16 C 321/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 580 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14 580 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 916,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 803,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 25,23 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 14.580 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum, číslo poskytl jeho právní předchůdce právnická osoba se sídlem v obec (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 18.780 Kč v 60 týdenních splátkách po 313 Kč (1.252 Kč měsíčně), počínaje dnem číslo, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze 4.200 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 4.580 Kč včetně příslušenství. Žalobce v doplnění žaloby popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, číslo ve znění smluvních podmínek a„ zařazení žalované do pojistného programu“ soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba se sídlem v obec se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s poplatky v souhrnné výši 8.780 Kč, tj. celkem ve výši 18.780 Kč, formou 60 týdenních splátek po 313 Kč (1.252 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podle čl. 12 smlouvy předchůdce měl předat uvedenou částku proti podpisu smlouvy. V čl. 5 smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo požadovat vrácení celé dosud nesplacené jistiny, na zaplacení zákonných úroků z prodlení a na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a na náhradu nákladů vzniklých předchůdci v souvislosti s prodlením žalované. Prohlášení žalované o převzetí částky 10.000 Kč chybí. Ze smlouvy ani z žádných předložených listin není věrohodně prokázáno, že žalovaná skutečně převzala tvrzenou částku 10.000 Kč v hotovosti nebo že jí byla připsána na její účet. Podle karty žalované ze dne datum„ měla mít žalovaná z částečného pracovního závazku čistý měsíční příjem ve výši 15.264 Kč“ a měsíční výdaje na bydlení ve výši 4.500 Kč (jako ¼ nájmu) a na jídlo, dopravu a ošacení ve výši 4.500 Kč a žalovaná měla dále splácet úvěry ve splátkách po 2.945 Kč měsíčně. Z dohody o pracovní činnosti žalované se společností právnická osoba ze dne datum a z připojených výplatních pásek soud zjistil, že žalovaná měla ze zaměstnání čistý příjem za měsíc číslo ve výši 13.362 Kč (částka 3.451 Kč jí byla stržena na exekuci), za měsíc číslo ve výši 11.335 Kč (částka 2.453 Kč jí byla stržena na exekuci) a za měsíc číslo ve výši 12.271 Kč (částka 2.921 Kč jí byla stržena na exekuci). Průměrný čistý měsíční příjem žalované za uvedené 3 měsíce tak ve skutečnosti činil pouze částku 12.323 Kč. Žalobce dále soudu předložil listinu o jednorázovém vkladu třetí osoby ve výši 18.000 Kč dne datum na účet u právnická osoba, přičemž majitele účtu nelze z předložené listiny zjistit. Z této listiny nelze zjistit, kdo, proč ani komu poukázal částku 18.000 Kč. Žalobce rovněž nedoložil údajné výdaje žalované ve výši 4.500 Kč na bydlení. Z žalobcem předložených 2 stránek podnájemní smlouvy z celkem 6ti stránek nelze tvrzený údaj ověřit. Žalobce rovněž konkrétně neuvedl, z jakých závazků, v jaké celkové výši a vůči komu má žalovaná splácet jiné poskytnuté úvěry, které má hradit v celkových splátkách po 2.945 Kč, když navíc je zřejmé, že žalované byly strhávány další částky v rozmezí od 2.453 Kč do 3.451 Kč měsíčně na exekuci. Z žalobcem předložených neúplných listin tak prokazatelně vyplývá, že jeho předchůdce pravdivost údajů o údajných měsíčních příjmech ani o měsíčních výdajích žalované v rozhodné době vůbec neověřoval, neboť údaje uvedené v kartě zákazníka nejsou ničím podloženy. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované poskytovaný úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. V řízení nebylo ani prokázáno, že by žalovaná od předchůdce žalobce tvrzenou částku 10.000 Kč skutečně obdržela.

5. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů sjednávala právnická osoba úrokovou sazbu 19,9 %, jméno příjmení bank sjednávala úrokovou sazbu 19,75 % (16,8% až 22,7%) a Raiffeisen bank sjednávala úrokovou sazbu 20,9 %. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních ústavů byla ve výši 20,2 %. Ze smlouvy o úvěru je zřejmé, že žalobce za poskytnutí úvěru 10.000 Kč požaduje souhrnné poplatky ve výši 8.780 Kč, tj. ve výši 81,7 % z jistiny úvěru..

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobcem ze dne datum nelze také zjistit, zda sporná pohledávka byla platně postoupena na žalobce. Podle čl. I. smlouvy přílohou ke smlouvě měl být seznam pohledávek, který podle čl. II. smlouvy měl být k datu datum a tento seznam měl být podepsaný předchůdcem a zároveň žalobcem. Žalobce žádnou přílohu, v níž by bylo výslovně uvedeno, že se vztahuje ke smlouvě o postoupení ze dne datum a která by byla podepsána podle výše uvedené smluvního ujednání předchůdcem žalovaného a žalobcem soudu nepředložil. Nepodepsaná, neoznačená a nedatovaná soupiska 1 stránky formátu A4 pohledávek platnou přílohou k výše uvedené smlouvě o postoupení pohledávek rozhodně není. Z této listiny totiž nelze ani zjistit, za jakým účelem byla vůbec vytvořena. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne datum ve znění příloh není prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Soudu je z úřední činnosti známo, že nedůvěryhodné úvěrové firmy soustavně porušující zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. a číslo Sb. (ve vztahu k žalobci namátkou rozsudky č.j. 16 C 145/2020-35, 16 C 198/2022-41, 16 C 221/2021-25, 16 C tel. číslo, 16 C 333/2021-41) mezi sebou převádí balíky údajných pohledávek dlužníků v údajně statisícových hodnotách za minimální cenu, např. za 1 Kč, která není ani v samotné smlouvě o postoupení uvedena. Účel takových převodů je nejasný a nelze tudíž vyloučit, že těmito fiktivními převody může docházet k obcházení daňových zákonů. Z důvodu, že v projednávané věci jde o spotřebitelský úvěr, musí soud pozorně posuzovat i otázku platnosti převodů spotřebitelských závazků. Bylo na žalobci, aby prokázal, že sporná pohledávky byla na něj skutečně platně postoupena. Žalobce nic takového nedoložil a tudíž neprokázal, že je k vymáhání této pohledávky aktivně legitimován.

7. Podle dopisu ze dne datum měla společnost právnická osoba žalované oznámit, že údajně mělo dojít k postoupení pohledávky na společnost žalobce. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu.

8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř o tom, že předložená soupiska pohledávek nemůže být platnou přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek, o neprokázání aktivní legitimace žalobce ve sporu, o možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy. Žalobce se rovněž zbavil možnosti být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že sporný nárok může být posouzen jinak, než podle žalobcova právního názoru (o možném posouzení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení) a v tomto směru doplnit skutková tvrzení žaloby především o předání tvrzené částky žalované a k tomuto tvrzení označit důkazy.

9. Žalobce v řízení neprokázal existenci platné smlouvy o úvěru, že předchůdce žalobce žalované tvrzenou částku skutečně poskytl ani že sporná pohledávka byla řádně a platně postoupena z předchůdce na žalobce. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako neoprávněnou v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.