16 C 344/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 768,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení a) další částky 9 466,55 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 645,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 401,12 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 728,96 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 29 % ročně z částky 6 728,96 Kč od [datum] do zaplacení a b) a zaplacení další částky 3 302 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 158,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 482,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 059,95 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % a úrok 29 % ročně z částky 2 059,95 Kč od [datum] do zaplacení, <b>se žaloba zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 14.768,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelských zápůjčkách – zelená v hotovosti, jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce zelená v hotovosti ze dne [datum], vedenou pod [číslo] označenou jako souběžná, tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 9.000 Kč, a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 8.075 Kč, celkem částku 17.075 Kč, formou 60 týdenních splátek po 285 Kč (t.j. celkem 1.140 Kč měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a uhradila pouze 5.000 Kč. Žalovaná tak dluží dosud částku 11.466,55 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 6.728,96 Kč s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o spotřebitelské zápůjčce zelená v hotovosti ze dne [datum], označenou jako nový zákazník, vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 7.000 Kč a žalovaná se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 5.302 Kč, celkem částku 12.302 Kč, formou 45 týdenních splátek po 274 Kč (tj. celkem 1.096 Kč měsíčně), přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářním dnem po uzavření smlouvy, další splátky vždy do konce následujícího týdenního období a poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť splátky neplatila řádně a včas a uhradila pouze 9.000 Kč. Žalovaná tak dluží dosud částku 3.302 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 2.059,95 Kč s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. K oběma sporným smlouvám žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona 257/2016 Sb. Ve skutečnosti však vyjma označených smluv o zápůjčkách žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení, a to ani zákaznické karty k jednotlivým smlouvám o zápůjčce, neoznačil ani soudu nepředložil. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byla žalovaná informována.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Na základě první písemné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti - ze dne [datum], označené jako souběžná, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 9.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 8.075 Kč (sestávající z úroku 1.640 Kč, z poplatku za flexibilní splácení ve výši 3.812 Kč a z poplatku za administrativní činnost 2.653 Kč), jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové dohodnuté výši 17.075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč (t.j. celkem 1.140 Kč měsíčně). V čl. 6 smluvních podmínek se strany dohodly na postupu při prodlení zákazníka s úhradami splátek. Z obsahu žaloby i z tabulky umoření soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku 5.000 Kč Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce soudu předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalované nevyplývají.

5. Na základě druhé písemné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti - ze dne [datum], označené jako nový zákazník, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod [číslo] na základě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 7.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 5.302 Kč (sestávající z úroku 932 Kč, z poplatku za flexibilní splácení ve výši 2.728 Kč a z poplatku za administrativní činnost 1.642 Kč), jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové dohodnuté výši 12.302 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč (1.096 Kč měsíčně), splatných vždy ke konci týdenního období. V čl. 10 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou příslušné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z obsahu žaloby i z tabulky umoření soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradila žalovaná celkem částku 9.000 Kč Tyto skutečnosti nebyly žalovanou zpochybňovány. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce soudu předložil pouze smlouvu o zápůjčce, nic jiného. Ze smlouvy však žádné skutečnosti týkající se zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalované nevyplývají.

6. Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh postoupil právní předchůdce sporné pohledávky na žalobce. Dopisem ze dne [datum] předchůdce žalobce postoupení sporných pohledávek žalované oznámil. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných částek nejpozději do [datum]. Podle podacího lístku předal žalobce předžalobní výzvu k poštovní přepravě dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaná spornou dlužnou částku žalobci uhradila.

7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy květnu a v září 2018 z vyjádření bankovních ústavů vyplynulo, že [právnická osoba] tak nízké úvěry neposkytovala, [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu ve výši 19,9 % a ČSOB ve výši cca 15,9%. Průměrná úroková sazba obou bankovních domů činila v rozhodném období cca 17,9%.

8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil příležitosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o možnosti doplnit chybějící skutková tvrzení ve vztahu ke zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované a v tomto směru předložit nebo označit další důkazy k dalšímu dokazování.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

10. Obě sporné smlouvy o zápůjčkách ze dne [datum] a [datum] mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel tak požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebudou vyplývat důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. Soud z úřední povinnosti podle § 588 o.z. zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování obou zápůjček splnil výše uvedené zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho předchůdce posuzoval schopnost žalované poskytnuté zápůjčky řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 84 až § 86 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu předložil pouze smlouvy o zápůjčkách, z nichž však žádné skutečnosti týkající se zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované ke každé jednotlivé smlouvě vůbec nevyplývá. Soud uzavírá, že žalobce v řízení žádnými důkazy neprokázal, že by jeho předchůdce při poskytování všech obou sporných zápůjček zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. za následek absolutní neplatnost obou smluv podle § 588 o.z. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. Pro úplnost soud dospěl také k závěru, že obě smlouvy jsou rovněž absolutně neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představují u první smlouvy 89,7 % a u druhé smlouvy 75,7 %, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Z úřední činnosti je soudu známo, že průměrná úroková sazba [právnická osoba] a [právnická osoba] byla v rozhodném období cca 17,9 %. Ve smlouvách sjednané souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce potažmo žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by předchůdce žalobce žalované finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. a také podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. vzájemně vrátit.

15. V případě vrácení vzájemného plnění ze spotřebitelských vztahů vycházejících z neexistujících nebo z absolutně neplatných smluv o spotřebitelských zápůjčkách či úvěrech musí však soud vycházet také z následujících zákonných ustanovení i z principů, které opakovaně vyslovil Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud ČR, podle nichž: - každé ustanovení o.z. musí být vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon (§ 2 odst. 1 o.z.), - nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal (§ 6 odst. 2 o.z.), - zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.), - při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]), - je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]), - rozhodnutí soudu má být spravedlivé.

16. Soud dále vyšel z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě absolutní neplatnosti spotřebitelských smluv o zápůjčkách či úvěrech pro nesplnění povinností uložených poskytovateli úvěrů či zápůjček je spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu a nic více.

17. Soud vyšel dále ze zjištění, že absolutní neplatnost obou sporných smluv o zápůjčce (pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované a pro nepřiměřeně vysoké poplatky) způsobil předchůdce žalobce potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti, že zneužil své odborné znalosti z oblasti úvěrování a poskytování zápůjček za účelem získání neoprávněných výhod a příjmů v podobě nemravných souhrnných poplatků na úkor žalované a že evidentně poškodil žalovanou jako svoji klientku. Jednání předchůdce žalobce potažmo žalobce bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy, proto podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany.

18. Konečně soud vyšel také z poznatků ze své úřední činnosti, že ze strany předchůdce žalobce se jedná o soustavný neprofesionální nebo spíše záměrný přístup ke spotřebitelům, trvající od [datum] (od okamžiku účinnosti zákona č. 145/2010 Sb.) dosud. Předchůdce žalobce [právnická osoba] zcela běžně neplnil a neplní své zákonné povinnosti uložené mu dříve v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., nyní v § 84 až § 86 zákona č. 257/2016 Sb. řádně a s odbornou péčí zjišťovat, ověřovat a posuzovat úvěruschopnost spotřebitelů a poskytuje spotřebitelům úvěry či zápůjčky v rozporu s citovanými zákonnými ustanoveními. Tím se předchůdce žalobce potažmo žalobce od. [datum] dopouští přestupků podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona č. 257/2016 Sb., sankcionovaných Českou národní bankou podle § 158 zákona č. 257/2016 Sb. Svým neprofesionálním nebo spíše záměrným jednáním předchůdce žalobce potažmo žalobce rovněž zpochybňuje oprávněnost licence k poskytování úvěrů udělenou mu Českou národní bankou. Ze soustavně vedených soudních sporů žalobce proti spotřebitelům bez ohledu na dlouhodobou judikaturu soudů týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů je zřejmé, že žalobci jde pouze a jedině o výtěžnost sporu, tj. získat od klienta co nejvíce bez ohledu na to, zda má na požadované plnění zákonný nárok či nikoliv.

19. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] předchůdce žalobce poskytl žalované částku 9.000 Kč, kterou mu žalovaná vrátila ve výši 5.000 Kč, zůstal tak nedoplatek ve výši 4.000 Kč. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalované částku 7.000 Kč, kterou mu žalovaná vrátila ve výši 9.000 Kč, vznikl tak přeplatek ve výši 2.000 Kč. Předchůdce žalobce poskytl žalované celkem částku 16.000 Kč a žalovaná vrátila předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku 14.000 Kč. Na straně žalované zůstal nedoplatek na jistině ve výši 2.000 Kč.

20. V případě spotřebitelských vztahů soud ve vztahu ke způsobu vypořádání více vzájemných pohledávek (přeplatků i nedoplatků) z bezdůvodného obohacení tak, aby byly dodrženy výše uvedené principy, aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu nenalezl. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR soud však musí v případě spotřebitelských smluv respektovat výše uvedené základní principy na ochranu spotřebitele, především použití konformního výkladu zákonných ustanovení nejpříznivějšího pro spotřebitele, že nelze poskytovat ochranu věřitelům, kteří poškozují své klienty a že nepoctivý věřitel potažmo jeho nástupce nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který sám vyvolal.

21. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované z obou absolutně neplatných smluv celkem částku 16.000 Kč, že žalovaná již vrátila předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku 14.000 Kč a že nevrácená jistina u obou zápůjček činí celkem částku výši 2.000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce soustavně ignoruje dlouhodobě ustálenou judikaturu soudů o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčkách a úvěrech pro nesplnění podmínek podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a podle § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. a přestože nemá žádné relevantní podklady o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů, neustále se domáhá přiznání souhrnných poplatků a úroků na základě zjevně neplatných smluv, jejichž neplatnost sám zavinil. Taktomu je i v dané věci. Z postupu žalobce je zřejmé, že namísto vydání bezdůvodného obohacení ve zbývající výši 2.000 Kč se žalobce domáhá zaplacení další částky v celkové výši 23.660 Kč sestávající z další údajné jistiny 14.768,55 Kč a z dalšího údajného příslušenství, které činí ke dni rozhodnutí soudu další částku 8.891 Kč. [příjmení] soud mohl dodržet výše uvedené zákonná ustanovení a principy na ochranu spotřebitele, musí právě u takových spotřebitelských sporů provést souhrnné vzájemné vypořádání všech plnění ze všech neexistujících nebo absolutně neplatných závazků, které žalobce učinil předmětem celého sporu. Takový výklad je nejvýhodnější pro spotřebitele, zabrání se jím dalšímu neoprávněnému zvýhodňování nepoctivého předchůdce žalobce potažmo žalobce a především je spravedlivý. Opačný výklad o vypořádání jednotlivých plnění samostatně vede k dalšímu neoprávněnému zvýhodňování zjevně nepoctivého předchůdce žalobce potažmo žalobce.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nevrátila dosud žalobci dluh na jistině obou spotřebitelských zápůjček v souhrnné výši 2.000 Kč. Soud tudíž uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

23. Žalobce v řízení prokázal, že předal předžalobní upomínku ze dne [datum], obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do [datum], k poštovní přepravě dne [datum]. Ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. Ode dne [datum] se ocitla v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

24. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za administrativní či jinou (ne) činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek) požadované na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčkách (odstavec II. výroku rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měla žalovaná větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.