16 C 319/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 098 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 18 752 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 038 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 90,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 26 038 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši 238,68 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 23 038 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a další částky ve výši 3 060,40 Kč a dalšího úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,63 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,63 % p.a. z částky 24 810,93 Kč od datum do datum ve výši 342,56 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,63 % p.a. z částky 23 941,65 Kč od datum do datum ve výši 909,04 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,63 % p.a. z částky 20 941,65 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 87 724 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 26.098 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum, číslo poskytl žalovanému úvěr ve výši 26.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 64,63 % p.a. při RPSN 87,65 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách po 1.676 Kč. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil úvěrový dluh pouze zčásti. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky číslo došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání dalšího nedoplatku úvěru ve výši 23.038 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 3.060,40 Kč a smluveného úroku. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo ze dne datum ve znění Dodatku číslo ze dne datum ve znění Přílohy číslo o pojištění schopnosti splácet ze dne datum ve znění příloh a Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne datum ve znění splátkového kalendáře, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 26.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 26.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 73.104 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1.676 Kč (včetně pojištění), splatných vždy k 12. dni každého měsíce v době od datum do datum, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 64,62 % ročně a RPSN 87,65 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200.000 Kč. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V Dodatku číslo byl dohodnut způsob uzavření a podepsání smlouvy a dalších souvisejících listin formou komunikace na dálku jedinečným číselným kódem (dále jen elektronický podpis). V příloze číslo ke smlouvě ve znění doplňků bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 153 Kč měsíčně. Žalovaný návrh včetně Dodatku a Příloh elektronicky podepsal dne datum a žalobce návrh včetně dodatku akceptoval dne datum. V Oznámení ze dne datum žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru ve znění Dodatku číslo s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne datum. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu ve znění Dodatku číslo dne datum. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou nepodepsal žalobce ani žalovaný.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne datum na účet žalovaného částku 26.000 Kč. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta jméno příjmení. Z obsahu karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od datum do dne datum částku 21.714 Kč. Ode dne datum žalovaný již nic žalobci neuhradil.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný elektronicky podepsal dne datum formulář žalobce„ Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru příjmení ze dne datum neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny ze dne datum obsahující hodnocení schopnosti klienta splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 397, což podle připojené legendy znamená, že jde o 2. kategorii, u níž je menší riziko a lepší segment klientů. Podle formuláře žalobce příjmení klienta ze dne datum byla finanční potřeba žalovaného 100.000 Kč, přesto mu byl poskytnut úvěr 26.000 Kč, žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 28.200 Kč, jeho výdaje činily životní minimum ve výši 3.860 Kč a na bydlení u rodičů vynakládal na nájemné i inkaso dohromady částku 2.603 Kč. Žalovaný neměl žádné dluhy z úvěrů, ze splátek ani z leasingu ani nedlužil žalobci příjmení jméno, neměl žádné další náklady na dopravu do zaměstnání, na kurzy ani na záliby. Žalovaný byl svobodny a byl zaměstnán u firmy Trelleborg příjmení příjmení se sídlem v obec na dobu neurčitou. Podle potvrzení obec spořitelny měl žalovaný od firmy Trelleborg příjmení příjmení příjmy ze mzdy za 4/ 2021 ve výši 16.941 Kč, za 5/ 2021 ve výši 29.694 Kč, za 6/ 2021 ve výši 30.535 Kč a za 7/ 2021 24.568 Kč, což činí v průměru částku 25.434,50 Kč měsíčně. Žalobce nepředložil soudu žádné podklady, z nichž by vyplývalo, že zjišťoval a ověřoval reálné pravidelné měsíční výdaje žalovaného na jeho stravu, ošacení, hygienu, na dojíždění do zaměstnání, na mobil, počítač, na bydlení, koníčky ani jeho další závazky z jiných úvěrových smluv. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaný poskytovateli úvěru konkrétně neuvedl ani nedoložil žádné své reálné výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani na bydlení ani že skutečně bydlí u rodičů, šlo o krajně nezvyklý postup. V takovém případě měl žalobce jakožto údajný„ profesionál v oboru úvěrování“ okamžitě po žalovaném vyžadovat konkretizaci skutečných výdajů z doby před uzavřením smlouvy a jejich doložení. Pokud se žalobce reálnými výdaji žalovaného ke dni uzavírání úvěrové smlouvy nezabýval, buď rezignoval na své zákonné povinnosti (to se jeví soudu jako méně pravděpodobné), nebo samotný žalobce úmyslně obchází smysl zákonného ustanovení § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a je mu zcela jedno, zda žalovaný může reálně poskytnutý úvěr vrátit či nikoliv. S ohledem na skutečnost, že žalobce soustavně (i v jiných řízeních) předkládá soudu pouze selektivně vybrané údaje o příjmech žalovaného a výdaje žalovaného odbývá pouhým odkazem na výši zákonného životního minima a nic dalšího nešetří, jeví se soudu varianta úmyslného obcházení citovaných ustanovení zákona za přesvědčivou. Tak jako tak jdou obě uvedené varianty k tíži neprofesionálního přístupu samotného žalobce. Soud tudíž uzavřel, že žalobce neprokázal, že zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Zjištěný opakovaný postup žalobce při poskytování úvěrů jde proti samotnému smyslu uvedených zákonných ustanovení.

7. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od datum povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzvy ze dne datum, datum a datum soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Podle předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení, tj. do datum, s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal na poštu dne datum.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v srpnu 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba poskytovala v srpnu 2021 obdobné spotřebitelské úvěry ve výši 26.000 Kč za roční úrokovou sazbu od 3,5% do 14%, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 8,75 %, právnická osoba poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,49 % a ulice spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 13,99 %. Průměrná roční úroková sazba všech tří bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, na bydlení ani na jeho další závazky. Žalobce rovněž neověřoval pravdivost údaje, podle něhož žalovaný hradil za bydlení a energie a poplatky částku ve výši„ 2.603 Kč“ ani nezjišťoval, zda žalovaný skutečně bydlí u svých rodičů. Platby rodičům bývají obvykle zaokrouhleny na stovky nebo tisíce korun. Pokud však žalovaný hradí měsíčně tvrzenou částku 2.603 Kč, tak tato byla dohodnuta buď smlouvou, kterou však žalobce neověřoval, nebo uvedená částka byla vymyšlena. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalovaného, což samo o sobě vylučuje, aby mohl řádně a s odbornou péčí provést zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem bylo ryze formální, zřetelně nedbalé a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 64,62 % ročně (a RPSN 87,65 %) na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z. 15 Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. číslo a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne datum).

16. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba jméno příjmení jméno, právnická osoba a právnická osoba ve výši 12 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 64,62 % ročně byla cca 5 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

17. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku 26.000 Kč a že žalovaný vrátil žalobci částku 21.714 Kč. Žalovaný dosud žalobci nevrátil zbývající částku 4.286 Kč. Plnění, které žalobce žalovanému poskytl, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z.) vrátit (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vydat žalobci částku 4.286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne datum obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do 15 dnů od odeslání předal tentýž den k poštovní přepravě. Ve stanovené lhůtě do datum žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Ode dne datum se ocitl s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.