16 C 34/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 260 806,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 107.684 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované, aby mu zaplatila další částku ve výši 153.122,50 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 54.968,13 Kč, úrok 8,25 % ročně z částky 257.270,50 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.913,90 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 260.806,50 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 260.806,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytl žalované„ hotovostní úvěr“ ve výši 282.000 Kč za účelem jejího refinancování, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové výši 735.456 Kč dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a žalobci vrátila pouze částku 174.316 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o„ hotovostním úvěru“ a o„ revolvingovém úvěru“ ze dne [datum] [číslo] ve znění Úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalované jako spotřebiteli účelově vázaný úvěr ve výši 282.000 Kč na konsolidaci jejích dluhů specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy, jež se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové výši 735.456 Kč formou 96 měsíčních splátek po 7.932 Kč splatných k 15. dni každého měsíce, při roční úrokové sazbě 29,58 % a RPSN 34,3 %. Pojištění schopnosti splácet úvěr bylo dohodnuto ve výši 193 Kč měsíčně. V záhlaví smlouvy bylo dále uvedeno, že žalovaná je„ druhem nebo družkou“, má 1 vyživované dítě, bydlí v podnájmu, ze zaměstnání u ZŠ a MŠ [obec] má mít příjem 25.000 Kč měsíčně a příjem„ ostatních“ neoznačených členů domácnosti má být dalších 34.000 Kč měsíčně. Smluvní strany se dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátek vznikne žalobci nárok na úhradu nákladů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně, na smluvní pokutu ve výši 500 Kč, na smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10% ze splatné jistiny a úroků a pojistného a dále na úrok z prodlení. Smlouva byla dne [datum] podepsána zástupcem žalobce a žalovanou.

5. Z Přílohy [číslo] k úvěrové smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce se zavázal uhradit za žalovanou věřiteli [právnická osoba] částku 82.127 Kč, věřiteli [právnická osoba] částku 30.585 Kč, věřiteli [právnická osoba] částku 10.800 Kč, věřiteli [právnická osoba] částku 106.500 Kč a věřiteli [právnická osoba] (sám sobě) částku ve výši 51.593 Kč. Součet všech částek činí 281.605 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že na poskytnutý úvěr byla dne [datum] vyčerpána částka 282.000 Kč a že žalovaná zaplatila žalobci v době od [datum] do [datum] 3 splátky po 7.932 Kč a v době od [datum] do [datum] celkem 20 splátek po 7.526 Kč. Od [datum] žalovaná již žalobci žádné splátky neplatila. Podle výpisu a rekapitulace žalobce poskytl žalované částku 282.000 Kč a žalovaná vrátila žalobci částku 174.316 Kč a zůstal dluh ve výši 320.688,53 Kč.

7. Z úvěrové zprávy žalobce z neoznačeného dne soud zjistil, že jde o interní záznam žalobce, z něhož nelze ve vztahu k předmětu řízení zjistit konkrétní skutečnosti. Ani právní zástupce žalobce nebyl schopen soudu vysvětlit, o jaké konkrétní úvěry konkrétních společností by se mělo jednat.

8. Z úvěrové karty vytvořené žalobcem z jeho registru až dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 282.000 Kč za účelem konsolidace dluhů, že měla být druhem nebo družkou, bydlela v podnájmu, měla 1 dítě a ze zaměstnání měla mít příjem 25.000 Kč měsíčně. Ostatní neoznačení členové domácnosti měli mít další příjem ve výši 34.000 Kč měsíčně. Celkové nekonkretizované měsíční výdaje domácnosti měly činit 15.000 Kč a žalovaná měla splácet jiným společnostem dluhy ve výši 13.613 Kč měsíčně. Dále žalobce konstatoval výši životního minima dospělých členů domácnosti 3.140 Kč a na 1 vyživované dítě 1.070 Kč. Právní zástupce při jednání dne [datum] soudu sdělil, že není schopen údajného druha žalované konkrétně označit ani uvést, od koho a na základě čeho by měl pobírat částku 34.000 Kč. Žalobce si ani neověřoval pravdivost údajů žalované o existenci druha, o jeho příjmech ani nevyzýval žalovanou k doložení těchto příjmů. Žalobce si od žalované nevyžaloval předložení nájemní smlouvy k bytu ani žádné doklady o placení nájemného, vodného, stočného, plynu, elektřiny, odpadů apod.

9. Z výpisu z běžného účtu žalované u ČS [číslo] soud zjistil, že dne [datum] žalovaná obdržela na výživné na syna částku 4.000 Kč, dne [datum] obdržela od zaměstnavatele ZS a [příjmení], MS částku 24.706 Kč a dne [datum] částku 4.000 Kč jako výživné na syna, dne [datum] žalovaná obdržela od výše uvedeného zaměstnavatele částku 25.411 Kč a dne [datum] žalovaná obdržela od zaměstnavatele částku 26.541 Kč a na výživné pro syna částku 4.000 Kč.

10. Z dopisu žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s úhradou závazků z úvěrové smlouvy vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky 296.904,33 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Dopis měl být podán k poštovní přepravě dne [datum].

11. Z dopisů firem [právnická osoba] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum] a [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že tito věřitelé žalované potvrdili, že její dluhy byly u těchto firem vyrovnány.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 301.685,23 Kč nejpozději do 7 dnů na označený účet pod pohrůžkou soudního vymáhání. Dopis měl být podán k poštovní přepravě dne [datum].

13. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

14. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

16. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

17. I v případě, kdy bankovní nebo nebankovní poskytovatel poskytuje spotřebitelům úvěry nebo zápůjčky k úhradě předchozích dluhů, tj. k refinancování, je povinen zjišťovat, ověřovat i posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. podle výše uvedených principů.

18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce sice zjistil příjmy samotné žalované ve výši 25.000 Kč měsíčně, které korespondují s výpisy z jejího účtu u [právnická osoba] za období od dubna do července 2018, avšak vůbec nezjišťoval ani neověřoval její další tvrzené příjmy do domácnosti ve výši 34.000 Kč měsíčně. Z žádných podkladů nelze zjistit, kdo konkrétně se skrývá pod obecným názvem„ druh-družka“, zda šlo o existující nebo vymyšlenou osobu ani zda skutečně a od koho měla tato další osoba příjmy do domácnosti ve výši 34.000 Kč měsíčně, z nichž žalobce vycházel při poskytování úvěru. Žalobce se tímto vůbec nezabýval. Ke dni uzavření smlouvy měla žalovaná prokazatelné příjmy pouze ve výši 25.000 Kč měsíčně a prokazatelné výdaje ve výši 13.613 Kč za úhradu dluhů předchozím věřitelům. Další příjem ve výši 34.000 Kč nebyl ničím doložen a k další částce ve výši 4.000 Kč měsíčně nebylo možno přihlížet, neboť šlo o výživné pro jejího syna a nikoliv o příjem žalované. Žalobce dále zcela rezignoval na zjišťování a ověřování reálných výdajů žalované i jejího syna na živobytí, na ošacení, na nájemné za pronajatý byt, na náklady za elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpady, mobil, internet, zájmy, koníčky, jízdné do zaměstnání apod. Údajná souhrnná částka 15.000 Kč na vedení domácnosti není konkretizována ani ničím podložena. Z žalobcem předložených listin i z jeho vyjádření je zřejmé, že se žalobce ve skutečnosti tvrzenými příjmy ani reálnými výdaji žalované nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady o reálné úvěruschopnost žalované. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Soud tedy uzavírá, že tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalované je nepravdivé, neúplné, nepodložené a nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalované neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalované bylo ryze formální a zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

19. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované částku 282.000 Kč a že žalovaná vrátila žalobci částku 174.316 Kč. Žalovaná dosud žalobci nevrátila zbývající částku 107.684 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a také podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. vzájemně vrátit.

20. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 107.684 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

21. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne [datum] obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do 7 dnů, předal k poštovní přepravě dne [datum]. Ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. Ode dne [datum] se ocitla s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

22. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).