16 C 319/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 484 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba adresa (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový úvěr do limitu částka za roční úrokovou sazbu 150 % při RPSN 311,30 %, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem, což však nesplnil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne datum ve znění dodatků a příloh předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele předchůdcem žalobce před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce na výzvu soudu pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Z dalších nedatovaných interních záznamů předchůdce o tzv. zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nelze zjistit, z jakých konkrétních podkladů o reálných příjmech a reálných výdajích žalovaného (mzdových listů, nájemní smlouvy apod.) předchůdce vycházel, údaje nejsou ničím podložené a je zřejmé, že předchůdce si žádné podklady od žalovaného nevyžadoval ani pravdivost údajů o příjmech a výdajích neověřoval. Žalobce konkrétní důkazy v požadovaném směru soudu nepředložil ani je neoznačil.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto:

5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne „datum“ č. hodnota do úvěrového limitu částka za roční úrokovou sazbu 150 % při RPSN 311,30 % zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalobce ani žalovaného. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne datum (ani jindy) s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.

6. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného a šetření jeho reálných příjmů a reálných výdajů soudu nepředložil.

7. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoký úrok za poskytnutí úvěru ve výši 150 % ročně téměř 9 x překračuje obecnou úrokovou sazbu bankovních ústavů ve výši 16,8 % (Moneta bank a.s. ve výši 10 %, Raiffeisen Bank a.s. ve výši 20,57 % a ČS a.s. ve výši 19,9 %) a předchůdce žalobce tímto nepřiměřeným úrokem vědomě zneužívá ustanovení § 2395 o.z. o přiměřené odměně za poskytnutí úvěru formou úroků.

8. Pokud jde o vzájemné plnění, z potvrzení ČS a.s. ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 207.1.2024 částku částka. Pokud jde o plnění žalovaného, z vyjádření žalobce ze dne datum, jehož pravdivost nebyla vyvrácena žádnými důkazy, soud zjistil, že žalovaný předchůdci potažmo žalobci ničeho nezaplatil.

9. Smlouvou ze dne datum ve znění dodatků a příloh předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Žalobce je ve sporu aktivně legitimován.

10. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.

11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne datum částku částka a že žalovaný předchůdci potažmo žalobci ničeho nevrátil. Plnění, které předchůdce žalovanému poskytl, pak představuje plnění bez platného závazku. Částka částka, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.

12. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil soud jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

14. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný spotřebitel dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

15. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady nevznikly, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.