluje tajemství, v jaké výši žalovaný hradil výdaje na mobil a internet apod. Rovněž i tyto údaje o příjmech a výdajích žalovaného jsou nekonkrétní, neúplné, nepodložené a tudíž neověřitelné. Žalobce ani v tomto případě ničím neprokázal, že řádně a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval příjmy a výdaje žalovaného a hodnotil jeho úvěruschopnost.

6. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh a doplňků byly obě sporné pohledávky vůči žalovanému postoupeny z předchůdce na žalobce a o tomto postoupení byl žalovaný informován dopisem předchůdce ze dne [datum]. Předžalobní výzva žalobce ze dne [datum], v níž byl žalovaný požádán o zaplacení dluhu nejpozději do [datum], byla podle podacího lístku podána k poštovní přepravě dne [datum].

7. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů sjednávala [právnická osoba] prosinci 2020 úrokovou sazbu ve výši 19,9 % a v únoru 2021 úrokovou sazbu ve výši 13,9 %, [jméno] [příjmení] bank sjednávala v prosinci 2020 průměrnou úrokovou sazbu ve výši 13,1 % a únoru 2021 v průměrné výši 9,1 % a [právnická osoba] sjednávala úrokovou sazbu v prosinci 2020 a v únoru 2021 ve výši 13,29 % a Equa bank ve výši 11,85 % ročně. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních ústavů byla v prosinci 2020 ve výši 14,9 % a v únoru 2021 ve výši 12 %.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření sporných smluv a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Obě sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet každý spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen každý spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování každého úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal, že jeho předchůdce řádně zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou úvěrových smluv ze dne [datum] a [datum], natož s odbornou péčí. K oběma smlouvám žalobce předložil pouze nekonkrétní, částečně nevyplněné a ničím nepodložené zákaznické karty, z nichž nebylo možno pravdivost uvedených údajů o skutečných příjmech a výdajích žalovaného vůbec ověřit. Žalobce tak ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného každý poskytovaný úvěr vrátit. Obě úvěrové smlouvy jsou tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné a na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. Obě smlouvy o úvěru jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky, jež u smlouvy ze dne [datum] na úvěr 20.000 Kč byly ve výši 16.000 Kč a představovaly 80 % jistiny úvěru, a u smlouvy ze dne [datum] na úvěr 42.000 Kč byly ve výši 39.480 Kč a představovaly dokonce 94 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů v prosinci 2020 výši 14,9 % a v únoru 2021 výši 12 %. Sjednané poplatky a úroky více než 5 x a 7,8 x překračovaly obvyklou úrokovou sazbu. Souhrnné poplatky i úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaných úvěrů. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků i úroků by právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebiteli finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Z úřední činnosti je soudu známo, že tyto lichevní souhrnné poplatky v obdobné procentní výši sjednává předchůdce žalobce se spotřebiteli dlouhodobě zcela běžně a že žalobce je v této lichevní výši soudně vymáhá.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 20.000 Kč, že žalovaný předchůdci vrátil pouze částku 10.000 Kč a že nedoplatek na jistině zůstal ve výši 10.000 Kč. Podle druhé absolutně neplatné smlouvy ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému ve skutečnosti pouze částku 21.391 Kč, že žalovaný předchůdci vrátil pouze částku 4.060 Kč a že nedoplatek na jistině zůstal ve výši 17.331 Kč. Celkový nedoplatek z obou úvěrů činí částku 27.331 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 27.331 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje dosud nesplacené jistiny obou spotřebitelských úvěrů, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. 33 Cdo 3675/2021 i Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci č.j. 75 Co 287/2023-53 vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž„ v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku 27.331 Kč v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).