16 C 317/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 162 852,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %, úrok 14,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a úrok 14,4 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že ve dnech datum a datum (správně datum) uzavřel s žalovaným 2 spotřebitelské úvěrové smlouvy, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Na podkladě první smlouvy ze dne datum, č. hodnota o poskytnutí úvěru na úhradu předchozích dluhů (dále jen smlouva o konsolidaci ze dne datum) poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši částka za účelem úhrady dřívějších závazků žalovaného ve výši částka a ve zbývající výši částka bez stanoveného účelu, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši částka ve 108 měsíčních splátkách po částka v době od datum do datum. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil v době od února 2017 do července 2022 v různých splátkách pouze částku částka. Pro prodlení žalovaného žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Na podkladě druhé smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota (dále jen smlouva ze dne datum) poskytl žalobce žalovanému další neúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši částka v 84 měsíčních splátkách po částka v době od datum do datum. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil v období od listopadu 2019 do července 2022 v různých splátkách pouze částku částka. Pro prodlení žalovaného žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Žalobce také popsal, jak ke každé jednotlivé smlouvě s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Přes výzvy a upomínky žalovaný dosud žalobci dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první smlouvy o konsolidaci ze dne datum, č. hodnota soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr v celkové výši částka na konsolidaci jeho předchozích dluhů vůči právnická osoba podle smlouvy č. hodnota ve výši částka a podle smlouvy č. hodnota ve výši částka, tj. v celkové výši částka s tím, že zbývající část jistiny částka je neúčelový úvěr. Žalovaný se zase zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 14,9 % p.a. a RPSN 16,53 % v celkové výši částka formou 108 pravidelných měsíčních splátek po částka, počínaje dnem datum do datum. Podle čl. 2. smlouvy měl žalobce uhradit částku částka na své účty a zbývající částku částka na běžný účet žalovaného a žalovaný měl hradit úvěrové splátky na účet žalobce č. č. účtu. V čl. 8 smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Smlouva byla dne datum podepsána oběma stranami. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši částka dohodnutým způsobem. Podle tvrzení žalobce a platební historie žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od datum do datum ve splátkách celkem částka. Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě, soud z listiny žalobce označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum“ zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr z neoznačeného dne pouze uvedl, že má příjem ve výši částka, že nemá žádné výdaje a že neplatí žádné splátky jiných dluhů. Z výpisu z účtu žalobce ověřil příjmy žalovaného, sám podle svých „ekonomických modelů“ stanovil výdaje žalovaného na částku částka a dále sám zjistil, že v té době žalovaný splácel měsíčně dluhy z úvěru u žalobce ve výši částka po splátkách částka, ve splátkách částka, když úvěr měl být konsolidován, a další úvěr ve splátkách po částka, když úvěr měl být také konsolidován. Splátka nového úvěru měla činit částka a nové splátkové zatížení činilo částka. Přes výzvu soudu žalobce předložil k důkazu o provádění úvěruschopnosti žalovaného pouze výpisy z účtu žalovaného. Z výpisů za červenec až prosinec 2016 vyplynulo, že žalovaný měl v uvedeném období příjem ze mzdy v červenci 2016 ve výši částka, v srpnu 2016 ve výši částka, v září 2016 ve výši částka, v říjnu 2016 ve výši částka, v listopadu 2016 ve výši částka a v prosinci 2016 ve výši částka, což v průměru činí částka měsíčně. Žalovaný ale také splácel úvěry a měl další výběry v hotovosti s tím, že v době od července 2016 do prosince 2016 byl pravidelně každý měsíc v minusu v rozpětí od -částka do -částka. Z výpisu nelze zjistit běžné výdaje na živobytí, bydlení, energie apod. Žalobce nepředložil soudu údajnou žádost žalovaného o úvěr ani další relevantní podklady k provádění úvěruschopnosti. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že žalobce přes nepravdivé údaje žalovaného v žádosti o úvěr nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení, na energie, dopravu, internet, mobil ani se nezabýval otázkou, zda zjištěné předchozí dluhy jsou úplné ani zda je splácel žalovaný řádně a včas. Žalovaný byl přitom v období před uzavřením sporné smlouvy stále v minusu. Žalobce tak řádně ani s odbornou péčí neprováděl úvěruschopnost žalovaného. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Následným dopisem ze dne datum žalobce úvěrový dluh zesplatnil ke dni datum a předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

5. Z druhé smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli neúčelový úvěr v celkové výši částka a žalovaný se zase zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 14,40 % p.a. a RPSN 15,63 % v celkové výši částka formou 84 pravidelných měsíčních splátek po částka, počínaje dnem datum do datum. V čl. 8 smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši částka dohodnutým způsobem. Podle tvrzení žalobce a platební historie žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od datum do července 2022 ve splátkách celkem částka. Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě, soud z listiny žalobce označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum“ zjistil, že sám žalobce si podle „předcházející“ žádosti o úvěr z neoznačeného dne vypočetl, že žalovaný má příjem ve výši částka. Žalobce sám podle svých „ekonomických modelů“ stanovil výdaje žalovaného na částku částka a dále sám zjistil, že v té době žalovaný splácel měsíčně dluhy z kontokorentního úvěru u žalobce do limitu částka hrazeného po splátkách částka a dalšího úvěru hrazeného ve splátkách po částka, že splátka nového úvěru měla činit částka a splátkové zatížení mělo činit částka. Přes výzvu soudu žalobce předložil k důkazu o provádění úvěruschopnosti žalovaného pouze výpisy z účtu žalovaného. Z výpisů za srpen až listopad 2019 vyplynulo, že žalovaný měl v uvedeném období příjem ze mzdy v srpnu 2019 ve výši částka, v září 2019 ve výši částka, v říjnu 2019 ve výši částka a v listopadu 2019 ve výši částka, což v průměru činí částka měsíčně. Žalovaný ale také splácel úvěry a měl další výběry v hotovosti s tím, že v době od srpna 2019 do začátku listopadu 2019 byl pravidelně každý měsíc v minusu v rozpětí od -částka do -částka. Z výpisů nelze zjistit běžné výdaje na živobytí, bydlení, energie apod. Žalobce nepředložil soudu údajnou žádost žalovaného o úvěr ani další relevantní podklady k provádění úvěruschopnosti. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že žalobce přes nepravdivé údaje žalovaného v žádosti o úvěr nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval běžné reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení, na energie, dopravu, internet, mobil ani se nezabýval otázkou, zda zjištěné předchozí dluhy jsou úplné ani zda je splácel žalovaný řádně a včas. Žalovaný byl přitom v období před uzavřením sporné smlouvy stále v minusu. Žalobce tak řádně ani s odbornou péčí neprováděl úvěruschopnost žalovaného. Dopisem ze dne 25.20.2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Následným dopisem ze dne datum žalobce úvěrový dluh zesplatnil ke dni datum a předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

6. Soud na oba sporné závazky aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

7. Obě sporné smlouvy o spotřebitelských úvěrech byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele u každé jednotlivé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen každý jednotlivý spotřebitelský úvěr bez větších problémů splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování každého úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

9. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

10. Ze shora uvedených skutkových zjištění uvedených v bodu 4. a 5. rozsudku vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé jednotlivé úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce se vůbec nenamáhal ani zjistit, natož ověřit, jaké má žalovaný reálné běžné výdaje za živobytí, na bydlení, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, vodné a stočné, za odpadky, za mobil, internet, dopravu aj. Žalobce se spokojil se zjevně lživými údaji žalovaného uvedenými v jeho údajných žádostech o úvěr, že v lednu 2017 neměl žádné výdaje na živobytí a bydlení (tomu mohl uvěřit snad jen žalobce) ani nesplácel žádné dluhy, že někdy před uzavřením smlouvy ze dne datum žalobce vyšel z předchozí žádosti o jiný úvěr v níž o nákladech na bydlení, živobytí, dalších závazků atd. nebyla ani zmínka (případně že rovněž nesplácel žádné dluhy a neměl žádné náklady na živobytí ani bydlení) Přitom sám žalobce si zjistil, že v lednu 2017 žalovaný splácel dluhy minimálně ve výši částka měsíčně a v listopadu 2019 v minimální výši částka. Přes výše uvedené žalobce se o reálné výdaje žalovaného nezajímal, nevyzýval žalovaného k předložení relevantních podkladů jako nájemní smlouvy, SIPO, vyúčtování vodného a stočného a energií apod. ani nevyzýval žalovaného k doložení všech jeho existujících závazků z úvěrů nebo zápůjček. Z žalobcem předložených výpisů z účtu žalovaného nelze nic ohledně běžných výdajů na živobytí i bydlení zjistit. Žalovaný byl se svým hospodařením každý měsíc (až na dobu poskytování úvěrů) v minusu, splácel řadu úvěrů a měl také řadu výběrů, které, jak je soudu z úřední činnosti známo, se často používají k úhradě dalších dluhů lichvářským firmám jako je právnická osoba apod. Přitom bez zjištění a ověření běžných reálných výdajů žalovaného nemohl žalobce úvěruschopnost žalovaného vůbec posuzovat. Tzv. „ekonomický model“ žalobce neobsahující reálné výdaje žalovaného je pouhou chimérou (přeludem, klamem), z níž nelze reálnou úvěruschopnosti žalovaného stanovit. Přes výzvu soudu žalobce žádné relevantní podklady prokazující řádné provádění úvěruschopnosti nepředložil. A pouhé výpisy z účtu předložil žalobce soudu se zjevným záměrem, ať si soud sám zjistí úvěruschopnost žalovaného. Jenže tak to nefunguje. Provádění úvěruschopnosti žalovaného před každou jednotlivou smlouvou prokazuje žalobce a nikoliv soud. Výpisy pouze posloužily k výše uvedeným zjištěním, na základě nichž musel mít žalobce hluboké a závažné pochybnosti o pravdomluvnosti žalovaného a současně o schopnosti žalovaného úvěrové dluhy dlouhodobě splácet, což se ostatně projevilo. Úvěrové smlouvy jsou tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné a na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

11. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl žalobce žalovanému na jistině částku částka a že žalovaný žalobci vrátil celkem částku částka, tedy více, než byla jeho zákonná povinnost. Na podkladě druhé absolutně neplatné smlouvy ze dne datum poskytl žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný žalobci vrátil částku částka a zůstal nedoplatek na jistině ve výši částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. Částka částka, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu druhého spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

12. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

14. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Poněvadž žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch a podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.