16 C 338/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,25%, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o půjčce, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o půjčce ze dne [datum], vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem [částka], celkem částku [částka], formou 53 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť na půjčku ničeho neuhradil. Žalovaný tak dluží dosud na jistině této půjčky částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka], celkem částku [částka] s příslušenstvím. Pokud jde o druhou smlouvu o půjčce ze dne [datum], vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem [částka], celkem částku [částka], formou 40 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť na půjčku uhradil pouze částku [částka]. Žalovaný tak dluží dosud na jistině této půjčky částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka], celkem částku [částka] s příslušenstvím. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly obě sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a přestože sporná pohledávka je podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčena, žalovaný žádnou námitku promlčení nevznesl. Bez formálně vznesené námitky promlčení žalovaným nemohl soud k promlčení pohledávky přihlédnout a pro promlčení žalobu zamítnout. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Podle první písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] na základě občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové výši [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka] (t.j. ve výši [částka] měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Skutečnost, že žalovaný obdržel od předchůdce žalobce částku [částka], nikdo v řízení nezpochybňoval. V řízení nebylo žádným důkazem prokázáno, že by žalovaný v průběhu řízení spornou dlužnou částku byť částečně žalobci uhradil. Podle druhé písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] na základě občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové výši [částka] v 40 týdenních splátkách po [částka] (t.j. ve výši [částka] měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Skutečnost, že žalovaný obdržel od předchůdce žalobce částku [částka], nikdo v řízení nezpochybňoval. Žalobce potvrdil, že žalovaný uhradil na poskytnutou částku [částka]. Tuto skutečnost rovněž v řízení nikdo nezpochybňoval. V řízení nebylo ničím prokázáno, že by předchůdce žalobce před uzavřením každé jednotlivé smlouvy ověřoval schopnost žalovaného poskytované půjčky věřiteli vrátit. Smlouvou ze dne [datum] byly obě sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum], jež byl žalovanému zaslán na adresu [ulice a číslo] v [obec], na níž se žalovaný od [datum] nezdržoval a není prokázáno, že by se oznámení dostalo do dispozice žalovaného. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky nejpozději do [datum]. Podle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě dne [datum] na současnou adresu žalovaného.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

6. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 321/2001 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

9. Podle § 451 obč. zák. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

10. Podle § 457 obč. zák. 40/1964 Sb. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Podle § 657 obč. zák. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

13. Podle § 6 odst. 1 o.z. č. 89/2012 Sb. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

14. Podle § 6 odst. 2 o.z. č. 89/2012 Sb. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

15. Soud konstatuje, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou (musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku), má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 52 až § 57 obč. zák. a podle zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí půjčky ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], t.j. celkem částky [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po [částka], což činí měsíčně [částka]. Dále bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena další smlouva o poskytnutí půjčky ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], t.j. celkem částky [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet v 40 týdenních splátkách po [částka], což činí měsíčně [částka]. Žalobce v řízení ale ničím neprokázal, že před uzavřením obou smluv zjišťoval a posuzoval, zda žalovaný bude vůbec schopen poskytnutou půjčku věřiteli dohodnutým způsobem řádně splácet. Přitom mezi základní povinnosti (a to nikoliv odborné) poskytovatelů půjček a úvěrů přece patří povinnost zabývat se reálnou návratností poskytovaných peněz a za tím účelem si zjistit všechny potřebné informace. Takto běžně postupuje řádný hospodář a tato péče a starost je podstatou poskytování půjček a úvěrů, je samotnou podstatou smluvního vztahu a je také smyslem právní úpravy o půjčkách a úvěrech.

17. Pokud se však poskytovatel peněžních prostředků vůbec nezajímá ani nestará o jejich reálnou návratnost a nezjišťuje si ani elementární informace o solventnosti dlužníka ani je vůbec neověřuje, dopouští se buď nezodpovědného poskytování peněžních prostředků nebo také úmyslného postupu, jehož smyslem je především snaha o čerpání nepřiměřeně vysokých smluvních zajišťovacích institutů a poškozování samotných spotřebitelů.

18. Je rovněž obecnou skutečností, že existuje řada poskytovatelů finančních prostředků, jejichž skutečným úmyslem je poskytování peněz těm spotřebitelům, o nichž sami poskytovatelé předpokládají, že pro jejich nemajetné poměry nebudou moci dohodnuté splátky dlouhodobě hradit, a že stěžejním příjmem poskytovatelů nebude splácená jistina půjčky či úvěru a obecně přiměřené úroky, nýbrž že jejich stěžejní příjem bude z nepřiměřeně sjednaných zajišťovacích institutů, to je ze sjednaných nepřiměřeně vysokých sazeb úroků, nepřiměřené vysokých a nadbytečných poplatků a nepřiměřeně vysokých a nadbytečných smluvních pokut. Takové jednání je ale v rozporu se samotnou podstatou smlouvy o půjčce či úvěru, je v rozporu s dobrými mravy, nemůže požívat právní ochrany a takto uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné od samého počátku.

19. Soud projednávanou věc uzavírá s tím, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by se jeho právní předchůdce při poskytování obou sporných půjček snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit a posoudit reálnou návratnost poskytovaných peněžních prostředků od žalovaného. Z dohodnutého souhrnného poplatku v celkové výši [částka] za poskytnutí půjčky [částka] a ze souhrnného poplatku [částka] za poskytnutí půjčky [částka] je zřejmé, že poplatky představují cca 70 % a 64 % z jistiny půjček, obdobně jako v jiných půjčkách poskytovaných jiným spotřebitelům. Nelze z nich ani reálně zjistit, co vlastně představují a z jakých nákladových položek sestávají. Poplatky jsou samy o sobě ve vztahu k jistině půjček nepřiměřeně vysoké. Z uvedeného je zřejmé, že se v projednávané věci jedná právě o případ, kdy předchůdce žalobce jako věřitel poskytl půjčky osobě, u níž mohl předpokládat, že je nebude řádně splácet a že jako věřitel bude mít příjem především ze sjednaného nepřiměřeného zajištění v podobě tzv. souhrnného poplatku. Smlouva o půjčce ze dne [datum] a [datum] obchází § 658 odst. 1 obč. zák. o odměně za půjčení peněz ve formě smluvených úroků a současně je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku a § 6 odst. 1 a 2 o.z. Smlouvy jsou tedy podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. a také podle § 1 odst. 2 a § 6 a § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (za použití ustanovení § [číslo]) absolutně neplatné s účinky ex tunc a nemohou požívat právní ochrany. Neplatnost obou smluv zavinil buď svým liknavým a nezodpovědným, nebo také úmyslným postupem samotný předchůdce žalobce.

20. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil příležitosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o možnosti doplnit chybějící skutková tvrzení ve vztahu ke zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného a v tomto směru předložit nebo označit další důkazy k dalšímu dokazování.

21. Soud uzavřel, že na základě absolutně neplatných smluv o půjčce nelze žalobci požadované nároky přiznat.

22. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění z neplatných smluv, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit.

23. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku [částka] (z níž žalovaný ničeho nevrátil) a podle další absolutně neplatné smlouvy ze dne [datum] částku [částka], z níž žalovaný vrátil pouze částku [částka]. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

24. Žalobce v řízení prokázal, že předal předžalobní upomínku ze dne [datum] (podle níž měl žalovaný uhradit dlužnou částku do [datum]) k poštovní přepravě dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by se dřívější oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] dostalo do dispozice žalovaného, neboť bylo zasíláno na jinou adresu, než se měl žalovaný zdržovat. Poněvadž nebylo zjištěno, že by žalovaný do stanoveného data [datum] dlužnou částku uhradil, ocitl se ode dne [datum] v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně.

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatných smluv o půjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měl větší procesní úspěšnost žalovaný, kterému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).