16 C 34/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit a) další částku ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, b) další částku [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, c) další částku [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum], dne [datum] a dne [datum] celkem 3 smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z., jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou jako souběžná (vedle jiných zápůjček), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka] (kterou měla žalovaná převzít v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka] a poplatkem za životní pojištění [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a uhradila pouze [částka]. Žalovaná tak dluží částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka] (kterou měla žalovaná převzít v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka] a s poplatkem za životní pojištění [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a uhradila pouze [částka]. Žalovaná tak dluží částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o třetí smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou rovněž jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku [částka] (kterou měla žalovaná převzít v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši [částka] a s poplatkem za životní pojištění [částka], celkem částku [částka], formou 58 týdenních splátek po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a uhradila pouze [částka]. Žalovaná tak dluží částku [částka], z toho na jistině této zápůjčky částku [částka] s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Ke všem třem sporným smlouvám žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] došlo k postoupení sporných pohledávek z předchůdce na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. Přestože podle skutkových tvrzení žaloby je část pohledávky zřetelně promlčená, žalovaná námitku promlčení nevznesla, proto soud nemohl k promlčení části sporné pohledávky přihlédnout.

3. Soud rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie koronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Na základě první písemné smlouvy o spotřebitelské půjčce ze dne [datum] označené jako souběžná (vedle jiných zápůjček), ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]) a poplatku [částka] za životní pojištění, jíž se žalovaná zavázala vrátit v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho na jistinu [částka] a zbytek na poplatky, úroky a úroky z prodlení. Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měla žalovaná bydlet s partnerkou na ubytovně, měla 4 nezaopatřené děti, byla v domácnosti, žalobci splácela jinou půjčku ve výši [částka] po [částka] měsíčně, měla pobírat neoznačené státní dávky [částka], přídavky na děti [částka] a měla pobírat i„ jiné příjmy [částka]“. Výdaje měla mít za nájem [částka] měsíčně, na domácnost [částka] měsíčně, na splátky dluhů [částka] měsíčně. V příjmech nebylo konkrétně rozvedeno, co konkrétně představují ani od koho je žalovaná pobírá. Výdaje nebyly rovněž konkretizovány. Z karty nelze zjistit, jaké výměry podpory a ze kterého data žalovaná vůbec předkládala. Údaje o příjmech ani výdajích nebyly vůbec konkretizovány ani ničím doloženy a jsou zjevně nevěrohodné. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné.

6. Na základě druhé písemné smlouvy o spotřebitelské půjčce ze dne [datum], označené jako refinancování (předchozího dluhu), ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]) a poplatku [částka] za životní pojištění, jíž se žalovaná zavázala vrátit v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho na jistinu [částka] a zbytek na poplatky, úroky a úroky z prodlení. Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měla žalovaná bydlet s partnerkou v nájemním bytu, měla mít 2 nezaopatřené děti (podle karty ze dne [datum] měla 4 nezaopatřené děti, takže 2 děti se zřejmě zatoulaly), měla být v domácnosti a pracovník předchůdce žalobce potvrdil, že tuto skutečnost osobně ověřil, žalovaná měla vůči předchůdci žalobce dluhy ve výši [částka], které splácela ve výši [částka] měsíčně. Jako příjmy měla žalovaná pobírat neoznačené státní dávky ve výši [částka] a přídavky na děti [částka] (které byly ale určeny pro děti). Výdaje měla mít za bydlení [částka] měsíčně, na domácnost [částka] měsíčně, na splátky dluhů [částka] měsíčně. Z karty nelze zjistit, jaké výměry podpory a ze kterého data žalovaná vůbec předkládala. Údaje o příjmech ani výdajích nebyly vůbec konkretizovány ani ničím doloženy a jsou zjevně nevěrohodné. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné.

7. Na základě třetí písemné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ze dne [datum], označené rovněž jako refinancování (předchozího dluhu), ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši [částka] v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], z úroku [částka] a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši [částka]) a za životní pojištění [částka], jíž se žalovaná zavázala vrátit v celkové dohodnuté výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka] (t.j. celkem [částka] měsíčně). V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku [částka]. Žalobce požaduje doplatit částku [částka], z toho na jistinu [částka] a zbytek na poplatky, úroky a úroky z prodlení. Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měla žalovaná trvale bydlet s partnerkou v nájemním bytu, měla mít 2 nezaopatřené děti (2 další nezaopatřené děti se ještě nenašly), měla působit v domácnosti, což předchůdce žalobce osobně ověřil, předchůdci žalobce měla splácet dluhy [částka] ve splátkách po [částka], měla neoznačené příjmy [částka] a na neoznačených státních dávkách [částka] a ostatní příjmy [částka]. Příjmy nebyly vůbec specifikovány ani podloženy. Výdaje měla nižší za nájem [částka] a na domácnost [částka], splátky úvěrů naopak stouply na [částka]. Z karty nelze zjistit, jaké výměry podpory a ze kterého data žalovaná vůbec předkládala. Údaje o příjmech ani výdajích nebyly vůbec konkretizovány ani ničím doloženy a jsou zjevně nevěrohodné. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné.

8. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byly sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalovaná přes předžalobní výzvu ze dne [datum] spornou dlužnou částku žalobci uhradila.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

10. Všechny tři smlouvy ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] byly uzavřeny podle § 2390 o.z. o zápůjčce, mají charakter smluv o spotřebitelském úvěru a požívají ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování zápůjček žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: 1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; 2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně 3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o.z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv pro srovnání s průměrnou laickou péčí běžného hlídače krav), posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat zvýšení výdajů například na výživné na děti, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí laika předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude dlužník v krátké době schopen splátky řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od [datum] do [datum] podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od [datum] dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb.) ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

13. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalované poskytnuté zápůjčky řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K tomu označil a předložil pouze karty zákazníka ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], z nichž však pravdivost tohoto odvážného a účelového tvrzení žalobce vůbec nevyplývá. Ze všech karet je naopak zjevné, že z důvodu neodbornosti, nekompetentnosti, finanční negramotnosti a lajdáctví samotného předchůdce žalobce potažmo žalobce v nich nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje o tom, o jaké státní sociální dávky se mělo jednat, který úřad a kdy o nich rozhodl, proč jsou do příjmů žalované pro poskytnutí zápůjček zahrnovány i údajné přídavky pro děti, které jsou určeny pro potřebu dětí, ani o jaké„ další příjmy“ se mělo jednat a od koho a na jakém základě je měla žalovaná pobírat. Tyto údaje nejsou vůbec konkretizovány ani v údajných podkladech, které měl věřitel ověřovat. Z karet nelze také zjistit, z jakých konkrétních podkladů žalobce ověřoval údajné výdaje za nájemné, podle čeho porovnával snižující se výdaje na domácnost a naopak zvyšující se splátky na umoření dluhů. Údaje uvedené ve všech kartách jsou nekonkrétní, neúplné, ničím nepodložené a tudíž nevěrohodné. Ze zákaznických karet pouze zřetelně vyplývá, že žalovaná má u žalobce další dluhy, na jejichž splácení jí žalobce postupně poskytuje další a další zápůjčky a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované záměrně nezjišťoval, aby jí mohl poskytovat další a další finanční prostředky bez ohledu na jejich reálnou návratnost. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjček zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost všech tří smluv podle § 588 o.z. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že všechny tři smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představují u každé smlouvy 76,9 %, 76,4 % a 76,7 % jistiny zápůjčky, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by předchůdce žalobce žalované finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost všech tří smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

16. Soud provedl zúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků totiž vycházel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]) Soud přihlédl rovněž k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál tím větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

17. Poněvadž absolutní neplatnost sporných smluv způsobil právní předchůdce potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě neprovedení zúčtování plnění žalovaného podle § 2993 o.z. pro absenci námitky žalovaného. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti se nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění zúčtování provedeného plnění pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak nepoctivému věřiteli přiznávalo ve skutečnosti více, než na co by měl podle § 2991 o.z. právo, a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám žalobce vyvolal, a to zvlášť za situace, kdy s ohledem na masivní pasivitu spotřebitelů v soudních řízeních musí soud předpokládat, že se pasivní spotřebitelé svých oprávněných nároků vůči nepoctivému žalobci domáhat nebudou. Postupem soudu by docházelo ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z. s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet. Soudu je z úřední činnosti (z velkého množství obdobných sporů žalobce proti jeho klientům spotřebitelům) známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky předchůdce žalobce potažmo žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008 [číslo] ze dne [datum], tak i výše zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým zjevně nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalované. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou úvěrovou činnost.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě první absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka], kterou mu žalovaná vrátila ve výši [částka]; žalovaná zaplatila více než měla a přeplatek činí částku [částka]. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalované částku [částka], kterou mu žalovaná vrátila ve výši [částka]; zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Konečně na základě třetí absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalované částku [částka], kterou mu žalovaná vrátila ve výši [částka]; zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Po zúčtování žalovaná tak dluží žalobci celkem částku [částka].

19. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. uložil žalované povinnost vydat žalobci zbývající celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobce sám požadoval (odstavec I. výroku rozsudku).

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měla žalovaná větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).