16 C 336/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 28 267 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost Emmas právnická osoba. adresa (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši částka, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem, což však nesplnil, a dluh uhradil pouze částečně. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka, poplatku ve výši částka a příslušenství. Smlouvou ze dne datum předchůdce postoupil spornou pohledávku na společnost De Vries právnická osoba. adresa a tato společnost další smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele předchůdcem žalobce před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce na výzvu soudu pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Z dalších nedatovaných interních záznamů předchůdce o tzv. zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nelze zjistit, z jakých konkrétních podkladů o reálných příjmech a reálných výdajích žalovaného (mzdových listů, nájemní smlouvy apod.) předchůdce vycházel, údaje nejsou ničím podložené a je zřejmé, že předchůdce si žádné podklady od žalovaného nevyžadoval ani pravdivost údajů o příjmech a výdajích neověřoval. Žalobce konkrétní důkazy v požadovaném směru soudu nepředložil ani je neoznačil.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto:

5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne „datum“ č. spisová značka do úvěrového limitu částka za poplatek částka při úrokové sazbě 36 % ročně a při RPSN 9058,31 % zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalovaného. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne datum (ani jindy) s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.

6. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného a šetření jeho reálných příjmů a reálných výdajů soudu nepředložil.

7. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoký poplatek ve výši částka představuje 42 % z úvěrové jistiny a několikanásobně překračuje obecnou úrokovou sazbu bankovních ústavů ve výši 12,6 %, zaokrouhleně celkem právnická osoba x.

8. Pokud jde o vzájemné plnění, z potvrzení ČSOB a.s. ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne datum částku částka. Pokud jde o plnění žalovaného, z vyjádření žalobce ze dne datum, jehož pravdivost nebyla vyvrácena žádnými důkazy, soud zjistil, že žalovaný předchůdci potažmo žalobci ničeho nezaplatil.

9. Smlouvou ze dne datum předchůdce postoupil spornou pohledávku na společnost De Vries právnická osoba. adresa a tato společnost další smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku na žalobce. Žalobce je ve sporu aktivně legitimován.

10. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.

11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne datum částku částka a že žalovaný předchůdci potažmo žalobci ničeho nevrátil. Plnění, které předchůdce žalovanému poskytl, pak představuje plnění bez platného závazku. adresa.500 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.

12. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil soud jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

14. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný spotřebitel dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně zaokrouhleně v rozsahu 57 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši částka, z něhož byla žalobci přiznána pouze částka částka) a neúspěšný v rozsahu 43 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 14 % (od úspěchu 57 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 43 %) v celkové výši částka. Žalobci přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši částka a z účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od datum náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši částka za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. cit. vyhl., to znamená za 3 úkony právní služby celkem částka, dále podle § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka a dále 21 % DPH ve výši částka. Podání žalobce ze dne datum a datum nejsou účelně vynaloženými úkony právní služby, neboť podle jejich obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu a o omluvu z jednání. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v adresa žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily zaokrouhleně částku částka, z níž 14 % činí zaokrouhleně částku částka (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.