16 C 315/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 951 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 700 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku ve výši 8 251 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 614,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 374,34 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 212,12 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % p.a., úrok 18,76 % ročně z částky 5 212,12 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 9.951 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, číslo ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba obec (dále jen předchůdce nebo žalobce) a žalovanou, podle níž poskytl předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.691 Kč a s pojištěním ve výši 1.560 Kč, v celkové výši 15.251 Kč, při úrokové sazbě 88 % ročně a RPSN 227,21 %, v 52 týdenních splátkách po 294 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 5.300 Kč. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5.212,12 Kč a poplatku ve výši 4.738,88 Kč, celkem částky 9.951 Kč s příslušenstvím. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne datum popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. s odbornou péčí zjistit, ověřit a posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Důkazní břemeno k prokázání splnění této zákonné podmínky leží na žalobci a soud se jí musí zabývat z úřední povinnosti. Z žalobcem předložené zákaznické karty ze dne datum nebylo možno zjistit, z jakých konkrétních podkladů žalobce jako údajný profesionál v oboru úvěrování ověřoval správnost údajů žalované o jejích příjmech a výdajích, že je důchodkyní, že její měsíční příjmy činí částky 7.600 Kč, 6.323 Kč, a 9.000 Kč a že odhadovaná výše výdajů činí 8.000 Kč. Ničím nepodložené údaje ve smlouvě jsou neověřitelné, tudíž nevěrohodné a nelze z nich vycházet. Z důvodu nesplnění zákonných povinností samotným předchůdcem žalobce je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

4. Sporná smlouva je také absolutně neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky a pojištění v částce 8.251 Kč, jež představuje 118 % z jistiny úvěru ve výši 7.000 Kč. V rozhodnou dobu požadovala průměrnou úrokovou sazbu právnická osoba ve výši 19,9 %, právnická osoba ve výši 21,9 %, právnická osoba ve výši 15,63 % a právnická osoba ve výši 19,6 % ročně. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů byla ve výši 19,25 % ročně a žalobcem požadované poplatky ji překračují více než 6x. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného zjevně lichevního poplatku by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá. Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem by nebylo možno tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

5. Ze smlouvy o úvěru i z tabulky umoření bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku 7.000 Kč a že žalovaná vrátila předchůdci částku 5.300 Kč. Nevracená jistina úvěru tak činí částku 1.700 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. příjmení 1.700 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Žalobce je ve sporu aktivně legitimovaný na podkladě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne číslo ve znění příloh, kterou předchůdce postoupil spornou pohledávky na žalobce.

6. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. 33 Cdo 3675/2021 i Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci č.j. 75 Co 287/2023-53 vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž„ v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalované přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

7. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku 1.700 Kč v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

8. Ve zbývajícím rozsahu částky 8.251 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o úroky, poplatky, smluvní pokuty i náklady, kterých se žalobce domáhá na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měla větší procesní úspěšnost žalovaná, které však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.