16 C 341/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a zaplacení další částky [částka], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou, poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti částku [částka], jíž se žalovaná zavázala úvěrujícímu vrátit spolu s příslušenstvím ve výši [částka], celkem částku [částka], v 13 měsíčních splátkách po [částka], přitom první splátka byla splatná dne [datum] a další splátky vždy 26 dne každého měsíce. Žalovaná uhradila předchůdci žalobce pouze částku [částka], kterou si předchůdce žalobce započetl na příslušenství. Žalobce tvrdil, že z důvodu prodlení žalované mu vznikl nárok na doplacení neuhrazené jistiny [částka], na doplacení zbytku příslušenství sestávajícího z nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], z nesplaceného poplatku za správu úvěru ve výši [částka], z nesplaceného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši [částka], z kapitalizovaného zákonného úroku ve výši [částka], z účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky snížených na částku [částka] a dále na zaplacení smluvní pokuty snížené na částku [částka]. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci dosud neuhradila. Žalobce rovněž obecně popsal, s jakou odbornou péčí ověřoval schopnost žalované poskytovaný úvěr věřiteli splácet. Sporná pohledávka byla převedena ke dni [datum] z předchůdce žalobce spolu s částí jeho závodu na společnost [právnická osoba] a tato společnosti ji smlouvou ze dne [datum] převedla na žalobce s účinností ode dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. Podle písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., poskytl [právnická osoba] jako úvěrující žalované jako úvěrované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši [částka], jež se žalovaná zavázala splácet spolu s dohodnutými celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] (sestávajícími z úroku ve výši 28% z poskytnuté jistiny za dobu, na kterou byl úvěr poskytnut, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], z poplatku za správu úvěru ve výši [částka] a z poplatku za hotovostní výběr splátek [částka]), tj. celkem částku [částka], v 13. měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 26. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podle č.l. IV. smlouvy činila RPSN 189,38 %. V čl. V. bod 2 a 3 smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě, že dlužník neuhradí kteroukoliv splátku řádně a včas, může věřitel vyzvat dlužníka k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů a pokud dlužník přes výzvu splátku neuhradí, může věřitel prohlásit úvěr za zesplatněný. V čl. V. bodu 4 smlouvy se smluvní strany dále dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. V čl. VIII bod 1 smlouvy je dále uvedeno, že dlužník čestně prohlašuje, že s výší splátek dle této smlouvy výslovně souhlasí a potvrzuje, že vzhledem k výši svých měsíčních příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas a že veškeré listiny i jiné doklady jsou platné a účinné a že prohlášení vůči věřiteli jsou pravdivé a úplné. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje stejné údaje jako smlouva. Z předpisu splátek ze dne [datum] vyplývá, že v případě úvěru [částka] má měsíční splátka spotřebitele činit [částka]. Z obsahu žaloby soud zjistil, že žalovaná uhradila před podáním žaloby na úvěrový dluh celkem částku [částka].

4. Z písemné žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] považuje soud dále za prokázané, že v ní byly mimo jiné vyplněny a zaškrtnuty rubriky, že žadatelka nebydlí na trvalé adrese [adresa žalované], že je zaměstnaná u čerpací stanice OMV v [obec] na dobu určitou do [datum], je svobodná, údajně žije u rodičů, přestože počet výdělečně činných osob v domácnosti jsou pouze 2, její příjem ze mzdy činí částku [částka], přesto údajné měsíční příjmy celé domácnosti činí [částka], aniž by bylo uvedeno, která další osoba má další konkrétní příjmy a z čeho. Žalovaná měla výdaje na bydlení, nájem, elektřinu, plyn a vodu ve výši [částka], na stravování a výživné [částka] (nebylo uvedeno pro kterou konkrétní osobu je výživné) a na ostatní výdaje [částka]. V žádosti nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje, za jaké období byla zjišťována výše příjmů žalované ani kdo konkrétně měl přispívat do příjmů v domácnosti další částkou [částka] měsíčně a z jakých konkrétních podkladů byla tato skutečnost zjištěna. Není tak vysvětleno, proč má být příjem domácnosti [částka], když žalovaná má pouze příjem ve výši [částka] měsíčně. V rubrice výdaje není konkrétně označena ani nájemní smlouva ani nejsou ověřovány výdaje na SIPO ani na stravování. Žádost podepsala pouze žalovaná. Z žádosti nebylo možno zjistit, z jakých konkrétních podkladů předchůdce žalobce ověřoval správnost zapsaných údajů a žalobce žádné další listiny o příjmech i výdajích žalované nepředložil.

5. Z notářského zápisu notářky JUDr. [jméno] [příjmení] v [obec] ze dne 27.9.2018 č.j. NZ 1054/2018, N 842/2018 považuje soud za prokázané, že dne [datum] společnost [právnická osoba] převedla na společnost [právnická osoba] část svého závodu – divizi spotřebitelských úvěrů spolu se spornou pohledávkou. Podle smlouvy ze dne [datum] tato společnost převedla spornou pohledávku na žalobce. [právnická osoba] ze dne [datum] a dopisem žalobce ze dne [datum] byla žalovaná o tomto převodu informována. Přes výzvy žalobce ze dne [datum], [datum], [datum] a předžalobní upomínku ze [datum], kterou předal žalobce k poštovní přepravě dne [datum], žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

7. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

8. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

11. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které podle § 84 cit. zákona musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce, na němž leží důkazní břemeno k prokázání, že splnil povinnosti stanovené mu v ustanovení § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., předloženou žádostí žalovaného o úvěr neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované. Z žalobcem předložené žádosti žalované o spotřebitelský úvěr je pouze zřejmé, že se žalobce nedostatečně zabýval skutečnými příjmy žalované. V žádosti sice uvedl, že žalovaná má průměrné měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši [částka], neuvedl však, za které období její příjem zkoumal ani z kterých konkrétních mzdových listů pravdivost těchto údajů ověřoval. Už vůbec se ale nezabýval otázkou, kdo další jí přispívá na„ průměrné měsíční příjmy celé domácnosti [částka]“. V tomto směru chybí jakékoliv konkrétní údaje i označení podkladů, z nichž předchůdce pravdivost tohoto záznamu ověřoval. Tento údaj je nekonkrétní, nepodložený tudíž nevěrohodný. Podle názoru soudu lze mít za zjištěné měsíční příjmy žalované pouze ve výši [částka] měsíčně. Pokud jde o měsíční výdaje ve výši [částka] za bydlení, ve výši [částka] na stravování a výživné a [částka] na ostatní v řízení nebylo ničím prokázáno, že a kdo s žalovanou žil ve společné domácnosti. [ulice] výdaje žalované činí částku [částka] a při poměření zjištěných příjmů a výdajů zůstává žalované pouze částka [částka] měsíčně, z níž by měla hradit dohodnuté splátky [částka] měsíčně, což je zjevně nereálné. Soud tedy uzavírá, že posouzení úvěruschopnosti žalované je neúplné, nepodložené a tudíž nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalované neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se předchůdce žalobce potažmo žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalované bylo ryze formální a zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neplatného právního jednání (protiprávním užitím cizí hodnoty), a kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil (viz. § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 a násl. o.z.). Podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. je pak spotřebitel povinen věřiteli vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

14. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Vyšel totiž ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, dále z principu poctivosti podle § 3 odst. 2 písm. c) o.z., podle něhož nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, z principu odborných znalostí podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1, k němuž se žalobce přihlásil, z principu podle § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal a ze zásad na ochranu spotřebitelů. Soud dále vyšel z principu, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, které upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 LZPS a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]). Přihlédl také k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

15. Soud dále vyšel ze speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož lze spotřebiteli uložit povinnost vrátit věřiteli pouze jistinu poskytnutého úvěru a nic více.

16. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil příležitosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o možnosti doplnit chybějící skutková tvrzení ve vztahu ke zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalované a v tomto směru předložit nebo označit další důkazy k dalšímu dokazování.

17. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované do její dispozice částku [částka] a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce potažmo žalobci částku [částka].

18. Po zaúčtování vzájemných plnění dluží žalovaná žalobci dosud částku [částka]. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

19. Žalobce v řízení prokázal, že předal předžalobní upomínku ze dne [datum], obsahující výzvu k úhradě nejpozději do [datum], k poštovní přepravě dne [datum]. Ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. Ode dne [datum] se tak ocitla v prodlení a žalobci tak vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky a smluvní pokutu) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).